Prezentace knihy Vídeňští Češi 1945-2005
Prezentaci knihy o dějinách české menšiny v Rakousku zahájil profesor Jiří Malíř z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Hovořil nejen o dějinách vídeňských Čechů, kteří v komplikované historii střední Evropy 20. století představovali osobitý a svým způsobem velmi specifický fenomén. Zaměřil se také na současnou úroveň spolupráce mezi historickými pracovišti působícími na Masarykově univerzitě a různými partnerskými institucemi v sousedním Rakousku. Vyzdvihl intenzifikaci a prohloubení spolupráce, které zaznamenáváme v posledních letech a které v roce 2006 vyvrcholilo například udělením Zlaté medaile Masarykovy univerzity zakladatelce a dlouhodobé ředitelce vídeňského institutu Janineum, paní Lonny Glaser z Vídně, slavnostním předáním čestného doktorátu Masarykovy univerzity rakouskému historikovi profesoru Thomasi Winkelbauerovi, který se zabývá středoevropskými dějinami raného novověku, anebo vydáním publikace Tschechen und Österreicher – gemeinsame Geschichte, gemeinsame Zukunft, kterou vydala Matice moravská společně s výše zmíněným institutem Janineum (profesor Malíř přitom skromně zamlčel udělení Gindelyho ceny, kterou on sám před několika týdny obdržel za své dlouholeté působení na poli výzkumu česko-rakouských politických dějin 19. a 20. století). Prezentaci knihy Vídeňští Češi na půdě Masarykovy univerzity tedy lze považovat za další krok v dlouhém společném putování středoevropskými dějinami.
Dále se slova ujali všichni čtyři vydavatelé představovaného dvojjazyčného sborníku. Jana Stárková přiblížila celý projekt, jeho jednotlivé aspekty, a také posluchače v hrubých obrysech seznámila s poválečnými dějinami české menšiny ve Vídni a v Rakousku. Helena Baslerová navázala na její slova stručnou prezentací vydavatelských institucí, především Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku. Marie Brandeisová se zaměřila na jeden z mnoha dílčích aspektů českého spolkového a kulturního života ve Vídni, a sice na hudební život. Na závěr potom vystoupil Jiří K. Kroupa, který knihu připravoval do tisku ze strany pražského nakladatelství Koniasch Latin Press. Seznámil přítomné se svou vlastní zkušeností s prací na tomto materiálu a také se svou osobní interpretací poměrů v české historiografii.
Jak již bylo uvedeno, kniha je vydána jako dvojjazyčný sborník, sestavený spíše z kratších příspěvků. První část knihy je koncipována v německém jazyce, ve druhé části (od strany 271) se jednotlivé příspěvky opakují v češtině. Kniha je rozčleněna do čtyřech základních částí. První z nich se věnuje integraci, asimilaci, emigraci a reemigraci, tedy nejdůležitějším otázkám života Čechů ve Vídni a v Rakousku. Mezi autory příspěvků této části sborníků se čtenář vedla Jany Stárkové může setkat například také se jménem Ivana Medka, známého redaktora Hlasu Ameriky a pozdějšího kancléře prezidenta Havla, anebo se jménem Dagmar Vaněčkové, znalkyně dějin Charty 77 a zároveň i života Čechů ve Vídni. Opomenout nelze ani další autory: Heinze Ticheho, Věru Mayerovou, Ivu Heroldovou. Druhá část představované publikace je zaměřena na problematiku institucionálního a spolkového života vídeňských Čechů. Ze statí autorů, mezi nimiž jsou zastoupeni Helena Baslerová, Marie Brandeisová, Ota Češka, Věra Běhalová, Miroslav Brožík, Helena Klein-Watryczová, Miroslav Hošťálek, Ota Koutný, vyplývá váha, kterou představitelé české menšiny ve Vídni této činnosti dávají. Snad proto, že právě spolková činnost činní z individuálních osob obec a komunitu. V třetím oddíle knihy jsou soustředěny články věnované hlubší analýze kulturního života vídeňských Čechů, totiž jejich aktivitám v oblasti divadla, hudby a filmu. Svými příspěvky se zde uplatnili Gero Fischer, Marie Brandeisová, Ludvík Kavín nebo herec Pavel Landovský. Závěrečná část knihy potom hovoří o dalším významném fenoménu života vídeňských Čechů, kterým je jazyk a jeho uplatnění nejen v běžném životě, ale také v publikační a literární činnosti. Není proto divu, že se zde nad rolí vídeňské češtiny zamysleli například Stanislava Kloferová, Gero Fischer, Pavel Kohout Marie Brandeisová, Jana Stárková nebo Helena Baslerová.
Kniha Vídeňští Češi 1945-2005 dobrým způsobem ozřejmuje základy působení české národní menšiny v někdejší metropoli středoevropské monarchie v průběhu druhé poloviny 20. století. Vzhledem k uvedené informaci, že jde o první svazek připravované řady, se navíc zájemci mohou těšit na další prohloubení shromážděných informací. Prezentace této publikace na půdě Masarykovy univerzity prokázala, že jde o živé téma i v současném kontextu česko-rakouských vztahů a jejich historie. Mezi publikem to dosvědčovala i přítomnost zástupců mladé studentské generace. Prezentace knihy Vídeňští Češi byla ze strany Masarykovy univerzity i další příležitostí, jak vyjádřit poděkování jedné z vydavatelek, Dr. Janě Stárkové, za její mnohaletou aktivitu na poli česko-rakouské spolupráce ve vědě a kultuře, jíž se v devadesátých letech minulého a na počátku nynějšího století věnovala jako vedoucí brněnské pobočky Rakouského ústavu pro jihovýchodní a východní Evropu.
tk
