30. 4. 2002

• Ad bečka na kopci. Ozvala se pamětnice. Fakt se něco takového odehrávalo, I. H. si to pamatuje z poloviny 60. let. Nebylo to na 1. máje, ale na Huga, nebylo to nad Brnem, ale nad Adamovem, nebylo to k Máchovu pomníčku, ale na Nový hrad, k pomníčku se šlo až po konzumaci, ale jinak je to přesné. Bylo to pivo a konzumovalo se. V přírodě. Bližší vzpomínku slíbila I. H. 

• Ano, hledají se darebáci, kteří nereagují na maily a  mají přeplněnou schránku. Je to Vendula Habrová a Ondřej Sládek. Když se mi rychle neozvou, budu je do smrti smrťoucí vláčet bahnem Bloku a nic už jim nepomůže.

28. 4. 2002

• Copak chce ten stěžovatel, kterému se nedostává odpovědí? Měl snad na mysli něco konkrétního? Nebo to byl koněčně prostý nářek, pro které je určena naše Zeď?

• A copak vymyslel vyzyvatel výletu na kopec s flaškama? To by byla akce hodná jiného R. B. alias Propáleného kotle. Nebo se mýlím?

• Pokud jde o dědečkovy vzpomínky (vizte Zeď), tak to mohlo být asi tak počátkem 60. let, ne? Máme ještě očité svědky z této doby, ale pokud si vzpomínám, žádný z nich nemluvil o něčem, co by se podobalo vzpomínkám pana dědečka. Což samozřejmě ještě nemusí znamenat, že třeba studenti jiného oboru někdy takovou akci neprovedli. To víte, ti naši pamětníci byli vlastně velmi slušní lidé, studovali a učili, učili a studovali, nevytáhli paty z filosofické chodby, možná tak někdy k Čápovi, možná šli někdy oknem,  možná si dokonce nosili alkohol i na pracoviště, možná ho tam i konzumovali, možná se někdy poblinkali do umývadla, možná někdy museli přespat na válendě v pracovně, možná přijímali návštěvy na válendě, možná studovali a učili pod vlivem, možná nás ovlivnili, možná se se vším ani nepochlubili. Možná měli i bečku, ale to já nikdy neslyšel.

• Na Zdi se ozývají opilci, které to s pokračujícím jarem a stále proteplenějšími stráněmi táhne do přírody. Opravdu se zdá, že se rychle blíží doba jarních vycházek, ale termín 1. 1. je již obsazen velkým divadelním zkoušením, které zaměstná velkou část potenciálních vycházkujícícíh. Musí se vymyslet něco jiného. A mám takový neodbytný pocit, že se nejdříve musí najít ten, kdo to vymyslí a zorganizuje. Už jste velké děti, několikrát jsme vám ukázali, jak se to dělá, tak co vy na to?

• Od pondělí bychom zase mohli být kompletní, takže vše opět v zaběhnutých kolejích, všichni na svých místech. Bude nám chybět pouze jeden den, ale některým vlastně ani to ne. Někteří mají totiž takovou smůlu, že všechny svátky, volna, rektorské a děkanské volno, podanou na dny, kdy stejně nemají žádnou výuku, a tak si to nemohou ani řádně užít.

• Snad jste zaznamenali zveřejněné termíny zkoušek, v ISu k nim ještě záhy (jen co se domluvíme) přidáme i termíny na postupovku (to tedy nebude vyvěšeno zde, ale uvidíte to přímo ve zkušebních termínech, když se přihlásíte do ISu) a pak už jen můžete sledovat countdown na rozcestníku.

26. 4. 2002

• Když se podíváte na Zeď, tak musíte nabýt dojmu, že buď a) studenti nemají co dělat nebo b) nemáme na katedře žádné důvody k naříkání nebo c) při vší práci, protože jsou tak dobří, stíhají ještě takové kravinky. Já si z toho  vybírám hlavně bod b) a jsem spokojen, přestože je Zeď nazývána žumpou. Je přece jasné, že žumpa je žumpou kvůli svému obsahu, ne proto, že je to díra v zemi. A z toho je zase jasné, že žumpu dělají ti, kdo ji naplní. Nechcete-li žumpu, změňte obsah, je to na vás. Ale jak říkám, zase tak hrozné to není, kdo blbne na Zdi, nezlobí jinde. :-)

24. 4. 2002

• A taky si můžete přečíst jednu básničku.

• Úterní noc v Maximovi patřila studentům z prvního ročníku, kteří mají nějaká tušení stran  postupové zkoušky, která by mohla pročesat jejich řady, a tak si chtěli ještě ve stávající sestavě něco užít. Divadelníci při tom řešili své divadelnické problémy, referát vám nepodám, snad jen to, že někteří setrvali ve hře kulečníkové až do třetí hodiny.

• Pokud jste to ještě nezjistili, tak v knihovně jsou počítače ve vstupní hale (na stojku) již s neomezeným přístupen na Internet.  Tak teď jde o to je nezavirovat a pokud možno také na nich neprokazovat své internetové dovednosti instalacemi různých obrázků, hejblátek a jiných blbinek, jak jsem si u jednoho kupodivu volného stroje všiml.  Na další počítače (u stolů) se postupně instaluje editor WinText602.

22. 4. 2002

• Jak mnozí vědí, nezadávám referáty, ale povinnost volnou formou zpracovat  na každý seminář jedno zadané téma. Většinou jsou to texty většinové, to neznamená, že špatné, ale prostě standardní dobré více či méně, no prostě seriózní a vážné. Občas mne ale někdo vezme za slovo, když říkám napište si to jak chcete, třeba jako básničku a také jsem je zde již několikrát nabídl. A teď zde mám celou takovou sérii. Takž vám ji mohu postupně, bez svolení autorky L. H., nabízet. První z nich je povídka o Skepsi, metodické skepsi, hyperskepsi

• Ještě k těm cestovatelů. Ve středu a čtvrtek zde nebude na katedře její šéf, prof. J. Zouhar. Jede do Prešova pro kolegu prof. J. H., kterému se nechce jet tu dlouhou štreku zpátky samotnému.

• A toto je taky oficiální. Viry se šíří jako smršť. Naštěstí univerzita zřídila virový filtr, takže veškerá pošta přicházející na univerzitu zvenčí (nikoli tedy vnitrofakultní) je očištěna. LVT informuje o účinnosti filtru: jeden vir za minutu. Neotevírejte přílohy podezřelých mailů. V nynější variantě jsou ty přílohy většinou tři, jedna z nich akční (jedna html, jedna náhodně ukradený text z odchozího počítače). Na stránkách LVT čtěte podrobnosti.

• Toto je docela oficiální informace. Tři dny  na katedře nebude prof. P. Horák - přednáší v Prešově, zbytek týdne nebudou doc. R. Brázda a dr. H. Pavlincová - jsou v Polsku, prof. J. Zouhar je v Praze. Zůstalo jen pár nešťastníků, kteří to tu všechno oddřou, zatímco cestovatelé se válí ve vlaku a nechávají se hostit na spřátelených univerzitách. 

19. 4. 2002

• Abyste si taky mohli přesmykat, uvádím v Tipu link na generátor přesmyček. Bavil jsem se u toho nemalou část soboty. 

18. 4. 2002

• Tak jo, už je to asi jasné, dokonce i nějaké správné odpovědi přišly. Řešitelé u mě mají pivo nebo panáka.

17. 4. 2002

• Komu není jasné kdo je Teplá Nemrava aj. zde má nápovědu (diakritika je volná, můžete si ji odmyslet či přimyslet):

Tak co? Už je to jasné? 

Podpis: Brko

 

• Bus station is the place where bus stops
  Train station is the place where train stops
  At work I have a computer called Work Station...

• Nejsme žurnalisti profíci, a tak si můžeme dovolit přiznat, že nejsme a nemůžeme být u všeho. Tím chci říci, že se lidem spojenými s naší katedrou stává tolik zajímavých historek, o kterých se v bloku nepíše, a to jen proto, že já u toho nebyl a ti, co u toho byli, nenapíší. Oni tak plkat o tom hospodě. Ale já zde píši jen čistou pravdu, to co jsem sám viděl a zažil,  svědectví z druhé ruky a dalších se zde neuplatní. Takže zde teď mohu napsat snad jen to, že mgr. M. P. asi konečně nalezl autoritu, a ta ho dnes nepustila z domu ani na krok (skutečně jsem viděl na vlastní oči, že jsem ho dnes nepotkal). No a vůbec nemůžu vyprávět tu historku, jak kdosi skončil svou sotva nastoupenou učitelskou kariéru jen proto, že se mu osmák v hodině vymočil do umývadla, ani to jaká je T. M. dobrá hospodyňka (prý dobré pomazánky; nejen, že jsem je neviděl, dokonce ani jsem je neochutnal), snad bych mohl jen poreferovat o tom, jak vznikají fatální nedorozumění. Prohlásil jsem, že nebudu psát o frustrujících zážitcích začínajících učitelů, poněvadž jsem u toho nebyl, prohlásil jsem, že nebudu psát o kuchařských schopnostech T. M., protože to je jako v předcházejícm případě (protože jsem neokusil). No a co z toho udělá J. V. pod vlivem? Že kuchařské umění T. M. je jako močit do umývadla. Prostě, kromě Bloku nikomu nevěřte.

16. 4. 2002

• vtípek (jako takový malý dodatek k autoritě): 
  O čtvrté hodině nad ránem zazvoní u profesora telefon. Profesor zvedne
  sluchátko a slyší: "Spíš?" "Spím", odpovídá ospalý profesor.
  "A my se kurva ještě učíme!!" ....
  

• Tedy - abych to zkraje korigoval - titulek (upoutávka) slibuje samozřejmě více, než ve skutečnosti text nabízí, ale to jsou takové ty okoukané žurnalistické fígle). Takže: schůzovní pondělí jsme přestáli bez úhony, přestože mé jméno bylo vláčeno požárním školením jako odstrašující příklad. A to jenom proto, že jsem kdysi dobrovolně odevzdal propálenou prodlužovačku  panu hlavnímu elektrickému správci. On ji jako předmět doličný postoupil techniku BOZP (nebo tak nějak) , a tak jsem se stal příklad. Přitom prodlužka byla koupena, a že se propálila nadměrným odběrem, je věc pouze toho, že byla v rozdvojce a v ní několik dalších napojených spotřebičů a rozdvojka (taky řádně zakoupená, nekontaktila, jak měla a hřála. A propálila prodlužku. No jo, ale jak to udělat, když v našich místnostech jsou standardně jen dvě (slovy 2) zásuvky a do nich se musí vejít: 1x notebook (na kterém lze Hrát Poker = nápověda kvízu), 2x stolní lampa, 1x počítač stolní, 1x monitor, 1x tiskárna, 1x scanner, 1x další prodlužka pro občasný další počítač, 1x UPS, 1x repro, občas nabíječka telefonu. A to nemluvím o spirálových vařičích (2ks), které už neprovozuji, poněvadž jeden je pěkně ohořelý, oba mám ve skříni jako muzeální relikvie (jedním, který má příkon 1kW jsem si na privátě kdysi ohříval vodu ve vaně a uznejte, že takového kousku se vzdát nemůžu).

• Nehodlám pokračovat v komentování akcí spojených s mým úřadem, ale pochválit musím: stůl hlavní studijní byl v pátek odpoledne silně poznamenán úklidovými snahami své vládkyně, i když tato se snažila tvrdit, že to je kvůli tomu, že nejde IS a není tedy vlastně co dělat. No, nepátrejme po důvodech, výsledek je důležitý. Tam bylo tolik místa, že by se vešla nejen svačinka, ale možná takový menší rautík.  

• No a po schůzovním odpoledni došlo i na Bláhovku, kde se loučil na celý měsíc odjždějící jeden z kašpárků ze zadního kabinetu (J.V.) (cíl: Mnichov).  Pro druhého kašpárka to byla příležitost k lecčemus, mimojiné i k zamyšlení, proč sakra nemá takovou autoritu, jak by si představoval, či jakou dokonce požívali PGS, když on byl studentem. Nebudu rozvíjet všechny zákruty, které jsme probrali, a které, zejména po příchodu slečen D. D.  a V. H. tendovaly k Hovorům S, pouze se předvedu, jaký jsem to terapeut. Když už byl kašpárek ze zadního kabinetu (M. P.) úplně hin z toho, jak je zcela bez autority, použil jsem osvědčeného tahu spočívajícího v tom, že se poukáže na to, že jiný je na tom ještě hůře a použil jsem sám sebe, když jsem mu položil řečnickou otázku, jakou to asi já (J. K.) můžu mít autoritu (N. B. mezi studenty prvního roku, kteří ještě nemají postupovku), když jeden z nich při posílání povinných týdenních příprav, které zasílají technologicky zdatnější jedinci mailem, uvádi jako adresáta Hrob. Kašpárky to velmi rozveselilo a můj terapeutický záměr se neminul účinkem. Oni se před lety při podobobné situaci zmohli jen na nějaké mikroby apod., a to ještě jen mezi sebou. Na hrob si netroufl nikdo. No, však také řádně dostudovali a jsou dnes doktorandy, dotyčný, co posílá své přípravy do Hrobu, nemá ještě postupovku a neví, jaký si to hrob vykopal. :-)

14. 4. 2002

• Pondělí v bloku bude asi obzvláště hubené neboť bude extra schůzovní. Kolegium se smrskne na chvílí až poté, co absolvujeme školení o požární a jiné nezbytné ochraně a po obědě řádně proškolení musíme někteří honem na rektorát, kde se budou probírat návrhy na rektorální cenu pro studenty. No, abyste se nenudili, tak vám zde nabídnu možnost přemýšlet, co má s naší katedrou společného Teplá Nemrava, nebo Různá Ahoj a třeba Ochablá Vhazování. Pokud byste si nevěděli rady, prozradím, že kdesi v Internetu existuje server, který by vám s tím mohl pomoci.  Kdo si myslí, že na to přišel, může poslat mejla, asi nic nevyhraje, ale bude-li jich více, může to být taková minisoutěž. Takže řešení nikde neprozrazujte. 

• A když je taková volná chvilka, tak se hodí připomenout, že na viry je třeba stále dávat pozor. Zrovna před chvílí mi přišel Internetový červ W32/Klez.E@mm, takže pokud dostanete dopis s přílohou, o které se tvrdí this is a special funny website. I wish you would like it, smažte vše bez otálení. Ani na dopis neodpovídejte, protože adresa odesílatele je zpotvořená. 

11. 4. 2002

• Tak taková blbost jako je níže uvedená, to má ohlas. Jen o něco serióznější věci už nemají šanci. No nic,  už mám odpověď od jedné návštěvnice děkanátských toaletek, že jde o čitelnost jakýchsi doporučení stran exteriorizace zbytných částí subjektů atd. A současně jsem byl upozorněn (ekonomickou paní), že prý největší atrakcí je postavit se před budovu po 18. hod., kdy se spustí "ďáblův stroj"= turnikety, a pozorovat reakce odcházejících studentů a ostatních. Ano, mohu potvrdit, sám jsem byl účasten jedné minitaškařice. (Tím tedy mimochodem koriguji dřívější sdělení o nefungování turniketů po 18.00 hod.). Prošel jsem řádně na svou ITIC card, závora se zvedla a v tom se zpoza rohu vynořila spěchající osoba, vidí normální průchod, jde, ale závora klesá, střet a rána, vřískot, být to chlap, tak je závora urvaná a leží na zemi pošlapaná. Takhle jsem aspoň zmátl systém tím, že jsem mávl kartou ještě jednou u vchodové čtečky, závora se zvedla, abych mohl projít dovnitř a já odešel domů. Dodnes si systém musí myslet, že jsem tady spal a určitě nepochopí, jak jsem mohl druhý den ráno znovu přijít.

• Dal jsem si zavázek, že do bloku kvůlivá střetu zájmů nebudu psát jako proděkanský úředník, ale toto tedy musím. Ostatně ono se to mohlo stát komukoli, jsem vlastně jen náhodný referující svědek: To takhle přicházím na děkanát a na chodbě u toalet stojí  z děkanátu osobní paní a dvě studijní paní. Ta osobní paní právě míří do místnůstky, v ruce  lupu (no, ano zvětšovací sklo velkého kalibru)  a ještě cosi přivěšeného. Víte, kdyby šel na záchodek pán s lupou, tak bych si dovedl představit nějaké zlomyslné vysvětlení, ale takhle jsem fakt nevěděl. A vzápětí odposlechnutý komentář mě uzemnil ještě více: Osobní paní povídá směrem k té jedné studijní paní: Dám ti k tomu lupu, když se ti to zdá malé. Měl jsme sto (ne, aspoň pět set) chutí jít se na ty dámské záchodečky podívat, co je tam sakra tak malého (a proč si tedy nepořídí větší). No odvahu jsem nenašel a budeme muset vyčkat na nějakou referující osobu vybavenou XX chromozómy, které jí dávají právo vstupu na tamta místa. No ale tím to neskončilo. Ani další řádky nechápejte jako vynášení služebních tajností, je to jenom upozornění a vysvětlení. Vysvětlení toho, kdyby vám ze studijní kanceláře přišel lehce umašťený papírový dopis. Nebude to tím, že by na něm někdo před odesláním posvačil, stav je mnohem komplikovanější. Paní hlavní studijní má stůl hrozně zaplněný papíry, a to hned v několika patrech, a tak když má svačinku a někdo tam vrazí a něco po ní chce, nejčastěji odpověď, tak musí svačinku odložit, ale na stůl ne, protože v těch papírech, co na něm jsou rozvrstveny, se bude muset kvůli hledání odpovědi přehrabovat. Takže odloží krajíček se šunkou na nejbližší volné místo bez papíru a tím je podavač papíru do tiskárny. No, odpověď mezi papíry nenajde, protože ji pomalu a urputně směruji k bezpapírové kanceláři a stále více dokumentů je již jen v počítači, takže po neúspěšném pátrání na stole se jme prohledávat složky ve svém kombajnu. Nakonec uspěje, protože je pečlivá a má přehled, a je i ochotná a úslužně  chce dokument tazateli vytisknout, a tak kliká na ikonu tiskárny. Tiskárna je to rychlá a okamžitě tiskne a bere si z ručního podavače, který má přednost před všemi ostatními zásobníky, co je na něm nachystnáno, v tomto případě chleba se šunkou. Tiskárna je rychlá a robustní, zapékání toneru do krajíce se šunkou je doprovázeno lehkým praskotem a jenom nepatrným čmoudem. Naštěstí byl odklopen zadní výjezd, který neohýbá potiskovaná média, takže po chvíli vyjíždí nezlomená topinka s připečenou šunkou. Text není příliš čitelný, zato na řadě dalších vytištěných dopisů budete moci ještě přivonět k lehce přičmoudlé svačince paní studijní.

10. 4. 2002

• Na katedře máme návštěvu pánů profesorů z Polska, tak se nedivte, když k vám přijde do výuky někdo úplně cizí a začne na vás mluvit velmi podivnou slovenštinou. Nebude to tak hrozné.

• Počítače v knihovně: Zavítejte do fakultní diskuse a vyjádřete se k provozu počítačů ve fakultní knihovně.

• Fotbalisté se po svém velkém střetnutí konečně trochu vzpamatovávají a doplňují: Doplnění ke zprávě o fotbale.
  
  Slíbená sestava studentského fotbalového týmu z pondělního zápasu (podle vzpomínek několika aktérů z obou mužstev):
  Tomáš Andrle, Vítězslav Bican, Jan Blaško, Radek Pepi Burhan, Denis Drahoš, Petr Janačík, Tomáš Kačer, Petr Kubíček, Vlastík Nečas, Petr Svítil, Petr Tůma, Miroslav Vitík, Tomáš Doležal.
  Vzpomínající aktéři si nebyli jisti, jestli si vzpomněli na všechny a jestli všechny správně identifikovali, proto ať se přihlásí ti, na které jsme zapomněli nebo je naopak napsali neprávem. JP

9. 4. 2002

• Jednou větou - včerejší fotbal byl vynikající akce.
  A teď podrobněji. Mužstva nastoupila v těchto sestavách: 
  Učitelé a jejich hosté - doc. Radim Brázda, doc. Dušan Lužný, PhDr. Zbyněk Sviták, Mgr. Honza Váně, Mgr. Marek Picha, Mgr. Ondřej Sládek, Mgr. Aleš Vyskočil, Mgr. Milan Řepa, Mgr. Aleš Urválek a skromný autor těchto řádek (jenž dal dva góly, jak je třeba podotknout). Studentská sestava snad bude dodána v následujících hodinách. 
  Od začátku utkání v 17,00 se rozpoutala urputná bitva. Jak to v takových bitvách bývá, chvíli měl navrch jeden tým, chvíli druhý. Vedení se záhy ujali studenti a zvýšili je až na 3:1. Ovšem obětavý a ambiciózní tým učitelský vbrzku stav vyrovnal (ta penalta samozřejmě byla a ne že ne). Následně šli zkušení borci zpoza katedry dokonce do vedení, které si poměrně dlouho díky výbornému gólmanovi (Mgr. Milan) a důsledné obraně (všichni ostatní) udržovali. Přesto zápas nedopadl podle jejich představ. Dravým studentům se bůhvíjak (že by okasionalismus?) podařilo vyrovnat. A nakonec - s přízní všech známých i neznámých božstev (tady možná byly rezervy doc. Lužného a Mgr. Sládka) - díky poslednímu náhodnému gólu (v této souvislosti je třeba rozhodně odmítnout determinismus) a přes závěrečný nápor důsledně forčekujících učitelů zcela nečekaně zvítězili 7:6 (tím je konec i recipročnímu utilitarismu). Přitom je třeba vyzvednout výkon jejich gólmana Vítězslava Bicana, který navzdory svému slavnému jménu míčům do sítě nepomáhal, nýbrž naopak velmi zdatně a úspěšně bránil (takže dvakrát jej jako jediný překonal pouze autor těchto řádek, aby to bylo připomenuto). Úporná bitva byla začátkem druhého poločasu oživena příchodem veselých roztleskávaček (zaslouží si, aby byly vyjmenovány: Eva, Jana, Tereza, a přidala se k nim už dříve přišedší Dáša). Jejich nacvičené signály byly srovnatelné s výkony všech mužů na hřišti. Poté se ještě dopila bečka (úplně do poslední kapičky a to bez jakéhokoliv nacvičování) a nezbylo než vyrazit někam jinam.
  Následné rozbory utkání v hospodě U Hejmalů by vydaly na nejednu knihu a byly by hojně citovány. Pojali jsme to však sókratovsky ústně, takže jediný text, který tam vznikl, byl účet (a i na něm byly nakonec všechny teze škrtnuty). Jednoznačný závěr, na němž se obě soupeřící mužstva shodla, byl, že je třeba akci zopakovat. Možná už ve zkouškovém období (pokud se najde vhodný termín), nejpozději ale určitě na podzim začátkem příštího semestru. Nakonec jsme se rozešli - někdo (kdo to s nimi umí) odešel s roztleskávačkou, na ostatní zůstala opice. A ta je věrná i dnešního dne, proto skromný a ne úplně střízlivě uvažující autor těchto řádek připouští možnost, že se v některých drobnostech mohl vyjádřit ne zcela objektivně a nezaujatě, a uvítá, pokud se objeví zpráva i z druhé (studentský tým) nebo třetí (roztleskávačky) strany. Hlavně aby ve zprávě bylo zdůrazněno, že učitelský tým byl lepší a prohrál nezaslouženě. JP

8. 4. 2002

• No to koukám. Obsahově sice nic světového, ale půl hodiny po zveřejnění fakultní diskuse je tam devět příspěvků. Nevím, nevím, jestli jsem nevyvolal (ideově, technicky Z. P.z LVT)  na svět těžkou konkurenci těmto stránkám a Zdi.

• Na stránkách fakulty, je nový zajímavý link. Je hned první a vede na diskusní list, kde se můžete zapojit, do zatím ještě neexistující (ale to se snad rychle změní) debaty o fakultě. Provoz je zatím ověřovací, nikoli snad v technickém, ale v lidském slova smyslu, tj. zatím o tom nikdo moc neví ani z osob, které by mohly odpovídat, takže mějte trpělivost a šiřte tuto informaci dále.

• I když není ideální počasí, fotbal dnes bude, protože příští týden to podle rosniček bude ještě horší. Tedy pro všechny roztleskávačky, divačky a diváky platí začátek zápasu v 17,00 na Srbské. Hráči by se měli dostavit už v 16,30. JP

• A stejně tak platí, že nehledě na počasí a fotbal a cokoli dalšího bude v tutéž dobu přednáška v posl. č. 20, jak bylo avizováno dopředu. Mohu upřesnit - vlastně to bude povídání nad obrázky, kterými byly vybavovány jednotlivá vydání Leviathana.

• V Bratislavě jsme vše vyřídili, jak bylo naplánovano a šťastně se vrátili. To by byla si tak nejstručnější zpráva. A teď trochu podrobněji. Účastníci zájezdu: J. Z., J. Š., J. K., J. P., R. B., H. P., I. H. Příjezd v poledne nám nedal jinou možnost, než jít rovnou (do menzy) na oběd a dva z nás šli záhy přednášet. Odvykládali si svoje, ostatní se mezi tím ubytovali a poté se zase všichni sešli a společně se odebrali do univerzitního klubu, kde bylo připravené setkání pracovníků obou kateder. Vzájemně jsme si povykládali o a) administrativních problémech a jejich překonávání a b) o způsobech výuky. Bratislavští filosofové momentálně nejvíce prožívají pro ně aktuální přechod na kreditní systém a čeká je proměna na bakalářské a magisterské studium, my jsme se asi nejvíce ptali na textové semináře, kterých v Bratislavě provozují asi dvě hromady, přesněji sedm, ke každe z přednášek některého úseku z dějin filosofie. Pak jsme dostali skvělý guláš a bavili jsme se dál a dál. V rozumnou hodinu nás z klubu vyhodili, rozloučili jsme se s hostiteli a vydali se do místa ubytování. Někteří přímo a nekompromisně, jiní ještě přes restauraci Šariš. Pěkné posezení na dvoře pod střechou a abychom nenastydli od chladnějšího nočního povětří, opékali nás infrazářičem, což bylo vybavení, které viselo nad každým stolem. Bylo to úžasné, jak to na nás pralo, jak horské slunce. Ale pivo šlo a několikrát, takže jsme to přestáli. Pak už nezbylo než následovat první várku spáčů. Ten nejgraduovanější mezi námi měl však mimořádně destruktivní náladu a neustále měl pocit, že se musíme v Bratislavě nějak podepsat, a to nejlépe ostudou. Navrhoval převrátit popelnice nebo pozvracet schody. Nic z toho se nestalo, popelnice jsme nepotkali, guláš nechtěl nikdo pustit. V ubytovacím zařízení jsme se snažili dostat z postele prvního spáče, leč marně. Přestože probuzen, odmítal opustit postýlku, a to i tehdy, když jsme mu postupně odnesli myslivce a foťák. Pro jistotu jsme si každou chvíli ověřovali, zda nezměnil rozhodnutí a nechce přece jenom vstát, ale byl tvrdošíjný. Spáčky jsme také chtěli budit a také jsme se snažili bouchaním na dvěře, na zeď a do skleněné desky stolu, leč marně. Ráno jsme se dozvěděli, že jedna měla v uších špunty a druhá neslyšela i bez špuntů. Ten, který chtěl pozvracet schody, byl verbálně neustále velmi odvážný a stále provokaval k destruktivním činům, ale při těch slovech se převlékal do pyžama a zalízal do postele. Tato nekonzistence se mu ovšem stala osudnou. Byl nakonec poklidnými konzumenty myslivce slušně, leč nekompromisně vyzván, aby slovo proměnil v čin a lehce mu bylo pomoženo postupně na dvůr areálu a pak až na ulici. Pyžamo mu bylo ponecháno, navíc si mohl vzít pantofle. Naboso. A tak tam v popůlnoční Bratislavě, na ulici v pyžamu předváděl na dopravní značce, jak moc vážně to myslí s těmi destruktivními řečmi. Nic nezničil, nepodepsal se. A tak jsme aspoň zašli ještě do blízkého baru. Pyžamo jako oděv nikomu nevadilo, trochu záludné bylo, že jako dekorace v baru sloužil semafor pro chodce a dlouho tam svítila červená, takže jsme se tam zdrželi a spáč, který i na tuto akci odmítal opustit postel, o nás měl již obavy. Hned po návratu jsme ho ujistili, že jsme v pořádku, jeho foťák také, a že se s námi může jít napít. Stále odmítal. Pak už nebylo co, tak jsme šli také spát. Dopoledne někteří přednášeli, někteří vyřizovali pracovní záležitosti - patří mezi ně i oznámení o Letní francouzské univerzitě v Lyonu - a v poledne už jsme seděli ve vlaku směr Brno. Cestu jsme zakončili U Bláhovky povedeným utopencem.

3. 4. 2002

• V pondělí byste měli uvážlivě volit. Od 17.00 hodin bude v posl. č. 20 přednáška 

Zrození novověké státní suverenity: 
Leviathan Thomase Hobbese

kterou přednese

Pavel Lukeš

a v téže době již avizovaný fotbal. Pokud mohu, nehrajícím bych doporučil toto řešení, které volím i já. Jít na přednášku, zatím se ti blázni okopou, po přednášce se jít podívat, jak to přežili a co pijí.

• No a další až po návratu z Bratislavy.
  

2. 4. 2002 

• Tak co, stihli jste pomlázku i apríla? Nebo jste se soustředili jen na jedno? No, máme to za sebou, já z velké části pracovně či rekreačně-pracovně. No prostě jsem se učil text divadelní role. Tím chci hlavně sdělit, že přípravy na divadelní představení již mají svůj rytmus, žádné detaily ovšem prozrazovat nemohu, neb k tomu nejsem kompetentní a navíc jsem přítomen pouze polovině těchto příprav. Tak jen abyste věděli, že něco takového existuje a těšili se na premiéru.

• Tento týden bude výukově kratší nejen o pondělí, ale i o čtvrtek a pátek (výuka bude nahrazena podle individuálních domluv a možností), kdy převážná část pedagogů (pokud já vím, kromě prof. J. H.) odjíždí přednášet do Bratislavy.