sipka Kosmogonick� cyklus

  1. Pronesu dvoj� �e�: Jednou toti� z mnoha srostou [ko�eny] a jsou jenom jedno, podruh� se zase z jednoho rozrostou v mnoh�. Dvoj� je zrod smrteln�ch v�c� a dvoj� je jejich z�nik. Nebo� jeden je plozen a huben soub�hem v�ech v�c�, zat�mco ten druh� je pos�len a odl�t� pry�, kdy� se zase rozr�staj�. A tato nep�etr�it� vz�jemn� v�m�na nikdy neust�v�. Jednou se L�skou v�e sb�h� v jedno, jindy je zase rozchv�ceno nep��telstv�m Sv�ru. A tak nakolik se [ko�eny] nau�ily r�st z mnoh�ho v jedno a nakolik vytv��ej� mnoh� v�ci, kdy� se jedno rozr�st�, natolik vznikaj� a jejich v�k je nest�l�; nakolik naopak nikdy neust�vaj� v nep�etr�it� vz�jemn� sm�n�, natolik prov�dy jsou, nem�nn� v kolob�hu.

    Nu�e poj� a sly� m� slova, v�dy� u�en� rozhoj�uje moudrost. Jak jsem �ekl ji� d��ve, kdy� jsem stanovil meze sv�ch slov, pronesu dvoj� �e�: Jednou toti� z mnoha srostou a jsou jenom jedno, podruh� se zase rozrostou v mnoh� - ohe� a voda a zem� a nesm�rn� v��ina vzduchu, a b�dn� Sv�r, odd�len od nich, stejn� v ka�d�m sm�ru, a uprost�ed nich L�ska, stejn� nad�l i na���. Mus� na ni hled�t svou mysl�, a ne na n� viset u�asl�ma o�ima. Je to ona, o n� se soud�, �e je vrozena i smrteln�m �d�m, ona, d�ky n� maj� [lid�] p��telsk� my�lenky a konaj� souladn� d�la, ona ji� zvou jm�nem Radost �i Afrodit�. ��dn� smrteln� mu� nespat�il, jak mezi nimi p�sob�: ty v�ak naslouchej neklamn�mu uspo��d�n� m�ho v�kladu.

    V�echny tyto v�ci jsou si rovn� a stejn�ho v�ku, ale ka�d� n�le�� jin� �d�l, ka�d� m� jinou povahu a ka�d� vl�dne st��dav� v ob�hu �asu. Krom� nich ji� nic dal��ho nep�ib�v� ani neub�v�. Jak by tak� mohly zcela zaniknout, kdy� nen� nic, v �em by nebyly? Nebo� jen kdyby st�le zanikaly, nemohly by d�le b�t. A co by mohlo rozhojnit toto ve�kerenstvo? Odkud by to mohlo p�ij�t? Ne, jsou pr�v� jen tyto v�ci, ale prob�haj� jedny druh�mi, a tak se st�vaj� poka�d� n���m jin�m, a p�ece jsou nep�etr�it� a nav�dy stejn�.

    B17, Simplikios, In Arist. Phys. 158, 1; 13.


  2. Dal�� pak maj� za to - jako Empedokl�s z Akragantu a H�rakleitos z Efesu -, �e sv�t oba stavy st��d�, trvaje jednou tak jako nyn�, kde�to jindy zanik�, a �e tato zm�na prob�h� bez konce.

    A38, Aristotel�s, O nebi 279b14-17. (P�eklad: T. V�tek, Empedokl�s II. Zlomky.)


  3. Jin� pak ��kaj�, �e tent�� sv�t se st��dav� rod� a zanik�, a kdy� znovu vznikne, tak znovu zanikne, a �e toto prost��d�v�n� je v��n�. Empedokl�s nap��klad ��k�, �e L�ska a Z�pas st��dav� vl�dnou a �e ta prvn� sv�d� v�echny v�ci v jedno, ni�� sv�t Z�pasu a vytv��� z n�ho Sfairos, zat�mco ten druh� op�t prvky rozlu�uje a vytv��� z nich tento sv�t.

    A52 ze Simplikia, In Arist. de cael. 293, 18-23. (P�eklad: T. V�tek, Empedokl�s II. Zlomky.)


  4. Stejn� tak [Alexandros] ��k�, �e Empedokle�v sv�t je st�le stejn� a pohybuje se nyn� d�ky Z�pasu [tj. Sv�ru] tak, jako se pohyboval d��ve d�ky L�sce. V p�est�vk�ch mezi pohyby, kter� vznikaj� od t�chto dvou sil - tj. prvn�, kdy� L�ska zv�t�zila nad Z�pasem, a posl�ze, kdy� Z�pas zv�t�z� nad L�skou -, je sv�t uv�d�n do pohybu n�jak�m jin�m pohybem a ne t�mi, jimi� uv�d�j� do pohybu L�ska a Z�pas.

    A38 z Filopona, In Arist. Gen. et Corr. 268, 8-13. (P�eklad: T. V�tek, Empedokl�s II. Zlomky.)


  5. Z tohoto d�vodu [Empedokl�s] ��k�, �e se "prom��uj�" a navz�jem st��daj� dva sv�ty, kter� v tom "nikdy neust�vaj�". Proto jsou tyto sv�ty "nehybn�" a "v��n�". V�razem "v kruhu" pak m�n� cyklus. T�mto zp�sobem prav�, �e po ka�d�m zavr�en� Sfairu a sv�ta jsou prvky v klidu, zat�mco mezit�m se pohybuj�.

    A38 z Filopona, In Arist. Phys. 823, 10-14. (P�eklad: T. V�tek, Empedokl�s II. Zlomky.)


  6. Empedokl�s tvrd�, �e κόσμος je jeden, av�ak nen� univerzem (τὸ πᾶν), n�br� jen mal� ��st univerza (τοῦ παντός), zbytek je nezpracovan� l�tka.

    A47 A�tios, Plac. I, 5, 2; D. 291.


  7. 1. Sfairos
  8. A pokud jde o tvar kosmu, popisuje n�sleduj�c�m zp�sobem, jak� je, kdy� je po��d�n L�skou:
    "Ze zad mu nera�� dv� v�tve, nem� nohy, ani hbit� kolena, ani plodiv� �dy,"
    n�br�
    "byl to  σφαῖρος"
    a je rovn� s�m sob�.

    B29, Hippolytos.


  9. Eud�mos ch�pe nehybnost tak, �e se vztahuje na Sfaira za vl�dy L�sky, kdy� jsou v�echny v�ci slou�eny -
    "zde nelze rozli�it rychl� slune�n� �dy",
    n�br�, jak prav�,
    "takto je upevn�n v hust�m skrytu Harmonie, okrouhl� Sfairos, t��c� se ze sv� p�eradostn� samoty."

    B27 ze Simplikia, In Arist. Phys. 1183, 28.


  10. Tam nen� vid�t ani z��iv� podoba Slunce, ani srstnat� moc zem�, ani mo�e.

    B27, Pl�tarchos, De fac. in orbe lun. 12, 296e.


  11. Ve Sfaira �dech nezu�� spor ani neblah� z�pas.

    B36, Aristotel�s, Met. 1000b 1.


  12. 2. Vzestup Sv�ru
  13. Ale kdy� pak za�ne op�t p�evl�dat Sv�r, vznik� ve Sfairu op�t pohyb:
    "V�echny �dy boha se jeden po druh�m za��naj� viklat."

    B31 ze Simplikia, In Arist. Phys. 1183, 28.


  14. Z�rove� v�ak neud�v� ��dnou p���inu samotn� zm�ny, leda, �e je tomu od p��rody tak:
    "Kdy� pak op�t v �dech vyrostl velik� Sv�r, za�al se dom�hat sv�ch pr�v, nebo� se naplnil �as, kter� je jim st��dav� vym��en �irokou p��sahou..."

    B30, Aristotel�s, Metafyzika 1000b 12.


  15. 3. Sv�r triumfuj�c�
  16. V Nesv�ru maj� v�echny r�znou podobu a jsou rozd�len�, ...

    B21, Simplikios, In Arist. Phys. 159, 13.


  17. Zem� nem�la ��dnou ��st horka, ani voda vzduchu; nic t�k�ho nebylo naho�e, nic lehk�ho dole; prvky v�ech v�c�, nesm�en�, nemilovan� a osam�l�, nep�ipou�t�j�c� spojen� nebo asociaci, n�br� vyh�baj�c� se a stran�c� se jeden druh�ho a pohybuj�c� se tvrdohlav� sv�mi vlastn�mi pohyby�

    B27 z Pl�tarcha, De fac. in orbe lun. 926e-f.


  18. 4. Vzestup L�sky
  19. J� se v�ak obrac�m nazp�t, abych ve sv�m hn�vu do�el na onu cestu, kterou jsem vyl��il prve, kdy� jsem �erpal jeden v�klad po druh�m. Kdy� Sv�r dosp�je do nejni��� hlubiny v�ru a kdy� uprost�ed v�ru vznikne L�ska, tu se v�echny tyto v�ci sch�zej�, aby byly jen jedn�m, ne hned, n�br� spojuj� se r�zn� v�ci z r�zn�ch sm�r�, jak se jim chce. Jak se m�sily, �inula se nespo�etn� plemena smrteln�ch bytost�; ale mnoh� v�ci z�st�valy nesm�en� mezi t�mi, je� se m�sily - v�echny ty, kter� Sv�r sh�ry je�t� zadr�oval, nebo� se dosud nest�hl cel� ��dn� do nejzaz��ch kon�in kruhu, n�br� v n�kter�ch �dech z�stal, zat�mco z jin�ch vystoupil. O kolik poka�d� ustoupil, o tolik poka�d� postoupilo p��v�tiv� nesmrteln� �sil� bezvadn� L�sky. Hned pak rostly smrteln� v�ci, je� se p�edt�m nau�ily b�t nesmrteln�. V�ci p�ed t�m �ist� a nesm�en� zk��ily navz�jem sv� cesty. Jak se m�sily, �inula se nes�etn� plemena smrteln�ch bytost� sklouben� do v�emo�n�ch podob - podivn� na pohled.

    B35, Simplikios, In Arist. De caelo 529, 1; In Arist. Phys. 32, 13.



sipka V�klad


sipka Kosmogonie

  1. Poj� tedy a j� ti �eknu nejprve, z �eho na po��tku vzniklo Slunce a v�echny ostatn� zjevn� v�ci, na kter� se nyn� d�v�me, zem� a mo�e pln� vln i vlhk� vzduch a Tit�n αἰθήρ, kter� v�echno dokola sv�r�.

    B38, Kl�m�ns, Strom. V, 48, 3.


  2. Empedokl�s u��, �e jako prvn� se odd�lil vzduch (αἰθήρ) , jako druh� ohe�, po n�m zem� a z n�, proto�e byla p��li� sv�r�na silou rotace, vytryskla voda. Z vody se vypa�il vzduch (ἀήρ) a ze vzduchu (αἰθήρ) vzniklo nebe (οὐρανός)...

    A49, A�tios, Plac. II, 6, 3; D. 334.


  3. Empedokl�s z Akragantu ... tvrd�, �e vzduch (ἀήρ) , kter� se vyd�lil z prvotn� sm�si prvk�, se rozlil kolem dokola; po vzduchu se vyvalil ohe�, a proto�e jinde nebylo m�sto, vyb�hl vzh�ru pod pevn� obal okolo vzduchu.

    A30, Pseudo-Pl�tarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1, 8, 10.


  4. A�koli [prvky] rozli�il Sv�r, αἰθήρ nebyl vynesen do v��e Sv�rem, n�br� Empedokl�s n�kdy tvrd�, �e k tomu do�lo jakoby n�hodou (ἀπὸ τύχης) -
    "nebo� n�kdy b�el takto n�hodn�, ale �asto zase jinak" -,
    (B53)
    zat�mco jindy ��k�, �e ohe� se p�irozen� vzn�� vzh�ru, ale
    αἰθήρ
    "se dlouh�mi ko�eny no�� pod zem".
    (B54)

    Aristotel�s, O vzniku a z�niku II, 6, 344a1.



sipka V�klad


sipka Slunce, M�s�c, Zem�

    Slunce
  1. ... Slunce vzniklo z ohn� a t�lesa okolo Zem� se tlakem vylou�ila z t�ch ostatn�ch.

    A49, A�tios, Plac. II, 6, 3; D. 334.


  2. Slunce pokl�d� za velik� nahromad�n� ohn� a za v�t�� ne� M�s�c, ...

    A1, DL VIII, 77.


  3. Slunce svou p�irozenost� nen� ohe�, n�br� odraz ohn� podobn� odrazu ve vod�.

    A30, Pseudo-Pl�tarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1, 8, 10.


  4. Empedokl�s p�edpokl�d� dv� Slunce: jednak archetyp, co� je ohe� v jedn� polokouli kosmu. Napl�uje tuto polokouli a je v�dy um�st�n do opozice v��i sv�mu odrazu; jednak viditeln� Slunce. To je odraz ve druh� polokouli, toti� v polokouli, kter� je napln�na vzduchem [nebo temnotou - ἀήρ] sm�en�m s horkem. Vznik� odrazem od Zem� - kter� je kulov� - jako kvazikrystalick� Slunce a je un�eno kolem pohybem ohn�. Stru�n�, Slunce je odrazem ohn� obklopuj�c�ho Zemi. �
    Slunce-odraz je rovn� Zemi.

    A56, A�tios, Plac., D. 350, 351.


  5. M�s�c
  6. M�s�c se pr� utvo�il samostatn� ze vzduchu opu�t�n�ho ohn�m. Ztuhl pr� podobn� jako kroupy. Sv�tlo m� pr� M�s�c od Slunce.

    A30, Pseudo-Pl�tarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1, 8, 10.


  7. Velk� a �irok� M�s�ce kruh kdy� zas�hlo Slunce�
  8. B43, Pl�tarchos, De fac. in orbe lunae 929c.


  9. (Thal�s prvn� �ekl, �e [M�s�c] je osv�tlov�n Sluncem. P�thagor�s, Parmenid�s, Empedokl�s, Anaxagor�s, M�trod�ros podobn�.

    A60, A�tios, Plac. II, 28, 5; D. 358.


  10. ... kdy� M�s�c proch�z� pod Sluncem, p�sob� jeho zatm�n�.

    A59, A�tios, Plac. II, 24, 7; D. 354.


    �zakryl paprsky slunce,
    zat�mco kr��elo nad n�m, a ze zem� zatemnil tolik,
    jakou m�l pr�v� ���i ten m�s�c jiskrnook�.

    B42, Pl�tarchos, De fac. in orbe lunae 929c.


  11. .. M�s�c je ve dvojn�sobn� vzd�lenosti od Slunce vzhledem ke vzd�lenosti od Zem�.

    A61, A�tios, Plac. II, 31, 1; D. 362.


  12. Zem�
  13. Druz�, jako Empedokl�s, ��kaj�, �e pohyb oblohy, kter� se d�je v kruhu a je rychlej��, br�n� pohybu Zem� tak, jako je tomu s vodou v poh�rech, nebo� i ta, a� se p�i ot��en� poh�ru �asto dostane pod dno kovov� n�doby, p�ece nevyte�e dol�, t�ebas od p��rody tak te�e. P���ina je stejn�.

    A67 z Aristotela, O nebi 295a17.


  14. ... Zem� - kter� je kulov� - ...

    A56, A�tios, Plac., D. 350.



sipka V�klad


sipka Z�ogonie

  1. Zem� se s nimi spojila v p�ibli�n� stejn�m pom�ru s H�faistem [ohe�] , vl�hou a z��iv�m vzduchem [αἰθήρ], kdy� zakotvila v dokonal�ch p��stavech Kyp�anky [L�sky] ; jej� mno�stv� bylo bu� o m�lo v�t��, anebo men�� ne� ostatn�ch. Vznikla z nich krev a r�zn� druhy masa.

    B98, Simplikios, In Arist. Phys. 32, 6.


  2. P��v�tiv� p�ijala zem� ve sv�ch �irok�ch v�hn�ch dva z osmi d�l� leskl� N�stidy a �ty�i d�ly H�faista; tak vznikly b�l� kosti, bo�sky spojen� lepem Harmonie. [Tj. 2 d�ly zem�, 4 dva d�ly vody a 4 d�ly ohn�.]

    B96, Simplikios, In Arist. Phys. 300, 21.


  3. Empedokl�s zast�val n�zor, �e prvn� generace �ivo�ich� a rostlin se nerodily �pln�, n�br� rozpojen� do nesrostl�ch �d�; druh� generace vznikla sr�st�n�m t�chto �d� a podobala se bytostem vystupuj�c�m ve snu; t�et� byla generace p�irozen� srostl�ch celk�; �tvrt� ji� nevznikala z homogenn�ch ��st�, nap�. ze zem� �i vody, n�br� vznikala u� z jejich vz�jemn�ho m�sen�, v n�kter�ch p��padech v d�sledku zhoustnut� jejich stravy, v jin�ch proto, �e kr�sa �en vyvolala vzru�en� spermatick�ho phybu; jednotliv� druhy v�ech �ivo�ich� se rozr�znily na z�klad� r�zn� povahy sm�s�...

    A72, A�tios, Plac. V, 19, 5; D. 430.


  4. 1. generace
  5. Zde vyrostly �etn� tv��e, je� nem�ly krky, nah� pa�e se potulovaly bez ramen, o�i, jim� chyb�la �ela, bloudily samy.

    B57, Aristotel�s, O nebi III, 2, 300b30; Simplikios, In Arist. De caelo 587, 1.


  6. 2. generace
  7. Vyrostlo mnoho tvor� s dv�ma tv��emi a dvoj�m poprs�m, b��� pokolen� s lidskou tv���, a jin� se naopak zrodili v podob� �lov�ka s b��� hlavou, sm�en� ��ste�n� z mu�� a ��ste�n� z �en, vybaveni pohlavn�mi �dy.

    B61, Aili�nos.


  8. Tam, kde se v�echno seb�hlo tak, jako by to vznikalo kv�li n�jak�mu ��elu, tyto bytosti p�e�ily, proto�e samovoln� vytvo�ily vhodn� soustavy; naproti tomu bytosti, kter� nevznikly takto, vyhynuly a st�le hynou, jak to ��k� Empedokl�s o sv�m "b���m pokolen� s lidskou tv���".

    B61, Aristotel�s, Fyzika II, 8, 198b29.


  9. 3. generace
  10. Nyn� v�ak poj� a sly�, jak ohe�, kdy� se odd�loval, vyhnal no�n� ratolesti mu�� a politov�n�hodn�ch �en: nen� to bez��eln� a neznal� poh�dka. Nejprve se ze zem� zrodily celistv� postavy, kter� m�ly pod�l na oboj�m, vod� i horku. Ohe� je pos�lal vzh�ru, nebo� cht�l dosp�t k tomu, co je mu podobn�: to je�t� nem�ly ��douc� podobu �d� ani hlas, jak� k �d�m �lov�ka pat��.

    B62, Simplikios, In Arist. Phys. 381, 31.


  11. Empedokl�s tvrd�, �e kdy� se rod lid� zrodil ze zem�, m�l den pro pomal� b�h Slunce takovou �asovou d�lku, jako je nyn� doba deseti m�s�c�. A kdy� �as pokro�il, byl den tak dlouh�, jako je nyn� sedm m�s�c�. Z t� p���iny tak� sedmim�s����tka a desetim�s����tka vyr�staj� v tomt� dni, ve kter�m se z�rodek rod�, je�to se o to p�irozenost sv�ta t�mto zp�sobem star�.

    A75, A�tios, Plac. V, 18, 1; D. 427 (p�eklad T. V�tka).



sipka V�klad


sipka Uspo��d�n� kosmu

  1. Kolem dokola Zem� se ot��ej� dv� hemisf�ry, jedna je �pln� z ohn� a druh� je sm�en� ze vzduchu (ἀήρ - ov�em tento zdroj ani v��e nerozli�oval vzduch a aith�r) a trochy ohn�; to je podle jeho n�zoru noc. K po��tku pohybu do�lo proto, �e se na ur�it�m m�st� n�hodou nahromadil ohe�, kter� tam vytvo�il tlak.

    A30, Pseudo-Pl�tarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1, 8, 10.


  2. ... kdy� vzduch ustoupil p�ed vp�dem Slunce, p�ly se posunuly a severn� ��sti byly vyzdvi�eny a ji�n� sn�eny a podobn� cel� sv�t (ὅλος κόσμος).

    A58, A�tios, Plac., D. 338 Stobaios.


  3. ... nad v��ku od Zem� k obloze (οὐρανός) , co� je vzd�lenost od n�s do v��e, je v�t�� rozsah do ���e, obloha je t�m sm�rem rozta�en�j��, nebo� sv�t je rozlo�en podobn� jako vejce.

    A50, A�tios, Plac., D. 363 Stobaios.


  4. ... dr�ha Slunce je obrysem hranice kosmu.

    A50, A�tios, Plac., D. 339 Stobaios.



sipka V�klad


sipka Zhodnocen�

Je tak �zk�, �e nelze uva�ovat o Empedokleov� my�len� bez �vahy o jeho kosmologii a naopak. Kosmogonick� proces tvo�� r�mec ve�ker� skute�nosti a Empedokl�s jeho d�sledky dovozuje pro d�l�� oblasti (z�ogonie). Ot�zkou z�st�v� pouze vztah kosmogonie k mor�ln�m nauk�m b�sn� O�isty, ov�em i v n� se z�eteln� sty�n� body s kosmogoni� nach�zej�.


sipka Kritika a dom��len�

Empedokle�v syst�m by mohl b�t velmi podn�tn� pro �vahy. K p�em��len� ur�it� vyb�z� samotn� kosmogonick� cyklus - jak a kdy vznikaj� jednotliv� struktury na�eho kosmu.

Dal��m - d�l��m - motivem by se mohla st�t podoba kosmu, zvl�t� Empedokleovo vysv�tlen� st��d�n� dne a noci.

A jist� tak� jeho origin�ln� z�ogonie bude inspirativn�m zdrojem.

Ale pozor! Na�e spekulace, jimi� budeme dom��let �i kritizovat spekulace Empedokleovy, by se m�ly dr�et Empedokleov�ch text� a nesklouz�vat do v�eobecn�ch sv�ton�zorov�ch �vah, k �emu� m��e Empedokleovo my�len� sv�d�t.

Jako povzbuzen� a n�vod p�id�v�m metodologick� �vod T. V�tka:

Svou pozornost jsem proto soust�edil na zkoum�n� a odkr�v�n� celkov� my�lenkov� a obrazov� stavby Empedokleovy nauky �i vize a na stopov�n� a rekonstrukci jej�ho vnit�n�ho pohybu a z�konitosti. K tomu jsem vyu��val zejm�na dva postupy: prvn� spo��v� v tom, �e jsem ze z�kladn�ch a z�eteln� definovan�ch myslitelov�ch propozic derivoval principy, na nich� podle m�ho soudu jeho nauka stoj�, a ty jsem se v�� d�slednost�, j� jsem byl mocen, uplat�oval i na m�stech nejasn�ch �i nedochovan�ch, nev�haje na mnoha m�stech korigovat testimonia doxograf�, nebo se proti nim postavit; princip druh�ho zp�sobu, kter� by se dal ozna�it jako ur�it� filosofick� archeologie, tkv� v tom, �e jsem se por�znu roztrou�en�m st�ep�m ze �patn� zachovan� my�lenkov� v�zy (k n� lze Empedokle�v syst�m p�irovnat) sna�il porozum�t nejen jejich vz�jemn�m srovn�v�n�m a zva�ov�n�m okolnost� jejich n�lezu (...), n�br� i prost�ednictv�m analogi� z ji� popsan�ch a identifikovan�ch celk� p��buzn�ho charakteru, na jejich� z�klad� n�kdy n�kter� momenty a my�lenky dov�d�m i za Empedokleovy formulace (...).

Empedokl�s. I. Studie s. 9 - 10.