Danuše Kšicová

Básnířka a překladatelka Oksana Lichačevová.

Pozvání významné petrohradské básnířky a překladatelky Oxany Lichačevové do mého translatologického semináře, konaného 12. října 2015, předcházela schůze Společnosti O. Březiny na rektorátě MU v září r. 2015. Oxana Lichačevová tam přednášela o tom, jak vznikala kniha Strojiteli chrama,¹ v níž bylo poprvé v zahraničí představeno celé básnické dílo Otokara Březiny. Vzhledem k tomu, že se na tomto stěžejním edičním počinu jeho hlavního tvůrce, dnes již bohužel zesnulého Olega Maleviče, podílela překladatelsky také O. Lichačevová, pokládala jsem za vzácnou příležitost, aby se o své zkušenosti podělila s našimi studenty translatologie.

Přednášce přecházela prohlídka nových prostor Filozofické fakulty včetně návštěvy naší fakultní knihovny. (O. Lichačevová a D. Kšicová).

Emocionálně laděný přednes petrohradské básnířky, provázený ukázkami jejích překladů, vyvolal značný ohlas studentek prvního i druhého ročníku magisterského studia překladatelství ruštiny. Posluchačky si totiž mohly poprvé v praxi ověřit význam zachování rytmu a rýmu v poezii, uváděné do jinojazyčného prostředí. Vnímaly i to, co je v překladu uměleckého textu nejdůležitější – zachování estetické funkce, bez níž by dílo pozbylo svoji působivost.

Přednáška O. Lichačevové v translatologickém semináři.

Posluchačky jsou přednesem zřejmě zaujaty.

V interview otištěném r. 2013 v časopise Pražskij telegraf² překladatelka hovoří o svém pedagogickém vzdělání a učitelské zkušenosti i o tom, jak se v Petrohradě postupně zapojovala do uměleckých aktivit. Nejdříve to bylo v Centru umělecké literatury a knihy na Vasiljevském ostrově, kde propagovala dílo bratrů Strugackých, s nimiž se posléze seznámila osobně, stejně jako s řadou dalších současných spisovatelů. Sedm let navštěvovala seminář tvůrčího psaní petrohradského básníka Alexandra Kušnera. Výsledkem byly dvě knihy jejích básní. Stala se tak členkou Svazu ruských spisovatelů.

Její rozhodnutí překládat českou poezii však bylo výsledkem sblížení s významným petrohradským bohemistou Olegem Malevičem (1928–2013), který věnoval spolu se svojí ženou Viktorií Kamenskou (1925–2001) posledních třicet let svého života studiu a překladům díla největšího českého symbolistického básníka Otokara Březiny. V té době Oksana Lichačevová česky neznala a neměla žádné překladatelské zkušenosti. Zajímavé bylo její vyprávění, že se učila češtině tak, že začala překládat knížky pro děti brněnského spisovatele a malíře Aloise Mikulky, jež ji velmi zaujaly. Vlastně jsme na to narazily, když u mne uviděla dva jeho obrazy. Po čtyřech letech intenzívního studia pod vedením O. Maleviče začala přebásňovat jednoho z nejsložitějších českých básníků – Otokara Březinu. Její cesta k českému básnictví tedy vedla luhy a háji poezie. Poněkud to připomíná ruského impresionistu Konstantina Balmonta, kterého zaujaly Selverovy anglické překlady Jaroslava Vrchlického, pročtené ve francouzské emigraci začátkem 20. let dvacátého století natolik, že se začal učit česky a po čtyřech letech vydal v Praze výbor z díla Jaroslava Vrchlického.³ Jeho překlady řady českých básníků včetně Březiny se nám před časem podařilo vydat dvojjazyčně v nakladatelství MU.⁴

Otokar Březina byl v Rusku téměř neznámý. Jeho souborné dílo, provázené zasvěcenými studiemi Olega Maleviče, poprvé otevřelo ruskému čtenáři neznámý svět českého symbolismu, v mnohém předjímající poetiku tzv. mladších ruských symbolistů.⁵ Na dotaz novinářky, zda může být poezie Otokara Březiny v dnešní době pro ruské čtenáře zajímavá, O. Lichačevová uvedla svoje zkušenosti z petrohradských besed se čtenáři, kteří ji překvapili živým zájmem. Podle jejího názoru Březinovy verše nabývají s postupujícím časem na výraznosti stejně jako staré malby. Je to podivuhodná poezie, jež dovede vnímavého čtenáře vtáhnout do svého tajemného světa. Vstup do jeho metafyziky překladatelka nahlíží prismatem životní zkušenosti básníka, jenž z nevelkého území Českomoravské vysočiny dovedl vnímat celý vesmír.

Březina tedy ovlivnil životní rozhodnutí Oksany Lichačevové věnovat se překladům české poezie. Češtinu studovala jak v Petrohradě, tak v letních kurzech pro cizince, pořádaných brněnskou Filozofickou fakultou. Nakonec se s manželem rozhodli koupit si v Bílých Karpatech domek, kam systematicky přijíždějí. Jak jinak proniknout do duše krajiny, jejích obyvatel a jazyka, jenž je jejich výrazem? Jak jinak se přiblížit dílu Bohuslava Reynka či Jana Skácela, které chce překládat? Jak jinak připravit ruskou antologii české poezie, kterou slíbila Olegu Maleviči vydat, když se s ním setkala den před jeho skonem?

Rozporuplné pocity člověka přijíždějícího z města, kde v touze po nějaké vyvýšenině můžete jen stoupat na vrcholky vypouklých můstků přes jeho četné kanály, vyjádřila ve své básni, kterou jsem se pokusila přeložit. Vznikla jen několik dní poté, co přednášela v našem semináři.

Оксана Лихачева

* * *

"Вот ведь, опять, не считая ни миль, ни верст,
движешься одержимо, еще чуть-чуть,
рвешься отсюда, хотя за года прирос,
укоренился прочно - и вширь, и вглубь.
За тишиной, покоем, из тесноты:
будто бы кильки в банке, какой простор?
И не спасают площади и мосты,
то, где хватало воздуха до сих пор.
Рвешься туда, где будешь почти один,
где к облакам - солнечный, мощный склон
рядом с тобой, воспитанником равнин,
запросто, по-соседски. Где - ты и он."
Bystřice 13. 10. 2015

* * *

„A zase jedeš, versty nepočítáš,
Kdo tě to pohání: Jen jeď, jen jeď!
Co tě odsud honí, jsi tu přece doma –
Země s tebou srostlá nedá odpověď.
Proč tě všechno tísní, proč náhle ztrácíš dech?
Náměstí, mosty – to nás nezachrání,
když chybí vzduch v těch svírajících zdech.
Proč pádíš někam, kde budeš skoro sám,
kde oblaka protíná osluněný štít,
sem přijdeš ty, zvyklý rovinám…
Jsem teď tvůj soused – budeme spolu žít!“

(přel. DK – 8. 11. 2015)

prof. PhDr. Danuše Kšicová, DrSc. – profesorka Masarykovy univerzity, ve své vědecké činnosti se zaměřuje na problematiku komparatistiky v širokém smyslu slova. Zabývá se binárními i multilaterálními vztahy i problematikou poetiky a translatologie. Intenzívně se věnuje mezidisciplinární komparatistice – zvláště vztahu literatury a výtvarného umění.

Kontakt: ksicova@phil.muni.cz