Prebúdzanie sedmospáčov. Antológia súčasnej poézie a prózy k 25. výročiu Nežnej revolúcie. Občianske združenie Vlna/Drewo a srd, Bratislava 2014. ISBN 978-80-89550-10-4.

Ivo Pospíšil

Mám dost skeptický vztah k antologiím, zvláště když jsou věnovány nějakým slavným výročím, ale tato mě docela uspokojuje, i když jsou tu představeni lidé v podstatě jednoho, byť poměrně širokého typu a názoru, podobného obrazu světa, celkového přístupu ke světu a literatuře. Dvacet pět autorů různých generací se podle Ani Ostrihoňové věnuje především tématu svobody, ale spíše bych řekl, že jde o odpověď na otázku, jak a proč žít. Určitá vyprázdněnost je tu patrná vlastně u autorů všech generací. Jejich životní pozadí je trochu jako přes kopírák a taky to tu pěkně šustí papírem. Studium, duševní práce, módní obory, filologie, redaktoři, dramaturgové, překladatelé, tlumočníci, skoro plně profesionální spisovatelé, dokonce literární vědci. Češi se někdy před šedesáti lety podivovali Miroslavu Holubovi (1923–1998), že jako básník „všedního dne“ popisuje zkumavky v laboratoři, neboť to byla jeho profese: od té doby invaze vědy a intelektualismu do literatury značně zesílila; neříkám, že literární vědec nebo redaktor nemůže být dobrým básníkem nebo prozaikem či dramatikem (otázka je, čím je na prvním místě: dříve – třeba za první Československé republiky – se básníci také stávali redaktory a psali někdy „pěkné“ věci, taky sloužili, nemějme iluze o nikom), ale docela bych přivítal silnější přísun čerstvého vzduchu, trochu méně rafinovanosti a víc jednoduchosti, ryzosti a syrového materiálu. Najdou se tu pěkné kousky: třeba báseň Michala Habaje (1974), próza Jany Beňové (1974), experimentální věc Zuzany Husárové (1983), osvědčený Karol Chmel, Peter Macsovszky, ze „starců“ Ivan Štrpka (1944) se svými gnómickými texty Tieň reality (2008–2009), jednou básničkou zaujme Katarína Kucbelová, ostatní již méně, mezi nimi i dosti proslavení. Jde o svazek takřka skupinový a chtěl bych věřit, že by se dal sestavit i jiný s jinými autory a jinými dílky, netvrdím, že lepší, ale prostě jiný. I tento je dost dobrý, aby svědčil o bezradnosti doby a lidí v ní, ale také o hledání, někdy až úporném, o lidech mimojdoucích, kteří pátrají po samotě a ukotvení. K tomu ostatně literatura na světě je.

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.