Normalizační Brno. Štatl Františka Kressy. Brno: Americký fond o. p. s., v nakladatelství Stilus Press s. r. o., 2017.

Autor fotografií, které svazek zaplňují – snad kromě úvodního slova (Pavel Paleček), doslovu a medailonu fotografa – pracoval v Brněnském večerníku až do roku 1990 jako fotoreportér, dříve jako osvětlovač v televizi, po roce 1989 podnikal, ale, jak sám uvádí, stal se obětí podvodu a ocitl se v značných potížích. Díky kamarádovi v redakci, který mu archiv fotografií předal, by se cenná fota ocitla asi na smetišti a nikoli v Moravském zemském muzeu, jak se nakonec stalo. Fotografie tzv. normalizačního Brna jsou rozděleny v prvním oddíle podle známých míst, kde se soustřeďoval život města, v druhé podle činnosti a oblastí lidských aktivit: najdeme tu náměstí Svobody – Svoboďák, nádraží – rola, sídliště Žabovřesky, sídliště Bystrc, fabriky Zetor a ZKL, přehrada – prýgl. Druhý oddíl se týká nakupování, front, ideologie, ekologie, módy, stáří a spartakiády na Lesné. Fotografie jsou reflexí města žijícího v určité historické době, jež byla vnějškově dána, ale město samo mělo svůj vlastní rytmus, žili tu lidé, prožívali – stejně jako fotograf – své mládí, lásky – vidění této doby může být podle toho různé – včera i dnes. Opravdu tu – jak uvádějí textové komentáře – najdeme onu nudu až beznaděj, proslulou šedivost a rozvrácenost, smutek, ale při vhodné kombinaci fotografií a fotografově záměru lze také dojít k pravému opaku, jak se to v dobové propagandě přece nejednou dělalo. To ovšem platí o různých dobách: ostatně vše, co se tam uvádí, se vyskytuje i dnes, například fronty – nyní nikoli na proslulé banány, ale na slevy, jiné věci, například fabriky, už víceméně neexistují, přibyli bezdomovci. Často to, co bylo v normalizaci skryto, se objevilo později, naopak nyní město zkrásnělo, budovalo se, ale i to má své odvrácené strany. Nicméně nápad zachycovat určité úseky lokálních nebo regionálních dějin je velmi šťastný, stejně jako knihy historiků o Brně nacistickém nebo komunistickém, neboť paměť, byť omezená, je stále důležitým pramenem současnosti i budoucnosti. Jistě se svého fotoreportéra dočká i posledních třicet let; byl by to pěkný dárek k výročí roku 1989, zvláště nyní, kdy moderní technologie umožnují vyšší kvalitu než proslulý Canon F 1, na nějž mu prostředky, aby ho mohl koupit v Tuzexu, daroval kamarád, který předtím emigroval. S ním fotil František Kressa na různých místech i tzv. volné fotografie, a zde si ho všiml tehdejší šéfredaktor Brněnského večerníku Josef Korger a přijal ho na již zmíněné místo fotoreportéra. Kniha je podle mého soudu dobře sestavena, vyvážené je průvodní slovo a fotografie, samozřejmě důležitý byl výběr fotografií, neboť celá sbírka je asi rozsáhlejší. Ale badatelé budou mít jistě v Moravském zemském muzeu možnost celý archív Františka Kressy studovat komplexně, a získat tak ještě přesnější obraz normalizačního Brna let 1977–1989.

Ivo Pospíšil