24. ledna

Milý Ištváne,

mraky odtáhly a my jsme se rozhodli (pokolikáté už?) dostat k emailu. A (pokolikáté už?) opět marně. Protože z nás týden v cizí zemi udělal ostřílené světáky, usnesli jsme se, že to tak nenecháme a zajdeme si to vyříkat s odpovědnou osobou. Z ní se vyklubal velmi milý a mladý černoch, který dělal, co nám na očích viděl. Upřímně řečeno, ony ty oči - vzhledem k naší jazykové kompetenci - byly pro něho jediný spolehlivý zdroj informací. Zdroj spolehlivý, avšak patrně ne zcela vyčerpávající, neboť zkusil angličtinu, což jsem kvitoval nadšeným „Ouiííí!“. Jenomže jeho angličtina byla asi jako moje francouzština a … inu, věc se má tak, že to prý pojede už (!) v pondělí. Pokud ovšem neříkal nějaký úplně jiný den v týdnu. Jak jsem byl před odjezdem poučen, do základní výbavy každého demijonského Erasmisty/Sokratika (Erratika?, SokEra?) patří rychlovarná konvice. Patrně proto, že si ji nelze vypůjčit v místní menze. ZJ však podobně instruována nebyla, a tak jsme odpoledne vyrazili do nákupního centra. No co ti budu, Ištváne, povídat, konvic tam měli asi 15 druhů. Během slabé půlhodinky ZJ identifikovala své dvě favoritky: jednu malou tlustou a druhou velkou falickou. Vybrala si, ale pak se vrátila pro tu druhou, pak zase hledala jinou barvu té druhé a pak jestli je dost velká a jestli by nebyla lepší ta první a pak jsme si nevědouce stoupli k pokladně, kde se dalo platit pouze kartou. A protože se ZJ její karta v Demijonu nějak vykrucuje, tak jsem to nakonec i zaplatil. Z těchto dvou dnešních příhod je patrné, jak divošská je Francie a že zde přežijí jen ti nejtrpělivější. Tvůj MP   

 

25. ledna

Milý Ištváne,

víkend na kolejích, obzvlášť ve zkouškovém období, bývá tichý až nudný. V Demijonu to však tak úplně neplatí, neboť o dvě patra níž nejspíš pořádají voodoo-večírek. Vzhledem k tomu, že jsou teprve tři hodiny odpoledne, máme se ještě na co těšit. Pustil jsem si rádio, ale každá druhá francouzská písnička jako by byla od Lenky Filipové. Naštěstí se mi včas podařilo přeladit na nějakou sportovní stanici. Ani po čtvrt hodině mi není jasné, se kterým sportem mám tu čest - podle vzrušené intonace však soudím, že Francie buď vyhrává nebo prohrává. No tak hurá! Tvůj MP