Vydal: Katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a EFFETA

Konference na téma autismus navázala na předešlé akce, které Effeta ve spolupráci s katedrou speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity již dříve pořádala. Effeta jako spolupořadatel konference má již několikaleté zkušenosti s péčí o lidi s autismem. Toto zařízení spolupracuje jak s odborníky z České republiky, tak i ze zahraničí.

Základní ideou konference bylo pozvat odborníky ze Slovenska, Maďarska a České republiky, kteří by podali souhrnný obraz péče o lidi s autismem v těchto zemích, a přispěli by svými příspěvky k navázání vzájemné spolupráce jak mezi odborníky samými, tak mezi institucemi. Na konferenci zazněly příspěvky psychologů, lékařů i speciálních pedagogů. Ačkoli jsou tito specialisté z různých oborů, všichni ve svých příspěvcích hovořili o důležitosti mezirezortní spolupráce a o jistém zpoždění, které v pozornosti o lidi s autismem nebylo zdaleka dohnáno. Od prvního popsání autismu uběhlo přes 50 let. Pro svět není autismus novinkou. Výzkum autismu se ubíral různými směry, publikovaly se různá vysvětlení příčin, vyzkoušeny byly odlišné přístupy, ověřovaly se rozličné teorie. V zahraničí se zkoumání autismu ve své době posunulo také do pedagogických oborů, překročilo zdi teoretických institutů a vývoj je ovlivněn hledáním rozsáhlejších možností pedagogické podpory žáků s autismem v praxi. Slepé cesty mezi úspěšnými kroky jsou dokladem hledání a kreativního úsilí. České pedagogické veřejnosti se problematika autismu vyjevila a dostává se do hlubšího povědomí teprve v posledním desetiletí. Impulz k rozvoji výchovně vzdělávací péče o lidi s autismem byl dlouhodobě konzervován vlivem definic, které interpretovaly autistické chování v kontextu s obrazem schizofrenie a neuróz. Autismus byl tudíž vnímám jako nemoc a k poskytování vzdělávání postiženému se přistupovalo jako k dlouhodobě nemocnému dítěti s psychickým postižením. Jedinečné projevy dětí s autismem byly dávány do nesprávných souvislostí. Nízká efektivita pedagogické práce nevedla v prostředí informační zaostalosti k přehodnocení příčin, ale k pochybám o vzdělavatelnosti žáka a k další sterilitě v edukaci lidí s autismem.

Pro nejednoho pedagoga je kusé slovní nebo literaturou zprostředkované informativní přiblížení autismu prvním a jediným setkáním s tímto fenoménem, zasahujícím po změně přístupu k problematice rodinu, školu a vzájemné vztahy v celé české společnosti, které jsou tím dotčeny. Malý počet specializovaných pracovišť s malým počtem odborníků s vlastními zkušenostmi usnadňuje průniku chyb do informačního toku a zkreslování informací.

Přednášky našich maďarských kolegyň dokládají, na jaké úrovni po desetileté usilovné práci Výzkumné skupiny Autismus se dnes nachází péče o lidi s autismem v Maďarsku. Je jisté, že u nás se již některá dílčí předsevzetí splnit podařilo (vznikají stále nové třídy pro děti s autismem, v republice existuje již několik málo zařízení, která se věnují péči o starší děti a mladé lidi s autismem). Nejdůležitějším elementem budoucího institucionárního, legislativně podpořeného systému je bezesporu meziresortní spolupráce lékařů, psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků. Systém by měl zahrnovat nejen péči o klienty a jejich rodinu, ale také soustavné vzdělávání odborníků pracujících s lidmi s autismem. Měla by být vytvořena poradenská centra, která by také koordinovala práci jednotlivých škol, jejichž součástí jsou autitřídy.

Jak maďarský, tak i slovenský příspěvek na toto téma byl zajímavý a rozšiřuje bázi podnětů, kterými směry by se mohla ubírat iniciativa v péči o lidi s autismem v našich poměrech, jakým tempem a s jakými okolnosti se můžeme přibližně střetnout. Podobné příspěvky mohou motivovat k rozumnému ověřování opravdu nových myšlenek a předejít tápání v již jednou prozkoumaných místech.

Lidé s autismem jsou trvale odkázáni na pomoc a podporu okolí. Dosud není velkému počtu takto postižených zajišťována správná speciální pomoc. Smysl akce byl naplněn, jestliže přispěl k větší vnímavosti vůči dětem s postižením, jejich rodičům a odborníkům, kteří se skutečně angažují za respektování jejich specifických potřeb, a jestliže budou dětem s autismem dále pootevřeny dveře k výchově, vzdělání a sociálnímu začleňování podle jejich schopností, které nebyly odhaleny a doceněny.

a

Katarína Kudelová, Sanatorium Dr. M. Sýkorovej pre deti s rizikovým vývinom, Bratislava

Miroslava Jelínková, A-centrum, Modrý klíč, Praha

 Copyright © Vlastimil Čiháček, 1999 E-mail: cihacek@phil.muni.cz