Hana Vondrů

V letošním roce si připomínáme 130. výročí narození polského humanisty Władysława Tatarkiewicze (3. 4. 1886 – 4. 4. 1980), který svým pedagogickým působením na polských univerzitách ovlivnil několik generací polské inteligence, a to především v oblasti filosofie, estetiky a dějin umění. Je autorem rozsáhlé třísvazkové učebnice Dějiny filosofie (Historia filozofii), která byla vydána v roce 1931, tato publikace vznikla „na objednávku“ a práci na ní autor započal v roce 1924, jak uvádí Tatarkiewicz ve svých vzpomínkách.

Další publikací, která se těší několika překladů do mezinárodních jazyků, jsou rovněž třísvazkové Dějiny estetiky (Historia estetyki), které je možné porovnat s ohledem na význam pro estetiku a rozsah například s Dějinami estetiky (A History of Esthetics) E. Gilbertové a H. Kuhna. Tuto publikaci tematicky doplňuje kniha Historie šesti pojmů (Dzieje sześciu pojęć), která oproti Dějinám estetiky nepřináší přímo chronologický výklad vývoje estetických koncepcí a uvažování o kráse v historických epochách, ale dějinný vývoj nejdůležitějších pojmů estetiky – umění, krása, forma, tvorba, nápodoba a estetický prožitek.

V sebraných spisech Cesta k filosofii (Droga do filozofie) a Cesta estetikou (Droga przez estetykę) se nalézají nejdůležitější autorovy odborné studie, jejichž většina byla publikována v odborných polských či zahraničních periodikách. V těchto studiích nalézáme zpracovaná témata, která lze považovat za vlastní autorovu filosofickou a estetickou teorii. Například ve studii Soustředění a snění (Skupienie i marzenie) analyzuje autor několik způsobů, jak lze vnímat krásu a umění. Je možné klasifikovat předměty podle prožitku či druhu pozornosti, kterou vyvolávají. Předměty lze rozdělit na dvě skupiny – na ty, na které se koncentrujeme esteticky (nebo literárně) a ty, které vyvolávají snění. Je možné je takto dělit, přestože nejeden umělecký předmět – možná dokonce většina – náleží oběma skupinám. Ve studii Estetická, literární a poetická podstata (Postawa estetyczna, literacka i poetyczna) tuto analýzu rozvíjí a prožitek z umění a krásy rozděluje na estetický, literární a poetický; u estetického prožitku dominuje smyslové poznání, u literárního důležitou roli zastává intelekt, poetický prožitek přichází skrze představivost a pocity.

Významnou roli měl také Tatarkiewicz jako redaktor polských nejprestižnějších vědeckých časopisů, byl zakladatelem a hlavním redaktorem časopisu Estetyka v období 1960–1963, následně časopis vycházel pod názvem Studia Estetyczne.

Władysław Tatarkiewicz působil na mnohých univerzitách (Krakov, Poznaň, Vilnius), jeho „domovskou“ byla Varšavská univerzita, ta se v roce 1915 stala svobodnou a Tatarkiewicz se zde stal prvním vedoucím jedné z kateder filosofie, o rok později na univerzitě vyučovali filosofii také Jan Łukasiewicz a Tadeusz Kotarbiński. Tatarkiewicz na Varšavské univerzitě působil do roku 1960, jeho oficiální pedagogickou činnost přerušila druhá světová válka a v padesátých letech politické sankce.

Władysław Tatarkiewicz významně přispěl jak svými publikacemi, tak také pedagogickou a akademickou činností k rozvoji vzdělanosti ve 20. století v Polsku. Zároveň autorovo dílo, a to především Dějiny estetiky, mají svými kvalitami mezinárodní význam. České badatelské práce se dílu tohoto autora věnují jen zřídka, jeho publikace nejsou přeloženy do českého jazyka, s některými se lze seznámit ve slovenštině (Dějiny estetiky, O štěstí).

Mgr. Hana Vondrů – studentka doktorského studia na oboru Estetika na FF MU a absolventka oboru Polský jazyk a literatura na FF MU. Ve své disertační práci se zaměřuje na přínos polského humanisty Władysława Tatarkiewicze v oboru estetika a na další souvislosti polské estetiky v kontextu s Českou republikou. Mimo studijní aktivity pracuje v Muzeu Vysočiny Pelhřimov, kde je kurátorkou podsbírky umělecké řemeslo, výstavářskou a muzejní edukátorkou.

Kontakt: hana.vondru@gmail.com