28. ledna

Milý Ištváne,

jak sis už možná domyslel, jsem stále ještě Dasein. Ale jaké utrpení tu na nás ještě čeká, jaká bída: dnes jsem na kolejích potkal opraváře se záchodovým prkýnkem a ta zrůdná bytost to prkýnko odnášela VEN z budovy! Přitom se evidentně jednalo o poslední žijící exemplář svého druhu. Včerejší den byl mimořádně vzrušující, na vlastní oči jsem viděl atlety, jak běhají dokola se skokanskou tyčí. Také jsem byl několikrát udeřen míčem do hlavy a jeden skvělý afrofrancouzský dribler na mě cosi významně gestikuloval. V lepším případě to mohlo znamenat, že se mám dívat, v tom horším, že mi vypíchne obě oči a pak je po mně hodí. Poměrně zajímavě působil trenér. Chvíli jsem se ochomýtal kolem, pak jsem se osmělil a povídám mu: Bonsoár, esk ž p… (což zhruba znamená: Dobrý večer, zda-li pak mohu…), když v tom mi on skočí do pečlivě naučené fráze a zařve Uééééé (což zhruba znamená: Ano, někdy též Au, trpím chronickou ledvinovou kolikou). Pak mi dlouze cosi vysvětloval. Z těch několika málo slovíček, která jsem pochytil, se mi zdálo, že mi objasňuje základní pravidla košíkové. Tak jsem tam stál a nechápavě se na něho díval – dílem, že jsem mu nerozuměl, dílem, že jsem nevěřil tomu, co slyším. Nakonec jsem si, Ištváne, zahrál docela dobře a dnes půjdu zkusit volejbal. Za týden nám začíná škola, za dalších čtrnáct dní prázdniny. Doposud nikde žádná stávka, něco se asi děje. Tvůj MP