31. ledna

Milý Ištváne,

tak to nicování se mi dnes příliš nepovedlo. Dopoledne jsem šel do banky vyměnit cestovní šeky a žena za pultem se mě zeptala, kolik toho mám. Protože jsem si francouzským výrazem pro patřičné číslo nebyl jistý, raději jsem zvolil nonverbální variantu, tj. před očima cílového subjektu ty šeky (jakoby) přepočítávat, on si pak subjekt většinou sám řekne, kolik toho vlastně je. Chytila se – a protože toho bylo moc, poslala mě za úplně jiným pánem. Než abych před ním znovu hrál to počtářské divadýlko, raději jsem jeden šek na 200 euro schoval. Takto nově vzniklou částku jsem totiž, já lišák, dokázal už pojmenovat bez problémů. Pak se kupoval počítač a až do večera se do něho všelicos strkalo. Odpočal sem si vlastně jen pár minut kolem svačiny, kdy se zdálo, že jsem tu pekelnou věc konečně rozbil. Do francouzských Windows XP jedině kvalitní sedativa, protřepat, nemíchat. Tvůj několikanásobně reinstalovaný MP  

  

1. února

Aleluja, milý Ištváne,

dnes je mimořádný den, jelikož mi začíná platit zdravotní pojištění. Mohu si tedy konečně bez rizika vyskakovat. V menze jsme narazili na sdílného krajana. Popsal nám některá zdejší šovinistická zvěrstva – například, že v plaveckém bazénu je striktně předepsán trojúhelníkový tvar pánských plavek. Také jsme zjistili, že k zisku pobytové karty je třeba právě tří černobílých (!) nerozstříhaných (!) fotografií z automatu. Jdu pro víno, krajan se má večer stavit, tak snad chvilku posedíme…

 

2. února

Milý Ištváne,

konečně si připadám zase jako doma: mám kocovinu. Tvůj MP

 

3. února

Milý Ištváne,

celý den prší, fakulta se hemží studenty a ucpalo se mi umyvadlo. Hledal jsem zvon, abych uvedl věci do pořádku a hledal jsem ho všude. Na záchodě, ve sprše, v kuchyňce, u správcové, dokonce ho neměla ani ZJ. Ergo nějaký místní mekgajvr přijde zítra odpoledne na pokoj 430 s velkou pompou opravit jedno blbý ucpaný lavabo. Dám si velký pozor, abych tady nebyl. Byli jsme se se ZJ nechat černobíle vyfotit. Automat se choval velmi přátelsky, přesto mi ten prevít v nestřeženém okamžiku ušmikl vršíček hlavy. V mém případě prakticky nulová ztráta, neb mám po otci velmi testosteronovou leb, ale přece jen se takto asymetrický necítím příliš pohodlně. Milý Ištváne, jen jednou jedinkrát zde udělali k obědu vařené brambory. Proto jím samé hranolky, a tudíž brzy umřu na rakovinu. Budu se však snažit pít hodně červeného, abych ta brka natáhl co nejpozději: jaro v Demijonu je prý krásné. Zima zatím nic moc, tvůj MP