Miroslav Štěpán – Petr Holec: Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu. Nakladatelství Malý princ, Praha 2013. ISBN 978-80-87754-26-9.

Pár vzpomínek, které už málokoho zajímají, dobové fotografie, doklad toho, že světská sláva, zejména v našich zeměpisných šířkách, polní tráva. Prominentní vězeň sametové revoluce, právně jediný viník všeho, co se stalo v období 1948 (to mu byly 3 roky) – 1989, který tu klade nepříjemné otázky a uvádí fakta, se mezitím odmlčel navždy (zemřel 23. 3. 2014). Proponovaný perestrojkový šéf KSČ, jímž se však nikdy nestal, ačkoliv KSČ po listopadovém převratu obnovil, tu uvádí řadu známých věcí, dílem je dokresluje: iniciační role KGB v Praze, styky opozice a tajné policie, janusovský Gorbačov apod. Samozřejmě vychází ze své pozice a svého přesvědčení, své paměti, která může být zamlžená nebo podvědomě účelová, ale stejně jako údaje – nijak senzační – zanechávají na všem podivnou pachuť, neboť už víme…přítomnost, která byla kdysi neznámou budoucností, verifikuje mnohé, stejně jako rok 1989 verifikoval cíle roku 1968, ten zase vývoj předchozí, sovětské a naše tání konce 50. let 20. století. Je nutno se dožít, abychom věděli, jaký smysl mělo to, co jsme prožívali jako nevědomí v mládí. Je smutné, že to vše nijak nevede k tomu, abychom opustili zprofanovanou podobu politiky jako špíny: v této situaci vždy spoléháme na nové generace, že už takoví nebudou, ale zatím se to ještě nestalo. Třeba z minulosti vyvodit také to pozitivní už proto, že tu vždy žili i lidé poctiví, pracovití, charakterní, kteří však dobu ovlivnili jen málo…Jimi však pokračujeme jako lidé, kteří se snaží – třeba ne zcela úspěšně – dodržovat pravidla daná třeba desaterem… Kniha – po všech těch senzačních zprávách o roku 1989 – už ani nevyvolala velký mediální zájem, autor či spoluautor věděl, že je jeho poslední, ale právě proto bychom se jí neměli vyhýbat: z důvodů nejrůznějších.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce