Ivana Myšková. Nícení. Praha: Fra, 2014.

Kniha Ivany Myškové Nícení na první pohled zaujme obálkou tvořenou fotografií pokořeného dívčího těla v intimním prostředí ložnice. Obraz dává tušit samotný obsah knihy. Autorka nás zve do soukromého vnitřního světa dospívající Hermíny. Efekt je celkově zesílen charakterem použitých textů, jimiž jsou deník, snář a několik druhů dopisů. Výsledná mozaika skládá fascinující epizodu ze života mladého dospělého.

Počátek Hermínina vyprávění je uvozen nepříjemnou událostí, kdy je pro vlastní naivitu vyhozena z vysoké školy. K osobnostní krizi vyvolané nenaplněnými ambicemi se okamžitě přidává závrať z prohlédnutí křehkosti základů studentova života, oné iluze nezávislosti, vystavěné v posledku na sponzorské solidaritě rodičů. Přichází nucený návrat domů a smíření se s maloměstem jako prostorem pracovní i milostné seberealizace. Od slušné dívky, jakou Hermína je, však nemůžeme čekat okázalá dryáčnické gesta rebelky, naopak, naše znejistěná hrdinka se snaží zachovat dekorum a veškeré výboje přesouvá do svých soukromých textů: „během těch dopisů jsem se vrátila do holčičky, která si může běhat jen tak bez trička anebo nahatá a nikoho to nepobouří, nikoho to nezláká... Ale bylo mi tak dobře“ (Myšková, 2014, s. 136). Představivost a touha po osvobození jsou napjaty k prasknutí: „vždyť já se bojím všeho, co si nevymyslím!“ (Myšková, 2014, s. 45).

Celkový tón prózy se však v průběhu změní. Jsme konfrontováni se spíláním přespříliš starostlivé matce (zvané Předobraz): „Ty se nám za něco mstíš, maminko? Příliš jsme zlobili? To máme za to? A když se napravíme, tak už s tím přestaneš? Já jsem tě chtěla krásnou a vtipnou a svěží. A tys mi zvrásněla, zhrubla a zhloupla… Tomu ty říkáš myslet na děti? Tomu urychlenému stárnutí a uhnívání, té samotě a předsudečnosti, té spoustě věcí a kytek, o které je nutné se starat a které nám potom bez ptaní hodíte na krk? A není tahle okázalá ohleduplnost vlastně skutečnou bezohledností? Takhle se zahodit, takhle se cupovat k neslepení?“ (Myšková, 2014, s. 128). Jízlivé komentáře ovšem nejsou samoúčelné, jde spíše o vyhrocenou formu sebepoznání. Zloba a odpor stojí na počátku očistného procesu přijetí vlastního já, který se ostatně rozvine hned po formulaci klíčové metafory Nícení. Hermínina rodová starostlivost je přirovnána k chování samice kajky mořské, jež materiál ke stavbě hnízda získává drastickým škubáním vlastního peří.

Fascinující, jazykově vytříbený debut Ivany Myškové si právem vysloužil nominaci na Českou knihu roku, dotisk a vydání ve formě e-knihy v nakladatelství Fra. Nominálně experimentální próza má díky pozorovacímu umění autorky ambici oslovit širokou vrstvu čtenářů.

Jakub Blecha

Jakub Blecha – absolvent Filozofické fakulty Západočeské univerzity, vystudoval obor filosofie.

Kontakt: jakub063@gmail.com