KECHLIBAR, M. Zapomenuté příběhy. Praha: Jiří Nosek – KLIKA, 2018.

Ondřej Neff (Kechlibarovy články vycházejí i v jeho Neviditelném psu) a Ladislav Větvička uvedli tuto knihu, na jejíž vydání se poskládali abonenti jako za starých časů, z nichž dva s příspěvkem 5000 Kč se stali oficiálními partnery projektu. Z předmluvy Petra Koubského vyplývá, že následující příběhy jsou nenápadné momenty zlomu, události, jichž si málokdo povšimne: „Existují však zapomenuté války, opuštěná města, pomíjené důvody prohraných bojů, zastaralá ideologie, nenápadní vlivní lidé.“ (s. 6). Dva výroky – jeden Santayanův a jeden Churchillův – knihu uvádějí („Kdo si nepamatuje své dějiny, musí si je zopakovat“ a „Historie bude ke mně shovívavá, protože ji budu psát já.“). Marian Kechlibar (roč. 1978) je známý blogger, abolvent pražské matematicko-fyzikální fakulty UK s eminentním zájmem o politiku; jeho komentáře se dost čtou a jsou velmi nápadité, neboť dokážou z pěny dní vyhmátnout nové nosné tendence (v poslední době například úlohu sítí jako prostředku militantního nátlaku a štvanice na lidi). Historické události, které tu popisuje, jsou zdánlivě nenápadné: například pěstování tulipánů, způsoby anglické popravy v souvislosti s potrestáním královrahů po pádu Cromwellovy republiky a restaurací Stuartovců v 17. století, využití kaučuku, boje Finů proti sovětské invazi, osudy významných lodí a objevování dalekých a nepřístupných krajů, původní obyvatelé Kanárských ostrovů, pandemie a nebezpečí úniku virů z laboratoří, kolonizační výpravy, německá okupace Norska apod. Jsou to často události takříkajíc „z druhé řady“, ale podstatné pro další vývoj ve své oblasti i s dalšími přesahy – jak se říká, ďábel je skryt v detailu. Zapomenuté příběhy jsou právě oněmi dějinami psanými zdola, z podhledu, na které nyní dochází konečně řada. I zásluhou Mariana Kechlibara.

Ivo Pospíšil