Karel Sýs: Nepřijatý hovor. Ilustrace Jan Weber. Nakladatelství Jan Weber, Praha 2021. ISBN 978-80-908180-2-6.

Nová Sýsova básnická sbírka je skutečně čerstvá. Obsahuje několik básní, z nichž nejdelší je titulní. Všechno to jsou vlastně velká či menší „pásma“, termín převzatý z Apollinaira (La Zone, 1913), pojem, který v českém a snad i slovenském prostoru zdomácněl, ale jinde nikoli – označuje, jak známo, volné asociace, typické pro český poetismus a surrealismus, už vlastně pro Wolkrův Svatý kopeček, báseň ze sbírky Host do domu z roku 1921. Sýs inspiraci českou avantgardou nikdy nezapře a zde se znovu objevuje v nových souvislostech. Již první báseň Troja v hodině 0 je výtrysk básnické energie spojené s toposem Prahy prosycený aluzemi na různé básníky, na Poeova Havrana v Nezvalově přebásnění, na Franze Kafku a Maxe Broda, ale také na německou okupaci, heydrichiádu, popravené, a připomíná také to, čím se Češi chlubit nemohou. Báseň Tváře je založena na tom, že se lidské obličeje opakují: „Proto na zemských polokoulích najdeš tytéž obličeje/ tady fantazie mele z posledního/ kde to taky má brát?/ Už tak je přetíženej aparát/ V Havaně jsem třikrát potkal v Terezíně spálenýho dědečka/ Netvař se! Otvař se!/ Howgh už jsem se dotvářil/ Howgh a Da Capo al Fine/ nic nebude už jako dřív/ hlavně že zůstaneš živ/ Zbav se vin uchyl se do peřin/ Skryj ruby ukaž líce/ A teď hrnečku vař!/ I obraz musí přejít varem!/ Proto se nepřetvařuj! Tvoř!/ Nedoutnej! Neskomírej! Hoř!“ (s. 17). Báseň Bruegelův Kolařík a – Kolaříkův Bruegel (Vojtěch Kolařík, roč. 1938, je český výtvarník) předchází rozsáhlému pásmu Nepřijatý hovor. Je to fascinující řetězec asociací, často jdoucí až na dřeň intimity, ale hlavně politiky a veřejného života. Totální krize dnešního světa se tu zrcadlí s přesnou otevřeností, na hraně propasti. Všechno, co člověka dráždí, celý mechanismus a nekulturnost a antihumanismus epochy se tu zračí v drsných rytmizovaných větách. Básník se svými verši pohybuje po celém světě, přeskakuje z tématu na téma, vyplavuje ze sebe vše, co ho trápí a tíží. Skoro nemožné je dojít k nějaké ucelené kompozici básně. Explicit včetně dodatku je příznačný: „Praha matka změn otec nenahlášen/ nespasí nás internacionála nespasí nás zdrávasy/ zítřek byl přesolen starosladkému žijme/ holubice míru na paprice raketometný guláš/ otče náš jenž jsi žil v kuchyni u kamen/ stáhni jim plamen/ amen// Jsem bořivý elektron/ žárlivý proton/ žádné neutrino/ Kiši zapiš to:/ Miluji klidné krajiny s balonem a komínem/ a Pán si se mnou hraje jako s dominem.“ (s. 235). A nakonec: „Sešito a roztrženo sečteno a vyvrženo v neděli 14. 2. 2021.“ Jistěže Sýs svou dikcí a razancí nevyhoví všem a ani umělecká stránka jeho básní nenajde všude vstřícný pohyb. O to je podstatnější a už se do české moderní poezie pevně vepsala: Sýs se prostě – jako řada velikánů – umí nezalíbit všem a v tom je i jeho síla.

Ivo Pospíšil