Byt� a kosmologie - vztah dvou ��st� b�sn�
|
-
Je t�eba, aby ses dozv�d�l v�e: jak neochv�jn� srdce p�kn� zakulacen� pravdy, tak m�n�n� smrteln�k�, v nich� nen�
prav� spolehlivosti. P�esto m� zv�d�t i toto: jak by to, co je m�n�no, mohlo b�t pokl�d�no za jist�, pronikaj�c
veskrze v�emi v�cmi.
B1, 28-32, Simplikios, De caelo, 557, 25.
-
Parmenid�s p�ech�z� od p�edm�t� my�len� k p�edm�t�m smyslov�ho vn�m�n� �i, jak se s�m vyjad�uje, od pravdy k m�n�n�,
kdy� p�e:
"Zde ukon�uji sv�j d�v�ryhodn� v�klad a my�lenku o pravd�; od t�to chv�le pozn�vej m�n�n� smrteln�ch lid�, naslouchaje
klamn�mu po��dku m�ch slov."
B8, Simplikios, In Arist. Phys. 30, 14.
-
(...) Pokud je v�ak nucen ��dit se jevy a pokud mysl�, �e je jedno podle rozumu, ale mnoh� podle smyslov�ho vn�m�n�,
potud uzn�v� dv� p���iny a dva po��tky, teplo a chladno, a zve je ohn�m a zem�. Z toho pak �ad� teplo k jsouc�mu a druh�
k nejsouc�mu.
A24, Aristotel�s, Metafyzika 986b 18nn.
-
Nebo� se ve sv� mysli rozhodli, �e pojmenuj� dv� formy, z nich� jednu vlastn� jmenovat nesm�j� - pr�v� v tom
zbloudili; rozli�ili je jako protiklady podle vzhledu a stanovili pro n� znamen�, kter� jsou navz�jem rozd�ln�: pro jednu
aith�rov� plamen ohn�, kter� je jemn�, velmi lehk�, v ka�d�m sm�ru se sebou toto�n�, av�ak s t�m druh�m netoto�n�; a pak
ono druh�, o sob� prav� opak, temnou noc, sv�m vzhledem hustou a t�kou. J� ti vyl���m cel� toto pravd�podobn� uspo��d�n�,
tak�e t� nikdy ��dn� pozn�n� smrteln�k� nep�ed��.
B8, 53-61, Simplikios, In Arist. Phys. 39, 1.
-
Ale proto�e v�echny v�ci byly nazv�ny sv�tlo a noc, a co odpov�d� jejich sil�m, n�le�� t�m i on�m v�cem, v�echno
je pln� sv�tla i nezjevn� noci, obou stejn�, nebo� nen� nic, co by nem�lo ��ast v jednom z nich.
B9, Simplikios, In Arist. Phys. 180, 8.
-
Parmenid�s tak� skute�n� vytvo�il uspo��d�n� sv�ta a sm�siv jako�to prvky sv�tlo a tmu, odvozoval z nich a skrze
n� v�echny jevy. �ekl toti� mnoho o Zemi, o Nebi, Slunci a M�s�ci a v�kl�d� tak� o vzniku �lov�ka. A jak se slu�� na d�vn�ho
p��rodn�ho filosofa, kter� slo�il vlastn� spis, a ne kompilaci spisu n�koho jin�ho, neponechal ��dn� d�le�it� t�ma
nedot�en�.
B10, 4-8, Pl�tarchos, Adv. Col. 1114b.
-
M� poznat p�irozenost aith�ru a v�echna znamen�
[tj. souhv�zd�]
v n�m a ni�iv� d�la
�ist� sv�tilny z���c�ho Slunce, i odkud vznikly; a m� se dozv�d�t o ob�n�ch d�lech M�s�ce s kulat�ma o�ima a o jeho
p�irozenosti; a m� poznat tak� v�eobklopuj�c� nebe, odkud vzniklo a jak je sv�m p�soben�m Nutnost spoutala, aby dr�elo
hranice hv�zd.
-
Kdy� Parmenid�s za�al mluvit o smyslov�ch p�edm�tech, ��k�:
"... jak Zem� a Slunce i M�s�c,
jako� i spole�n� aith�r a ml��n� po nebi dr�ha,
nejzaz�� Olymp a tepl� jak hv�zdy sp�chaly vznikat."
A ud�v� vznik v�eho, co vznik� a zanik�, a� po ��sti �ivo�ich�.
B11, Simplikios, De caelo 559, 20.
V�klad
|
-
Pro� v�bec bohyn� sd�luje Parmenidovi nepravdu?
-
Souvis� n�jak v�klad kosmologie s Pravdou z prvn� ��sti?
Shody
|
Rozd�ly
|
"obklopuj�c�" nebe
pouta "Nutnosti"
"hranice hv�zd"
|
dva prvky
vznik
pohyb mnohost
|
Guthrie:
-
Jde o v�klad sv�ta, v n�m� �ijeme. I ten m��e b�t bu� spr�vn� nebo �patn�, proto�e i ve sv�t� jev� je ur�it� pravidelnost.
A to dok�e nejl�pe vysv�tlit Parmenid�s. Z�ejm� je jeho �myslem opravit p�edchoz� kosmogonie.
-
Podle t�to interpretace existuj� dva sv�ty - sv�t jev� a skute�n� sv�t, poznateln� jen rozumem. Ten odpov�d�
matematick�mu modelu nebo obrazu sv�ta v modern� fyzice, zat�mco skute�n� fyzick� sv�t se nechov� p�esn� podle modelu a nen�
p�esn� m��iteln�. Parmenid�s v�ak za realitu pova�oval sv�j rozumov� model a smyslov� sv�t za v�tvor lidsk� imaginace.
-
Jeho kosmologie je v protikladu k jeho ontologii (podobn� i Hussey, KRS - jde o nejlep�� mo�n� pod�n� �patn�ho
v�kladu. Naproti tomu Mansfeld se sna�� uk�zat, �e ob� ��sti spolu souvisej�, �e ohe� a tma v sob� maj� jsoucno i nejsoucno
a stejn� tak v�echny jevy, kter� jsou z nich slo�eny.).
-
Uv�d� ji jako n�zory smrteln�k�, kter� jsou pouhou domn�nkou, zat�mco pravdiv� v�d�n� - kter� poch�z� od bohyn� - vede
k z�v�ru, �e jest. To nazna�uje u� Aristotel�s (A24 - III.).
-
Pro vysv�tlen� vzniku a z�niku jsou t�eba dva principy, proto�e z jednoho vznikne op�t pouze jedno.
Dv� formy, dv� podoby nejsou podle bohyn� Parmenidov�m v�tvorem, n�br� sp�e obecnou p�edstavou. Jedn� se vlastn� o dva
sloupce protiklad� - d�le jsou zm�n�ny ��dk� a hust�, lehk� a t�k�, mu�sk� a �ensk�, prav� a lev� (posledn� dva jsou i
v seznamu p�thagorejsk�ch protiklad� a prvn� dva jsou zase kvalitami samotn�ch element�). Nep��m� zlomky dod�vaj� hork�
a studen�, m�kk� a tvrd� a zem� se st�v� alternativou k noci nebo temnot�. Peripatetikov� pak ch�pou ohe� jako aktivn�,
zemi jako pasivn� princip. Tato my�lenka m��e odkazovat a� k m�tologii, v n� Zem�-matka byla tak� pasivn�m p��jemcem po��tku
�ivota, zat�mco Nebe-otec p�in�el �ivot. Podle Guthrieho to podobn� myslel i Parmenid�s s�m.
- Zachovalo se ov�em jen m�lo zlomk� z t�to ��sti, tak�e ani s pomoc� sekund�rn�ch zdroj� nem��eme podat celkov� obraz.
Celkov� uspo��d�n� kosmu
|
-
U��� prstence jsou napln�ny nesm�en�m ohn�m, ty, je� n�sleduj� po nich, jsou napln�ny noc�, ale je do nich
vys�l�n pod�l plamene; a uprost�ed nich je bohyn�, kter� v�echno ��d�; nebo� vl�dne nad neblah�m rozen�m a p��en�m
v�eho, pos�laj�c �ensk�, aby se sm�silo s mu�sk�m, a naopak zase mu�sk�, aby se sm�silo s �ensk�m.
B12, Simplikios, In Arist. Phys. 39, 14 a 31, 13.
-
Parmenid�s ��kal, �e existuj� prstence opleten� jeden okolo druh�ho, jeden z ��dk�ho a jin� z hust�ho, a �e jsou
mezi nimi jin�, kter� jsou sm�en� ze sv�tla a tmy. To, co je v�echny obklopuje jako hradba, je pevn�; pod t�m je oh�ov�
prstenec; a podobn� to, co se nach�z� uprost�ed nich v�ech, je pevn�, a okolo toho op�t oh�ov� prstenec. Zcela uprost�ed
sm�en�ch prstenc� je
[prvotn� p���ina]
pohybu a vznik�n� - ten naz�v� Spravedlnost� a Nutnost�, bohyn�, je�
v�echno ��d� a t��m� kl��e. Vzduch je pr� v�m�kem Zem�, nebo� se vypa�il vlivem jej�ho p��li� mocn�ho tlaku; Slunce je
v�dechem ohn� a rovn� Ml��n� dr�ha; M�s�c je pr� sm�en z oboj�ho, vzduchu a ohn�. Docela naho�e nade v��m stoj� kolem dokola
aith�r, pod n�m je um�st�n oh�ov� �tvar, jej� naz�v�me Nebem, a pod n�m u� je oblast Zem�.
A37, A�tios, Plac. II, 7, 1.
-
Nejprve ze v�ech boh� si smyslila Er�ta stvo�it.
B13, Plat�n, Smp. 178b; Aristotel�s, Met. 984b 23; Pl�tarchos, Amat. 13, p. 756; Simplikios,
Phys. 39, 18.
V�klad
|
-
Objevuj� se tak� zm�nky o theogonii (Plat�n zmi�uje "star� vypr�v�n� o boz�ch, kter� vypravuj� H�siodos a Parmenid�s" a
je dochov�n jeden fragment - B13 z Plat�na; III.). Tato ��st musela b�t
tedy dost dlouh�.
-
Ze zlomk� v�ak nelze rekonstruovat detailn� sv�tov� ��d. "Kruh" (stefan� = �elenka, v�nec, v�nek) p�ipom�n� H�siod�v ver�,
�e nebe je ov�n�eno z���c�mi hv�zdami, ale tak� Anaximandrovy kruhy ohn� obklopen� mlhou. Bohyn�, kter� zauj�m� centr�ln�
pozici a v�echno ��d� (sexu�ln� spojen� a rozen� i dr�hy hv�zd), m� sv�j prot�j�ek v m�tu v �stav�. Parmenid�s i Plat�n
z�ejm� byli v tomto bod� ovlivn�ni p�thagorejskou tradic�. Guthrie ch�pe bohyni jako Hestii, str�kyni ohn�, kter� m��e
b�t ztoto�n�na se Zem�. Parmenid�s z�ejm� zvolil pro svou bohyni bo�sk�, tv�r�� ohe� ve st�edu nebo v hloubk�ch Zem�. Z�ejm�
pro n�j byla daim�nem, kter� byl �iroce uct�v�n jako Zem� sama, matka v�eho �ivota. V trag�di�ch byla ozna�ov�na jako Themis,
co� je bl�zk� Parmenidov� D�k�.
Zem�, Slunce, M�s�c
|
Zem�
-
On prvn� projevoval n�zor, �e m� Zem� tvar koule a �e le�� uprost�ed vesm�ru.
A1, DL IX, 21.
-
��k�, �e Zem� vznikla z hust�ho dol� st�kaj�c�ho [vzduchu]
.
A22, Pseudo-Pl�tarchos, Strom. 5.
-
Poseid�nios prav�, �e p�vodcem rozd�len� Zem� v patero p�s� byl Parmenid�s, ale �e on u�il, �e je hork� p�s
asi dvojn�sob �irok� a �e p�ekra�uje oba obratn�ky vn� do m�rn�ch p�s�.
A44a ze Strab�na.
Slunce, M�s�c, Ml��n� dr�ha
-
Vzduch je pr� v�m�kem Zem�, nebo� se vypa�il vlivem jej�ho p��li� mocn�ho tlaku; Slunce je
v�dechem ohn� a rovn� Ml��n� dr�ha; M�s�c je pr� sm�en z oboj�ho, vzduchu a ohn�.
A37, A�tios, Plac. II, 7, 1.
-
Parmenid�s u��, �e se M�s�c i Slunce vylou�ily z ml��n�ho kruhu, a to Slunce z �id�� sm�si, kter� je tepl�, a
M�s�c z hust��, kter� je chladn�.
A43, A�tios, Plac. II, 20, 8a.
M�s�c
-
... v noci z���c� ciz� sv�tlo a bloud�c� okolo Zem�.
B14, Pl�tarchos, Adv. Colot. 1116A.
-
... jedin� pot�ebn� ciz�ho sv�tla [M�s�c]
obch�z�, podle Parmenida
"st�le se po paprsc�ch Slunce d�v�."
B15, Pl�tarchos, De facie in orbe lunae 929A.
V�klad
|
Z t�chto zlomk� lze jen st�� s jistotou rekonstruovat Parmenidovo pojet� nebesk�ch t�les. Snad jen n�sleduj�c� body
mohou b�t konstatov�ny s ur�itou m�rou pravd�podobnosti:
-
V�znamn� role vzduchu a ohn�.
-
Kulov� tvar Zem� - p�edpokl�d� jej zlomek A44a (III.). Ale pro� tento v�znamn� objev nen� dolo�en u star��ch zdroj�?
-
Pl�tarchovy zlomky (V., VI.) z�ejm� dosv�d�uj�, �e Parmenid�s znal p�vod m�s��n�ho sv�tla.
Zhodnocen�
|
Tento vztah je jedn�m ze z�kladn�ch probl�m� jeho d�la... S�m se o n�m zmi�uje, ale tak, �e poskystuje prostor
pro r�zn� interpretace souvislosti �i odli�nosti obou ��st� b�sn�.
Z�ejm� lze tvrdit, �e ob� ��sti jsou stejn� spekulativn�, by� v kosmologii Parmenid�s vych�z� od toho, co je smyslov�
vn�mateln�. Av�ak jeho v�klad usiluje o co nejlep�� vysv�tlen� na z�klad� domn�nek "smrteln�k�", proto se z�ejm� jednalo
o vnit�n� logicky ucelen� syst�m, nikoli o empiricky podlo�en� induktivn� �i analogick� z�v�ry.
Kritika a dom��len�
|
Nedostate�n� dochovan� v�klad o astronomick�ch jevech z�ejm� neumo��uje Parmenida smyslupln� kritizovat nebo jeho my�lenky
d�le rozv�jet. Proto asi hlavn�m diskusn�m t�matem bude role kosmologie v jeho b�sni v�bec.