I. 1. Instinktivně nazíravá podoba prostoru

Všechno má své místo:

Res cogitans je lokalizovatelné Antičtí bohové mají svou adresu i láska má své sídlo (a prochází místy, která zobrazovat nebudu)

2. Instinktivně pojmová podoba prostoru

prostor jako prázdnota v roli protikladu bytí: (Neexistuje nic než atomy a prázdno)
prostor jako předpoklad bytí (Jestliže něco je, tak je to lokalizovatelné)

3. Teoreticko pojmové vyjádření prostoru

od prostředí k relačnímu pojetí

Vyjádření prostorová struktury je smysluplné (lze je posuzovat) jen tam, kde jde o postižení vazeb látkových, energetických, silových mezi materiálními objekty. Bez tohoto hlediska je jakékoli umístění možné.
Všechno má své místo nikoli absolutně, ale vzhledem k ostatním objektům.

II. Měřítko jako nástroj univerzalizace pojmů a představ prostoru


Od měření něčeho meření čehokoli měření prostoru

Démokritos Eukleides Newton Kant
prázdnota abstraktnost prázd. absolutnost pros. apriornost pros.

A. Proces "vyprazdňování" pojmu prostoru tj. od Démokrita po Kanta

věc měření abstrakce konstrukce

abstr. geometrie matemat. prostoročas fyzikální měření fyzikální realita
Rieman, Lobačevskij Minkowski Michelson Einstein


B. Proces naplňování prázdné abstrakce (pojmu prostor) od Riemana po Einsteina
konstrukce aplikace měření realita

Prostor jako plnost objektů a jejich vzájemných vztahů