Historik na Moravě
Několik osobních a institucionálních postřehů k životnímu jubileu Jiřího Malíře
Petr Fiala
Být historikem na Moravě vždy nutně neznamená být historikem Moravy, ale v případě Jiřího Malíře se obě tyto „moravské" charakteristiky tím nejlepším způsobem spojují. Nenechejme se však mýlit různými konotacemi, které jsou se slovem Morava dnes vlivem rozličných historických faktorů (rozrušení zemské identity v období komunismu, působení tzv. moravistických hnutí, územně právní vymazání Moravy z mapy samostatné České republiky apod.) spojeny. Historik na Moravě, pokud se ve své odborné práci zabývá kupříkladu Moravou minulých dvou století, nezkoumá jen jakýsi okrajový kout Česka, ale historickou zemi, která měla nejen specifickou kulturu, ale také vlastní politický systém (subsystém), v němž se spoluutvářely mnohé charakteristiky moderního českého státu a novodobé střední Evropy. K poznání těchto procesů Jiří Malíř významným způsobem přispěl a nadále přispívá.
Pěkná tradice brněnské historické školy připravovat sborníky k životním jubileím jejich významných představitelů umožňuje přispěvatelům volit různou podobu, jak jubilanta oslaví. V následujícím příspěvku se pokusím ukázat některé důležité aspekty Malířova odborného díla v kontextu rozvoje českých humanitních věd a připomenu význam a dosah jeho organizační činnosti pro Masarykovu univerzitu. Začnu však několika osobními zkušenostmi, které snad pomohou přiblížit ještě jiný důležitý rys Malířovy osobnosti, totiž jeho pedagogické působení a hodnotově ukotvený lidský přístup.
Učitel
Při svém studiu na univerzitě v osmdesátých letech jsem neměl štěstí na dobu a okolnosti, proto jsem byl nucen většinu „znalostí a dovedností", jak se dnes říká, získávat v prostředí mimo univerzitu a proto také málokoho mohu pokládat za svého učitele. Jiří Malíř je nepochybně mým univerzitním učitelem nejdůležitějším, protože mě přivedl k vědecké činnosti, naučil mě metody a techniky historické práce a otevřel mi už během studia cestu do odborné komunity. Tehdejší odborný asistent mě po jednom semináři oslovil s tím, zda nemám zájem účastnit se studentské odborné soutěže. Nabídl mi téma - zkoumání vývoje sociální struktury české politické reprezentace na Moravě - a ukázal mi, jak ho zpracovávat. Ale především mě přiměl už jako studenta k publikování v odborných recenzovaných časopisech (nejprve v Časopisu Matice moravské) a hlavně k systematické vědecké práci, v níž mě svými radami a zájmem provázel po celou dobu univerzitního studia a vlastně i po něm, když jsem působil jako historik v muzeu. Snažil se pro mě také vytvořit možnost působení na univerzitě, i když to tehdy z ideologických důvodů nebylo možné a postavil se za mě v situaci, kdy jiné než odborné aspekty měly vstupovat do hodnocení mého studia. Udělal to tehdy, jako dělá všechno, tiše nenápadně, ale důsledně a účinně.
Právě neokázalost, skromnost, ale také noblesa a osobní integrita jsou z mého hlediska možná nejvýstižnější charakteristiky Jiřího Malíře, které se významně promítají do jeho působení jako učitele a vědce. Jeho pedagogické působení a jeho odborná práce jsou málokdy spektakulární, nestrhávají posluchače a čtenáře na základě prvního dojmu, ale v dlouhodobé perspektivě se postupně ukazuje, jak je jeho činnost důkladná, originální a průkopnická.
Vědec
Dobrým příkladem zde může být Malířovo hlavní výzkumné téma (i když jeho odborná činnost zdaleka není monotématická), kterým je moderní politické stranictví a v širším smyslu formování politické reprezentace a utváření demokratického politického života od druhé poloviny 19. století, především na Moravě. Na první pohled by se mohlo zdát, že Jiří Malíř se řadí k jiným historikům důkladně popisujícím formování a etablování jednotlivých politických stran založené na studiu pramenné základny a přinášejícím řadu detailních informací o stranickém životě té doby. Odlišnost Malířova přístupu a tedy i význam jeho výzkumu politického stranictví je však nutno hledat především v teoretických východiscích, se kterými k politickým stranám přistupuje a v jeho schopnosti nejen popsat, ale také analyzovat a vysvětlit působení jednotlivých stranicko-politických subjektů v kontextu stranického systému (nebo více nacionálně podmíněných stranických soustav v rámci jednoho politického systému) a procesů rozvíjení občanské participace. Jinými slovy, Malíř nejen popisuje podobu tehdejších stran, ale zachycuje je jako součást širší struktury a obecnějších procesů, což mu také umožňuje dobře vysvětlit proměny jednotlivých subjektů v rámci stranického systému.
Jeho historická práce je cenná také v tom, že od počátku využíval pro vysvětlení historických fenoménů sociálně-vědní koncepce; v případě vysvětlení formování politických stran např. už dávno - dříve než to bylo u nás běžné v sociálních vědách - pracoval s teoriemi S. Rokkana a dalších. Díky tomu se Malířovi přesvědčivě podařilo ukázat a vysvětlit proces utváření moderních politických subjektů směrem „od spolků k politickým stranám", jak ostatně zní název jedné z jeho klíčových monografií. Právě kombinace důkladné historické práce s využíváním sociálně-vědních analytických konceptů činí Malířovy práce důležitými nejen v rámci vývoje historického zkoumání, ale také pro sociální vědy, např. politologii. Není proto náhoda, že Jiří Malíř je editorem (spolu s P. Markem) jediné souhrnné a vskutku reprezentativní práce mapující české politické stranictví od jeho počátku až po současnost. A je logické, že Jiří Malíř díky své schopnosti vysvětlovat vývoj politického života v období modernizace v širších sociálně-kulturních souvislostech je žádaným autorem v zahraničních monografiích (také získal některá prestižní zahraniční ocenění), čímž naplňuje tezi, že být významným českým resp. moravským historikem znamená být uznávaným historikem středoevropským.
Osobnost
Poučenější čtenář si jistě povšiml, že název mého příspěvku je inspirován řadou odborných publikací Člověk na Moravě, jež vznikají na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v rámci dlouhodobého výzkumného záměru a na nichž se Jiří Malíř významným způsobem podílí. A právě vytváření vědeckého centra, určování nové tradice brněnské historické školy a dlouholeté vedení Historického ústavu naší univerzity, tedy souhrnně řečeno organizační či manažerská práce (tomuto označení by se jubilant jistě bránil), patří k dalším úspěšným aktivitám Jiřího Malíře, které stojí za připomenutí. Institucionální funkce přitom jistě nejsou to, o co by profesor Malíř usiloval. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem ho v minulosti o přijetí některých pozic neúspěšně přesvědčoval. O to více však ty, které akceptuje, dělá důkladně, vědom si odpovědnosti, která je s jejich výkonem spojena.
Jiří Malíř se vlivem historických okolností ocitl v situaci, kdy z hlediska institucionálního vývoje historie na brněnské univerzitě představoval téměř sám jednu generaci, jež se ocitla někde mezi silnou, byť komunistickým režimem v mnoha směrech zkoušenou generací historiků narozených ve dvacátých a třicátých letech a novou generací historiků narozených převážně v šedesátých letech. Po přirozeném odchodu starší skupiny historiků z oficiálních pozic to byl právě Jiří Malíř, na němž zůstalo vedení rozsáhlého Historického ústavu a také obtížná role jediného profesora oboru v aktivním věku. Bylo tedy především na něm, aby dokázal brněnskou historickou školu úspěšně převést přes období hledání její nové tváře, zvládnout všechny institucionální a obsahové proměny a vytvořit podmínky pro kvalifikační růst mladší generace brněnských historiků. Není pochyb o tom, že se mu to podařilo, a to způsobem, který je nutno mimořádně ocenit. O jeho úspěchu v této oblasti svědčí jak výsledky výzkumů brněnské historické školy, tak zcela zřetelně silná skupina mladších docentů, jež dnes postupně úspěšně prochází jmenovacím profesorským řízením. Také tento výsledek Malířovy činnosti vypadá na první pohled nenápadně, jaksi přirozeně a možná si toho málokdo všimne. Podíváme-li se však na výchozí situaci a srovnáme-li vývoj Historického ústavu s jinými pracovišti, pak uvidíme zřetelně, kolik dobré organizační a personální práce zde Jiří Malíř odvedl.
Člověk
Ačkoli Jiří Malíř pracuje tiše a skromně, je silnou osobností - mj. i proto, že jedná zásadově a na základě vnitřního přesvědčení. Má nelehký osud, který by mnohé poznamenal ba i zlomil, ale to na něm nepoznáte. A možná důležitější než všechno to pozitivní, co jsem zde uvedl o jeho vědecké, pedagogické a organizační práci, je pro mne skutečnost, že Jiří Malíř je hodný a slušný člověk. To se plně projevuje i v jeho profesním životě. U někoho vás takové označení vůbec nenapadne, u jiného to třeba napíšete ze zdvořilosti a trochu jako frázi - v případě Jiřího Malíře je to však cosi podstatného. Tuto bezvýhradnou zkušenost s ním mám po celé čtvrtstoletí, co mám příležitost se s ním v různých rolích setkávat.
Historik na Moravě a historik Moravy Jiří Malíř je oceňovaným středoevropským historikem. Je také respektovaným vedoucím Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, jednoho z nejdůležitějších vědeckých historických pracovišť u nás. A je především všeobecně uznávanou a ctěnou osobností, o čemž svědčí i tento sborník, připravený jeho kolegy, přáteli a žáky, k nimž se rád počítám.
