23. 1. 2004

Zdravím tě Ištváne,

Po několika dotazech od povedených známých, jestli už jsem nechcípl a proč nepíši, jsem se rozhodl doložit svou existenci. Důvod mé odmlky – účast na několika ne zrovna veselých akcích nepřidala na potřebě psát a za další, žádná povedená historka z výuky se neuskutečnila. Kantoři si začali v multifunkční místnosti dávat pozor a v těch ostatních nemají příliš šanci cokoliv „neobvyklého“ předvést. Snad co by tě mohlo zajímat, byla dnešní „zabijácká akce“ s panem domácím. Pan domácí je totiž vášnivý lovec a tudíž i členem nějakého toho loveckého spolku. Celý dům, jak by svědci mohli doložit, je ověšen nejrůznějšími trofejemi paroží. Předevčírem se vrátil z lovu a celý zklamaný mi během klavírního představení, kam jsme se mezitím vydali, vykládal, že tu svini netrefil a přitom mu běžela přímo před hlavní. Chvíli jsem přemýšlel, mluví-li o divokém praseti či o někom, kdo už mu dlouho pije krev. Nebylo to totiž nějakou dobu příliš jasné. Asi měl na mysli divoké prase, i když jako o svini mluvil i o náhončím. Dva dny s ním bylo k nevydržení, ale dnes mne odchytil hned, jak jsem dorazil ze školy a že mě vezme na lov. Nebránil jsem se, utajované pudy lovce ve mně vzkypěly a proč si nezalovit, když se příležitost přímo nabízí. Jenže to nebyl lov, to byla jatka. Kousek za Hannoverem je obora. Je to obrovský prostor obehnaný plotem. Lidi sem normálně chodí na procházky, jen projdou turniketem a nesmí sem psi. Z toho důvodu mé velmi oblíbené místo. Návštěvník se tu pak volně pohybuje mezi pobíhajícími daňky, srnkami a já nevím, co všechno tu ještě je. V jedné části jsou i divoká prasata. A my se vydali právě do této obory. Myslel jsem si, že si domácí dělá srandu, vždyť to přeci není možné, aby kdokoli přišel s flintou a začal tam kosit zvěř. Vysvětlení přišlo záhy. Obora je součástí veteriny, která tu má nějaké pavilony, a tak mi bylo vysvětleno domácím, že se zná s proděkanem a že mají v oboře nějaké nemocné kusy a potřebují je odstřelit. Lov spočíval v tom, že jsme k vytypovaným kusům přišli na 2, 3 m a domácí je odstřelil. Ištváne žádný sadismus v tom nehledej i na domácím bylo vidět, že toho má plné zuby a podle toho paroží na stěně doma bych řekl, že už těch zásahů má za sebou skutečně dost. Ale ono, když proti tobě stojí malý kolouch kouká na tebe ani se nehne a ty zároveň vidíš jak se zvedne hlaveň, rána, a ten malý lehne. No, ačkoli mi jsou z duše protivní všichni ti bojovníci za zvířecí duši, tohle bylo teda drsný. Sestřelil tak ještě dvě srny, jednoho daňka a malého divočáka. To jsme naložili do třech aut a odvezlo se to k nám na zahradu. Cestou jsem se nějak zmínil, že strýc je zvěrolékař a že jsem s ním kuchal ovce a bylo to. Dostal jsem nůž a celé odpoledne jsme s domácím vyvrhovali vnitřnosti a stahovali „ulovenou“ zvěř. Tož tak Ištváne, večer jsme si ji lupli, ale nedokážu ti říct jestli proto, abychom přepili pach zvířecí smrti nebo proto, že ty lahve tam stáli už tak dlouho.

Měj se JV.