Problém hodnot v umění se zdá jedním z nejaktuálnějších a zároveň jedním z nejsložitějších, neboť zahrnuje celé vrstvy otázek a vzájemně propojených kontextů. Přitom samotný pojem hodnota se většinou pokládá za obecně srozumitelný pojem, který však dosud není jednoznačně definován a působí mnohovýznamově.

Stanislava Kučerová určuje dva typy vnímání tohoto pojmu: „Mluví-li se o hodnotách, lze tím myslet vše, co člověku přináší uspokojení jeho potřeb a zájmů, tedy hodnoty v širším smyslu, nebo tím máme na mysli hodnoty v užším slova smyslu, tedy základní kulturní kategorii, odpovídající vyšším normám ideálů, zejména mravním, sociálním a estetickým“¹.

V kontextu těchto úvah o hodnotách se 4. června 2021 konala mezinárodní konference Hodnoty v literatuře a umění V. Akci pořádala Česká asociace slavistů ve spolupráci s Ústavem slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Katedrou ruské a zahraniční literatury a metodiky výuky literatury Filologické fakulty Samarské státní sociální a pedagogické univerzity, se spo¬leč¬ností Ars Comparationis, Středoevropským slavis¬tickým centrem a Sla¬vistickou společností Franka Wollmana. Hlavním organizátorem byl prof. Josef Dohnal.

Konference proběhla online, což umožnilo badatelům z České republiky, Ruska, Slovenska, Polska, Maďarska, Gruzie, Ukrajiny a Izraele zúčastnit se jednak jednotlivých tematických sekcí, jednak neformálnějšího setkání ve zvláštní „místnosti“ v době přestávek, které se stává dalším zdrojem inspirace zejména v dnešní „izolované“ době.

Jedna ze sekcí byla věnována životu a tvorbě ruského spisovatele J. N. Čirikova, který v roce 1918 opustil sovětské Rusko. V centru pozornosti byla románová epopej Čirikova Otčij dom, o němž pověděla Irina Bagration-Muchraneli, a také jeho menší próza, jíž se zabýval Valerij Zusman. Etické hodnoty rodiny a lásky zobrazené v díle Čirikova byly analyzovány v referátu Marii Michajlovové a Anastasii Nazarovové.

Další sekce se zaměřila na fenomén záporného hrdiny v literárních dílech Gerrita Paapeho, A. Puškina, S. Aksakova, N. Gogola a A. Čechova. „Negativní“ energie literárního hrdiny byla zkoumána z různých úhlů pohledů, ať už ve spojení s problémem materiálních hodnot (Pavel Lysakov), s tématem zavraždění vlastního otce (Bekasovová Jelena) nebo s antinomiemi domácí výchovy (Anastasia Babajevová). Marta Kováčová hledala alternativy k zápornému hrdinovi v díle Leonida Andreeva. Jadwiga Gracla se pokusila zmapovat vývoj záporného (negativního) hrdiny v dramaturgii 20. století.

Dále se účastníci soustředili na existenciální konflikt v poezii a próze 19. a 20. století. Zde se Igor Cintula věnoval hodnotovým protikladům v básních M. Vološina. Téma sebevraždy jako axiologická otázka stála v centru pozornosti Josefa Dohnala. Michaela Pešková se zabývala problémem národní identity jako hodnotové složky identity osobní.

V sekci věnované zobrazení času a prostoru byly představeny jak případové studie analyzující zajímavé fenomény v jednotlivých literárních dílech (např. Anna Talanovová zkoumala „paměť věcí“ v povídkách O. Tokarczuk, Olga Siemońska se věnovala obrazu Benátek v literatuře), tak obecnější bádání zaměřená mj. na časoprostorové dimenze v poezii slovenského klasicismu (Pavol Markovič) nebo na zkoumání chronotopů dům a město (Tatjana Jevmenovová, Jelena Gusevová, Ewa Komisaruk).

Komparatistické studie ukázaly možnosti analýzy literárních děl O. Wardropa (Eka Vardošvili), N. Gumiljova a V. Nabokova (Anton Filatov), K. Čapka a S. Samsonova (Natalia Rubtcovová), antické komedie a téměř ztracené hry V. Massa a N. Erdmana Prekrasnaja Jelena (Oksana Jurčenkovová).

Účastníci se dále tázali, jak se projevují různé typy transformace hodnot v literárním díle. Jelena Abramovskich se pokusila zmapovat hodnoty a antihodnoty v povídce L. N. Tolstého. O tomtéž autorovi v kontextu hierarchie hodnot mluvila Angelika Molnár.

V centru pozornosti byla také klíčová axiologická témata týkající se textů 20. a 21. století, mezi nimiž jsou mj. problém transformace klasických kódů v současné ruské próze (Irina Někrasovová) nebo mytologický systém hodnot v současné vědeckofantastické literatuře (Ganna Filatovová).

Literatura starších období se také stala zajímavým objektem zkoumání ze současného úhlu vědeckého pohledu. Tak například o předromantických tendencích v ruské literatuře na přelomu 18. a 19. století mluvil Oleg Buranok. Josef Šaur se věnoval životním hodnotám N. Gogola a P. Annenkova, které se odrazily i na jejich přátelském vztahu. Karasevová Chalam se snažila určit souvislost mezi eurasijskými a humanistickými principy v orientalistice Vladimira Dala.

Mnohostrannost projevů fenoménu hodnota v nejširším slova smyslu byla představena i v sekci věnované světové literatuře. Ivo Pospíšil analyzoval systém hodnot v literárních dílech takzvaných mileniálů, který je založen na hledání nových ideálů. Romana Švachová představila možnosti polyfonního dramatu ve vztahu k Bachtinově koncepci polyfonního románu. Tatjana Landa se zabývala analýzou děl současných ruských spisovatelů v Izraeli z emigrantologického hlediska. Jana Kostincová se věnovala posthumanismu v současné ruské literatuře.

Prof. Ivo Pospíšil v úvodu konference zdůraznil, že problém hodnot v umění a konkrétně v literatuře je nezbytně spojen s pojmy kvantita a kvalita. Je možné konstatovat, že příspěvky představené na konferenci spadají do roviny kvalitní a nabízejí fungující nástroje pro hlubší a detailnější axiologické zkoumání ve sféře umění a literatury.

Natalia Rubtcova