Malá vzpomínka na Ladislava Ťažkého

Letos (2021) uplynulo deset let od úmrtí významného slovenského spisovatele Ladislava Ťažkého. S Mistrem Ťažkým mě seznámil můj dlouholetý přítel prof. Andrej Červeňák (1932-2012). Bylo to na oslavě narozenin tohoto koryfeje slovenské rusistiky v Nitře roku 1997. Náhodou jsem se s Ladislavem Ťažkým ocitl u jednoho stolu. Když jsme se seznámili, projevil nejprve zájem o budování brněnské slovakistiky (dnes bohužel vinou různých okolností zaniklé). Uvedl, že kdyby byl v politice zaujal klíčové místo, postaral by se o posílení vztahů s Českou republikou a hlavně s Moravou, která má k Slovensku, jak řekl, historicky a mentálně blíže. Také přislíbil, že do Brna přijede. To se stalo v souvislosti s konáním pravidelné česko-slovenské konference roku 1999, kdy se na besedě se studenty a učiteli rozhovořil o své tvorbě. Doprovázel ho prof. Červeňák a byla to zajímavá beseda, a to zvláště proto, že tvorba Ladislava Ťažkého nepatřila a dodnes nepatří v českém prostředí k nejznámějším a někteří přítomní slyšeli tehdy o jeho osobnosti a tvorbě vlastně poprvé. Ťažký zdůraznil slovenský svéráz a domácí ukotvení své tvorby, svůj nelehký životní příběh i své vztahy k některým osobnostem slovenské politiky, včetně Alexandra Dubčeka. Poté jsme si ještě vyměnili několikrát dopisy a jednou jsme se setkali krátce opět v Nitře, ale byla to setkání jen mimovolná. Přiznám se, že na utváření brněnské slovakistiky a její směřování a vůbec na můj postoj k slovenské literatuře měla setkání s osobností Ladislava Ťažkého – byť jakkoli krátká a vlastně epizodická – značný vliv. Tu jsem si teprve s plnou silou uvědomil, že převažující mediální obraz Slovenska a české chápání slovenského fenoménu vůbec nejsou zdaleka přesné, že jsou různě, náhodně i záměrně deformované a že směr, jenž představuje Ladislav Ťažký, směr kulturně politický i poetologický, je na Slovensku silný a podstatný, i když nikoli jediný. V té době jsem si také zkompletoval své čtenářské zkušenosti se slovenskou literaturou, prohloubil její četbu také tímto směrem a dílu L. Ťažkého jsem se začal věnovat systematičtěji. Odtud vyplýval můj odborný zájem nejen o Ťažkého romány a novely, ale také o jeho memoárové žánry a publicistiku; toho jsem využil při koncipování několika souborných studií slovensko-českých.1 Jako rusistu mě zaujala především intertextualitou, aluzívností a palimpsestičností ve vztahu k ruské literatuře, zvláště k Dostojevskému.2

Od letmého setkání v Nitře a brněnského vystoupení L. Ťažkého uplynula řada let, ale byl to podnět k promýšlení nejen díla Ťažkého, ale celé moderní slovenské literatury a jejích podob i vztahu slovensko-českého. Bez hyperbolizace mohu tedy říci, že studium tvorby Ladislava Ťažkého utvářelo v posledních letech moje vnímání nejen slovenské literatury, ale i Slovenska jako takového. Dnes, kdy je jeho osobnost v podstatě znovu zapomenutá nebo pozapomenutá i na Slovensku, nutno jeho dílo a jeho jako člověka o to důrazněji připomínat. Nevím, zda někdejší odmítnutí kandidatury na slovenského prezidenta, i když je lze pochopit, nebylo z jeho strany chybou.

Ivo Pospíšil


[1]Viz naše studie: Dva slovenské toposy prozaické poetiky na českém pozadí (Ladislav Ťažký a Rudolf Sloboda). In: Myšlenkové toposy literatury v česko-slovenských souvislostech (minulost a současnost). Eds: Ivo Pospíšil, Anna Zelenková. Rec.: Jiří Fiala, Tibor Žilka. Vydává Česká asociace slavistů ve spolupráci s Ústavem slavistiky FF MU za finanční podpory Literárního informačního centra v Bratislavě a za součinnosti Slavistické společnosti Franka Wollmana a Středoevropského centra slovanských studií. Tribun EU, Brno 2014, s. 133-147. Česká a slovenská próza: problém typologie. In: Kontúry voľnosti. Typológia slovenských a českých textov na prelome 20. a 21. storočia z hľadiska lingvistiky, štylistiky, poetiky a genológie. Eds: Marián Kamenčík, Emília Nemcová, Ivo Pospíšil. Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Filozofická fakulta, Katedra slovenského jazyka a literatúry, Trnava 2010, s. 170-195. Žánrová hledání na hraně a na okraji (Studie k některým dílům slovenské a české prózy posledních let). In: Emília Nemcová – Ivo Pospíšil (eds): Pramene a križovatky (Slovensko-české literárne paralely v súčasnosti). Kolektívna monografia. Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Filozofická fakulta, Trnava 2012, s. 103-181.

[2]Viz o tom mj. studii A. Červeňáka Ťažkého Rudo Rudý jako palimpsest F. M. Dostojevského, in: A.Č.: Člověk v texte. Dostojevskij a esteticko-antropologická koncepcia literatúry, Filozofická fakulta UKF-Spolok slovenských spisovateľov, Nitra 2002, s. 190-202, a naše pojednání o uctění mistrových osmdesátin Sborník k osmdesátinám Ladislava Ťažkého. Andrej Červeňák a kol.: Nitrania Majstrovi Ťažkému – 80. Nitranska odbočka Spolku slovenských spisovateľov, Filozofická fakulta UKF, Nitra 2004. Slavica Litteraria, X 8, 2005, s. 225).


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat