František Všetička: Olomouc literární III. O literárních tvůrcích spjatých s Olomoucí. Poznání, Olomouc 2015.

V pěkné pevné vazbě a slušné výtvarné úpravě vychází další část projektu našeho kompozitologa, literárního vědce, romanopisce a básníka a překladatele Františka Všetičky (roč. 1932). Je až neuvěřitelné, kolik kulturních činitelů a spisovatelů se dotklo fenoménu Olomouce. Jsou to osudy pestrobarevné a křivolaké ukazující bohatou a bizarní minulost českou a moravskou, současně však i naši tehdejší „širší vlast“, tedy federalizované Rakousko, Předlitavsko, ale i Uhry a jejich části: všude tam se naši lidé pohybovali. Platí to i o Vojtěšce Baldessari-Plumlovské, spisovatelce, autorce divadelních her (1854–1934). To, že, jak autor praví, branami Olomouce, prošli i Edmund Husserl i Ludwig Wittgenstein, víme, že se tu narodil Hans Batscha, ví už málokdo: Žid působící v meziválečném Československu, potom v Palestině a Izraeli, nakonec v pozdním věku student německých univerzit, jenž svou práci obhajuje před Jürgenem Habermasem, potom univerzita v Haifě, monografie o Masarykovi z roku 1994. Ve Všetičkově knize má své místo i proslulý archivář a falzifikátor Antonín Boček, v jehož životě byla Olomouc jen epizodou, ale také lidé skoro zapomenutí, jako byl kazatel dominikánského řádu a literární kritik a překladatel a editor Silvestr Maria Braito, sžíravý posuzovatel Schulzova románu Kámen a bolest, břitký formulátor – rozhodně by se měla aspoň část jeho díla znovu vydat, včetně literárněkritického. Nepřekvapí, když známe dějiny českých zemí, kolik tu působilo cizinců nebo lidí cizího původu. Patřil k nim i J. P. Cerroni ze staré italské rodiny, známý sběratel. Olomouc nezapře to, že byla a znovu je starým církevním centrem: řada lidí s ní spjatých byli proto biblisté nebo znalci církevních textů, teologové a filologové, mezi nimi také Rudolf Col, rodák ze Vsetína. Půvabná je asi pravdivá historka, jak za zatím poslední války zachránil kostel sv. Mořice před zničením v době bojů Sovětské armády s Němci. Jeho požadavek, aby sovětský velitel přenesl dělostřeleckou baterii na jiné místo, a neohrožoval tak kostel, byl sice původně oslyšen, ale když se potom na velitele obrátil místo ruštiny hebrejsky, baterie byla přemístěna. Těch osobností je ve Všetičkově svazku zase spousta: tomista Reginald Dacík, „prozatérka ženství a vinohradů“ Marie Damborská, uměnovědec František Dvořák, literární historik a starosta Olomouce Richard Fischer, moravský buditel Tomáš Fryčaj, Josef Heřman Agapit Gallaš, básník a lékař, literární vědec Mojmír Grygar; Všetička se volně pohybuje staletími od 18. po 20. století: jen namátkou Metoděj Habán, také tomista a literární kritik, výtvarník Miloslav Holec, divadelník Zdeněk Hořínek, je tu i Slovák Jozef Miloslav Hurban, člen proslulé neúspěšné slovenské olomoucké delegace k Františku Josefu I., je tu i dodnes pracující Hana Voisine-Jechová, polonistka a bohemistka, emeritní profesorka pařížské Sorbnonny, F. D. Kinský, stoupenec literárního programu puchmajerovců a jungmannovců, estetik Miroslav Klivar, „technický“ básník, Josef Leonard Knoll, proněmecký básník a organizátor olomouckého německého života, univerzitní učitel a odpůrce Palackého, Bohumír Kolář, básník a editor, nyní už musíme vynechávat jména stejně důležitá jako ta předchozí, takže nám zbývá alespoň Antonín Kolek, překladatel z vietnamštiny, nebo Helena Lisická, autorka pověstí a historických próz, petrohradská rodačka Naděžda Melnikovová-Papoušková, puchmajerovec Tomáš Mnich, vojenský historik Břetislav Nakládal, autor na Slovensku zatím nevydané knihy Slovenská armáda 1939–1945 (spolu s Charlesem K. Klimentem), básník Bohumil Pavlok, prozaička Lenka Procházková, olomoucká rodačka a dcera proslulého Jana Procházky, „tomášovec“, dominikán Jiří Maria Veselý, filozof, teolog a historik, také Drahomír Šajtar, Jiří Wolker, básník od Pánaboha, který je nepřekonatelný a ani nositelé mezinárodních cen mu nesahají ani po paty, je tu slavný Karel starší ze Žerotína, současný historik, archivář, editor a spisovatel Jan Sobotka atd. Všetičkovu knihu vypravil do světa historik Pavel Marek, je tu obvyklý Všetičkův literární medailon, prostě klobouk dolů před takovým dílem.

Ivo Pospíšil