Doslova bleskem byla do češtiny ještě v roce německého vydání přeložena kniha dvou seriózních německých badatelů: první v pořadí je historik a germanista, druhý ekonom. Nejde o pajánovitou oslavu současné německé kancléřky a světové političky, ale ani o senzační odhalování, jak je známe z investigativní žurnalistiky. Jde o poctivé, dokumenty podložené bádání, dílem i „oral history“ na bázi výpovědí pamětníků, spolužáků, učitelů apod. Sama Angela Merkelová připustila, že její „první život“, tedy životní dráha v NDR, není znám. Z knihy vyplývá, jak „druhý život“ ministryně Kohlovy vlády a později kancléřky modeluje onen „první život“, nikoli naopak, jak si ho přizpůsobuje, což je ovšem běžné. Úkolem dokumentaristů bylo zbavit onen první život pozdějších nánosů a legend a ukázat ho v nahé podobě. Zde se, jak se praví už na obálce knihy, Merkelová jeví jinak: rozhodně nikoli jako apolitická vědkyně, ani jako přívrženkyně sjednoceného Německa. Patřila k elitě státu vedeného jednou stranou pod sovětským vlivem, za Gorbačovovy perestrojky byla snad stoupenkyní demokratického socialismu, což jí nebránilo stát se Kohlovou vyvolenou. Angela Kasnerová, jak se jmenovala za svobodna, je nositelkou Lessingovy medaile jako členka FDJ za vynikající společenskou práci a skvělý prospěch. Byla to tedy vzorná žačka, která se zajímala o vše, co ji obklopovalo: přítomnost sovětských vojsk ji přitáhla k ruštině, kterou milovala, ale nezanedbávala ani Spolkovou republiku, o jejíž politický systém se zajímala. Charakteristická je epizoda jakési malé školní vzpoury s politickým podtextem, spíše akce „zlaté mládže NDR“ a jak z ní Angela Dorothea Kasnerová vyvázla. Rodinná anamnéza: její otec Horst Kasner byl farářem, který z Hamburku odešel do NDR: v době Chruščovova tání, kdy politický tlak na církve polevil, se stal prominentním církevním představitelem, který v systému NDR hrál důležitou roli a vážně se s ním počítalo; církevní politika státu propojená se STASI brala církevní činitele a vlivné teology sice nikoli jako přátele, ale často jako účelové spojence. Farář Kasner se choval do značné míry v rámci možností nezávisle, byl sledován tajnou policií, ale současně měl privilegia: dostával z SRN v NDR zakázanou literaturu a soustřeďoval kolem sebe zájmový kroužek podobně smýšlejících. Kniha je vynikajícím průvodcem po životě Angely Merkelové jako vědkyně i začínající političky, jejíchž zkušeností z NDR a zejména ze sovětského prostředí bylo využíváno k dobrým rozhodnutím jejích politických spojenců po pádu berlínské zdi. Kniha je po německu chladná, objektivistická, ale o to možná pro někoho více šokující, zvláště pro ty, kteří se o politiku hlouběji nezajímají a vnímají ji jen z manipulativních a ideologizovaných masmédií. I když je zaplněna specificky německými reáliemi, lze z ní vyvodit něco obecnějšího: političtí prominenti, lidé s politickou budoucností se nerekrutují ze zásadových disidentů, revolucionářů, ani z hloubavých intelektuálů, ale z konformních, ničím nevyčnívajících, ale pozorných, stále ve střehu vyčkávajících a na svou příležitost číhajících loajálních občanů, kteří si svými výkony a svou loajalitou budují prominentní pozici již v systému, který má být vystřídán. Nebo z druhé strany: odcházející systémy si vlastně už ve svém nitru vychovávají své hrobaře. Je to dobré poučení pro ty, kteří se chtějí stát perspektivními politiky, i pro ty, kteří tyto mechanismy odmítají.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce