Radomír Vlček: Kapitoly z ruských dějin 18. století. Geneze a vývoj ruského impéria. Masarykova univerzita, Brno 2014. ISBN 978-80-210-6930-5.
Václav Štěpánek: Východní otázka. Od počátku do konce 60. let 19. století. Masarykova univerzita, Brno 2014. 978-80-210-7419-4.

Dva brněnští slavisté, oba historici, Štěpánek současně filolog, rusista a bulharista, serbista a balkanista, napsali texty, které by neměly projít bez povšimnutí širší politické a kulturní veřejnosti, české, ale ani slovenské. Takových knížek není nikdy dost a právě dnes, kdy se východ a jihovýchod Evropy dostal do epicentra pozornosti mezinárodní politiky, a tedy i masmédií, je to dvojnásob důležité. Média totiž často zjednodušují, zkreslují záměrně nebo omylem, modelují a „masírují“ z neznalosti i cíleně čtenáře a zde by měl do hry vstoupit poučený historik, který by klidným, čtivým způsobem osvětlil historii těchto problémů.

Ruské 18. století bývá pokládáno za dobu definitivního ruského obratu k Evropě a světu, „dílnu“ ve všech oblastech počínaje politikou, ekonomikou, vojenstvím a konče administrativou a kulturou, zejména literaturou – to vše je obvykle spojováno s vládou Petra I. Znalejší věci však vědí, že vše začalo už po tragédii ruské smuty čili bouřlivé doby, kdy ruskému státu hrozil zánik a kdy se vlastně vybila celá ruská centrální šlechta, připomínající tak stoletou anglo-francouzskou válku v samotné Anglii, válku dvou růží nebo krále a parlamentu či na kontinentě válku třicetiletou. Toho si je autor dobře vědom, a proto se v exkurzu vrací k prvním Romanovcům, že sice nespadli z nebe, ale rozhodně nepatřili k užší centrální šlechtické elitě, i když se genealogicky snaží dokázat opak; klade si také zásadní otázku, resp. předkládá dilema evoluce či revoluce v ruských dějinách. Součástí výkladu je také církevní reforma patriarchy Nikona, spor o tvz. mestničestvo a jako první kapitola také cesta od moskevského státu k sanktpetěrburskému impériu, jak to sám nazývá. Je ale zřejmé, že už moskevský stát byl říší a že to souviselo nikoli se založením nového hlavního města, ale s pádem Cařihradu. Bylo by možné leccos doplnit nebo k něčemu něco kriticky poznamenat, ale to není podstatné. Snad jen to, že by tu měla hrát větší význam kultura v širokém slova smyslu, včetně literatury, ruského zbožněného umění, které suplovalo i filozofii a vědu, a to i v 19. století a často i mnohem později. Politika a literatura šly ruku v ruce. Doporučená literatura je v názorovém smyslu značně jednostranná, konjunkturální: nelze zcela ignorovat nejen nacionální výklady ruského fenoménu, ale ani pozitivismus a marxismus, který se tu objevuje výrazněji od konce 19. století a vlastně na území bývalého SSSR dominuje celé 20. století, to nelze ignorovat, byť i jen kvůli argumentované polemice. Rozdíl mezi genezí a vývojem není zcela jasný, snad jen v tom, že by se geneze týkala rané fáze vývoje. Výklad vlád jednotlivých Romanovců v 18. století, jejich vnitřní a zahraniční politiky, je narativně zdařilý, celostní, kvalitní. Dobrá práce.

Štěpánek stál také před velkým okruhem, z hlediska problematiky heterogennějším než Vlček. Východní otázka, v podstatě problém, co s Osmanskou říší v moderní době, vykládá systematicky a s přehledem. Začíná terminologií a metodologií. Štěpánek má dar barvitého epického vyprávění, nebojí se jít do detailů, takže jeho text se místy podobá dobrodružnému románu, což dějiny tohoto koutu světa nepochybně byly a jsou. Ukazuje na sporné územní rozvržení tzv. východní otázky, na pojmy Turecko, Osmanská říše, Vysoká porta či jen Porta, tomu se u nás běžně moc nerozumí; také objasňuje pojmy Turek, Osman, Muslim, hovoří o etnikách, speciálně o Slovanech, o různých městech. Důkladně analyzuje zájmy velmocí i národní uvědomění na Balkáně, pokusy o vnitřní turecké reformy, srbskou revoluci, řecké povstání. Parádní kapitolou je Egyptské nebezpečí, jedinečný popis ojedinělé turecko-ruské aliance, kdy se ruská eskadra ocitla na asijském břehu Bosporu, prý přímo pod okny, jak píše, francouzského vyslanectví. Rusofobie, která poté ovládala zejména Británii, měla své důsledky až v Krymské válce a nakolik se projevuje u západoevropských velmocí dosud, zůstává otázkou. Autor sleduje východní otázku do 60. let 19. století, kdy se situace zdánlivě zklidnila, ale, jak píše, byl to klid před bouří, bouří, která měla radikálně změnit takřka vše. Barvitý, atraktivní výklad vyvolává v čtenáři řadu asociací a úvah přimykajících se k žhavé současnosti. Snad si tu knížku přečtou i relevantní politici.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce