POSPÍŠIL, I.: Stará literatura východních Slovanů a ruská literatura 18. století (Přehled a exkurzy s ukázkami textů z literatury 11.–17. století). Brno: Masarykova univerzita, 2014. 195 s. ISBN 978-80-210-7281-7.

Lenka Paučová

V roce 2014 vznikly v rámci projektu Filozofická fakulta jako centrum excelentního vzdělávání nové publikace o slovanských jazycích, ruské literatuře, ukrajinské kultuře nebo areálových studiích. Objevuje se v nich i publikace Iva Pospíšila věnovaná literárním počátkům východních Slovanů a ruské literatuře 18. století.

Už názvem Stará literatura východních Slovanů a ruská literatura 18. století autor poukazuje na důležitý fakt: v nejstarší vývojové fázi představovala literatura Rusů, Ukrajinců a Bělorusů společné koiné, byla spjata geneticky, ale i areálově, s prvním státním útvarem východních Slovanů. O emancipaci jednotlivých národních literatur můžeme tedy mluvit až po rozpadu Kyjevské Rusi od 13. století, spíše však mnohem později.

Publikace se skládá z výkladové části a ukázek textů. Samotná výkladová část zahrnuje počáteční fázi literatury ruské, ukrajinské i běloruské v 11.–17. století a následné formování ruské literatury v 18. století. Autor věnuje pozornost nejprve hlavním rysům a žánrovému spektru literatury Kyjevské Rusi. Dál se soustředí na složitou problematiku zejména staroruské literatury, především na otázky její struktury, periodizace a transcendence. V exkurzu se ještě vrací k otázce jazyka staroruské literatury z hlediska lingvistického i axiologického, ale také k modernizaci ruského jazyka, k níž docházelo přibližně od druhé poloviny 18. století.

Ruskou literaturu 18. století Pospíšil nazývá uměle utvořeným pojmem, tzv. tranzitivním pásmem, protože právě v tomto období stará a nová literatura nevytvářejí následnost, ale naopak existují jedna vedle druhé. Toto období charakterizuje hledačství, hledání vlastní cesty, identity ruské literatury v kontextu evropských literatur. Autor tady vytváří přehled významných spisovatelů, jejich tvorby a směřování, pak se zaměřuje na uzlové body v genezi ruského románu, klíčové místo mezi nimi zaujímá epistulární cestopis N. M. Karamzina Dopisy ruského cestovatele (úplné vydání 1801). Z ruské literatury 18. století se postupně rodil pověstný „literární zázrak“, tzv. zlatý věk ruské literatury, který s sebou přinesl plejádu spisovatelů světového jména.

Nejvíc osloví části pojednávající o Slovu o pluku Igorově, centrální slovesné památce starororuské literatury, jejíž původ je před námi stále zahalen rouškou tajemství. Mezi polemikami zastánců (R. O. Jakobson, D. S. Lichačov) a odpůrců (E. Keenan, A. Mazon, J. Frček, O. I. Senkovskij, A. A. Zimin) Slova vzbudila pozornost právě analýza Jakobsonova žáka Edwarda Keenana, jenž autorství Slova překvapivě přisoudil jednomu ze zakladatelů slavistiky Josefu Dobrovskému. Z hlediska areálovosti zase zaujme práce Az i ja (1975, 2005) Olžase Sulejmenova. Kazašský vědec a básník ukázal na působení turkských národů na Slovo o pluku Igorově, a tak se snažil potvrdit jeho pravost.

Komplexní obraz staré literatury východních Slovanů dotváří Antologie staroruských textů 11.–17. století. Jelikož výkladová část tematicky zachycuje 11.–18. století, antologie obsahuje přehled textů jen do konce 17. století: Vyprávění o dávných časech letopisce Nestora, Putování igumena Daniila do Svaté země, Slovo o pluku Igorově, Život Alexandra Něvského, Putování tverského kupce Afanasija Nikitina přes tři moře, Domostroj a další. Ukázky z ruské literatury 18. století obsahují již další kompendia z univerzitní řady. V antologii se však nenachází komentář, proto si čtení přítomných textů vyžaduje alespoň základní znalost církevní slovanštiny, samozřejmě kromě ruštiny a možná i některého dalšího slovanského jazyka.

Učební text Iva Pospíšila se díky teoretickému přehledu, zaměření na vybrané problémy staré i nové literatury a výběru stěžejných textů eo ipso může stát užitečným průvodcem vhodným pro studenty rusistiky a obecně slavistiky a snad i pro další, které toto téma zajímá.

Psáno pro Universitas.

PaedDr. Lenka Paučová (*1986) – studovala německý jazyk a literaturu, ruský jazyk a literaturu na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. V současnosti je interní doktorandkou Ústavu slavistiky FF MU, do jejího vědeckého zájmu patří teorie literatury, ruská literatura 19. a 20. století.

Kontakt: lenka.paucova@gmail.com