22. února

Milý Ištváne,

patrně z nudy riskoval jsem opět svůj život a po dlouhé době zašel na košíkovou. Možná taky proto, abych si dokázal, že se hned tak nějakého francouzského bubáka neleknu. Pro jistotu jsem tam ale šel s kolegou Kataláncem - je to sice stejný rachitik jako já, ale zato se jmenuje Talmac a byl jednou ve čtvrtek na kickboxu. Na této košíkové jsme potkali švédský pár, se kterým kolega Katalánec prohodil pár slov, protože se znali z nějakého dýchánku. Pak mi stranou řekl, že se jim nemám smát, čemuž jsem nerozuměl, protože jsem se ten večer nikomu nesmál a naopak si hlídal záda, abych mohl rychle utéct, kdyby mi chtěl někdo náhodou něco vypíchnout. Nechal jsem si to tedy vysvětlit a zkrátka … hm … inu, zdá se, že Švédi připadají některým Španělům natvrdlí. Což je, jak Talmac zdůraznil, neopodstatněné generalizování založené na pochybných předpokladech. A že zrovna kupříkladu tato konkrétní instance švédského páru je nepochybně nadprůměrně inteligentní. Poté jsme se měli trochu zahřát, zastřílet si na koš a tak podobně, přičemž kolega Katalánec se zahříval s inkriminovaným švédským párem. No a pak si mě zase vzal stranou, smutně se usmál, zaklepal si na hlavu a řekl, že se v tomto případě mýlil. Tento kolektivní sport je zde ďábelsky adrenalinový, do družstev se rozděluje tak, že se určí kapitáni, kteří si vybírají hráče. A jelikož nikdo nikoho nezná, vybírá se podle toho, jak je kdo sympa. Takže jsem zcela pochopitelně zůstal jako poslední (z osmapadesáti) a musel být přidělen. Fuj! Naopak na volejbale panuje velmi přátelská atmosféra. Již třikrát jsem hrál s chlapíkem … je to taková podivná figurka, evidentně programátor: nenápadný, široký úsměv, nohy do iks, trochu cvalík. Když jsme se dostali do stejného družstva i počtvrté, říkal jsem si, že bychom se mohli představit. Tak mu podávám ruku a povídám: „Marek“, on mi tou rukou potřásl a povídá: „Nuno“. „Tak to je príma,“ říkám mu, „ale jak se jmenuješ?“ Nuno mě ten večer šokoval ještě jednou, když se ukázalo, že přijel na obrovitááánské motorce. Před tím se mi zdál v pořádku a býval bych do něj nikdy neřekl, že je to frustrát. Milý Ištváne, navštěvuji kurz Filozofie vědy, který vede mimozemšťan. Jmenuje se Vidal-Rosset, má úžasně kónickou hlavu a je plešatý jako … jako … no, teď mě zrovna nikdo plešatý nenapadá. Důvtipně se maskuje tak, že nosí klobouk, na mě však tyto špinavé triky neplatí a začal jsem mu natruc říkat Vidal-Sasoon. Přiznal se, že je sémantický realista, takže s ním nejspíš bude celkem rozumná řeč. Postěžoval jsem si kolegovi Katalánci, jak žinantní je, když mě francouzská lektorka oslovuje se španělskou výslovností. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že se jedná o vulgární pojmenování jistých citlivých partií ženského těla. Na to se kolega Katalánec začal mocně smát, protože, a teď se Ištváne podrž, ve španělštině je moje příjmení vulgárním pojmenováním jistých citlivých partií MUŽSKÉHO těla! Milý Ištváne, nemohu se ubránit pocitu, že jsem zde v Demijonu katalyzátorem jakéhosi gigantického pan-evropského koitu. Tvůj MP