Je tomu asi půl roku od smrti autora literatury faktu, redaktora a publicisty Karla Pacnera. Zemřel ve věku 85 let dne 7. dubna tohoto roku a byl autorem celé řady knih, přibližujících důležité dějinné události, lety do vesmíru anebo napínavé příběhy špionážních operací.

Karel Pacner byl dlouholetým redaktorem Mladé fronty a zůstal v její redakci i v r. 1990 poté, když byla reorganizována a přejmenována na Mladou frontu Dnes. Svůj zájem o reálie dokládal i tím, že byl členem Klubu literatury faktu. Za své úspěšné působení při popularizaci vědeckých poznatků obdržel několik cen, například cenu Rady vlády za vědecký a technologický rozvoj ČR.

Už v šedesátých letech na sebe upozornil jako nadějný novinář a Mladá fronta jej tedy vyslala v r. 1969 do USA, aby byl svědkem vypuštění rakety Apollo 11 na Měsíc. V červenci r. 1969 vynesla raketa kosmonauty na oběžnou dráhu a kosmonauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin vystoupili dne 21. 7. 1969 z lunárního modulu „Orel“ na měsíční povrch. Na oběžné dráze Měsíce na ně čekal Michael Collins a všichni tři kosmonauti se pak bez nehody navrátili na Zemi, když přistáli v Tichém oceánu. Z cesty do USA Pacner vytěžil materiál pro knihu „…a velký skok pro lidstvo“ (vydal Albatros 1971, 1972) a později i pro knihu „Kolumbové vesmíru“ (MF 1976, reedice v nakladatelství Paseka r. 2006, 2007) anebo „Sojuz volá Apollo“ (Albatros, 1976).

Vesmírnou tematiku autor neopustil ani později a společnému letu Vladimíra Remka a Alexeje Gubarjova kosmickou lodí Sojuz 28 věnoval knihu „Devět dnů kosmických“. Kosmonauti Vladimír Remek a Alexej Gubarjov byli vyneseni na oběžnou dráhu kolem Země v březnu r. 1978, v kosmu se spojili s orbitální stanicí Saljut 6 a posádky obou lodí pak prováděly ve vesmíru plánované výzkumy. Všichni kosmonauti posléze úspěšně přistáli v oblasti Kazachstánu. Kniha Karla Pacnera, která tuto misi popisuje, vyšla v Praze v nakladatelství Mladá fronta již v r. 1978 a v tomtéž roce byla vydána také v Moskvě v nakladatelství Mladá garda.

Jako oblíbený autor mladých čtenářů Pacner publikoval svá pojednání také v dětském nakladatelství Albatros. V r. 2012 vyšly historické texty „Doteky dějin“ (Albatros-Plus, 2012) a o rok později „Další doteky dějin“ (Albatros-Plus 2013). Rovněž nakladatelství Themis vydalo v r. 1997 knihu s historickou tematikou „Osudové okamžiky Československa“.

Jelikož válečné události se úzce pojily s historií špionážních operací, Karel Pacner během svého pátrání v dobových dokumentech a memoárech pamětníků trpělivě shromažďoval napínavé špionážní příběhy. Zveřejnil je pak v nakladatelství Daranus v r. 2013 pod názvem „Velké špionážní operace dvou světových válek“ a o rok později v témže nakladatelství „Velké špionážní operace studené války (1945-1965)“. Téhož tématu se pak týká i jeho poslední kniha „Velmistři špionáže“, kterou vydalo nakladatelství Plus v r. 2015 s podtitulkem „Vznik a zákulisí tajných služeb ve 20. století“.

Objemná kniha o nejvýznamnějších reprezentantech zpravodajských služeb leží teď přede mnou. Jejich čtrnáct kapitol má v záhlaví vždy jméno některého z šéfů největších špionážních centrál světa. Tak například o sovětské rozvědce se dočteme v kapitole „Pavel Fitin, náčelník rozvědky NKVD za 2. světové války“, anebo o jeho nástupci v téže roli čteme v kapitole „Jurij Andropov, nejlépe informovaný muž se zatemněným mozkem“. O řediteli Britské námořní výzvědné služby pojednává kapitola „William Reginald Hall“ a také o řediteli americké Ústřední zpravodajské služby je možno se dočíst v kapitole „Allen Welsh Dulles“. Největší slova obdivu věnuje autor řediteli izraelského Mosadu v kapitole „Isser Harel, hon na vraha šesti milionů“. Izraelská služba Mosad se proslavila únosem nacisty Adolfa Eichmanna v květnu 1960 z Argentiny do Izraele, což umožnilo, aby byl válečný zločinec Eichmann postaven před soud, odsouzen a popraven dne 1. 6. 1962.

Je pozoruhodné, že v tomto bludišti světové špionáže, kontrašpionáže, zkreslování informací anebo jejich nesprávných interpretací si Karel Pacner nachází prostor pro to, aby uvedl na scénu také české účastníky výzvědných akcí a ocenil tím jejich přínos pro dosažení společných cílů, které čeští vyzvědači sdíleli se svými válečnými spojenci. Tak například do kapitoly o Allenu Welshi Dullesovi je vsunut oddíl „Čech radistou na velitelství SS“, jímž byl Václav Hradecký. Tento dobrovolník se dočkal konce II. světové války v Itálii, vrátil se do ČSR, ale z obav před sovětskou výzvědnou službou Směrš odjel do Švýcarska.

V kapitole „Mansfield Cumming – zakladatel britské výzvědné služby“, je oceněna role Emanuela Vosky (1875–1960) během I. světové války jako styčného důstojníka mezi americkou armádou a českými legiemi Karel Pacner si všímá úspěchu mise Emanuela Vosky v průběhu ruské revoluce a jeho přínosu k hladkému přesunu českých legionářů do vlasti po skončení bojů. Po válce se Voska zapsal do povědomí současníků jako přítel prezidenta Masaryka a jako sociálně-demokratický politik. Během II. světové války se angažoval v protifašistickém hnutí jako americký zpravodajce v Turecku. Po skončení války byl v ČSR souzen v procesu s Rudolfem Slánským a odsouzen na deset let vězení Byl však již těžce nemocen, takže v r. 1960 byl propuštěn a v tomtéž roce zemřel.

Karel Pacner jako autor knihy „Velmistři špionáže“ se ve svém textu opírá o velké množství trpělivě nashromážděných informací, průběh špionážních operací popisuje barvitě a dynamicky a jejich smysl zasazuje do širokých historických souvislostí. Díky tomu čtenáři získávají úplnější přehled o světovém dění a dovedou si lépe utřídit a propojit jednotlivé zdánlivě nespojité příběhy. Odchodem tohoto spisovatele ztratili svého autora i mladí čtenáři, kteří nacházeli zálibu v jeho knihách, vydávaných v nakladatelství Albatros.

V listopadu 2021

Dana Ferenčáková