Od Uzeného kolena ke

Téma dvojitého vidění krátce pojednám nikoli s ohledem na jídlo (k jídlu by jistě spojení „Uzené koleno“ mohlo odkazovat), nýbrž s přihlédnutím k účinkům komodity zvané „pití“. Přesněji: alkoholických nápojů, lihovin. S pomocí příkladné a tedy pouze demonstrativní souvislosti mezi Uzeným kolenem a lihovinami naznačím možnou genealogii fenoménu dvojitého vidění. V závěru pléduji pro autonomní, na výchozích podmínkách (Uzeném kolenu či lihovinách) již nezávislém, dvojité až mnohonásobné vidění, jež se po inicializaci stává nepostradatelnou součástí mysli filozofů.

1) „Uzené koleno“ – je název hudebního sdružení fungující od roku 1970, v poslední době s tzv. záchvatovou periodicitou, možná vůbec. V jistém časovém období v něm referující působil (latentně stále působí) jako (s prominutím) hudebník. Nutno říci, že z hlediska mentálního vývoje referujícího se jednalo o významné období: tzv. pozdní až notně prodloužené puberta, sahající v tomto individuálním případě daleko do období studia (i současného). S jistým předstihem naznačuji, že pro genezi a fixaci potence „dvojitého vidění“ bylo toto období rozhodující - alespoň se to tak při zpětném pohledu jeví. Toto přesvědčení však může být součástí možných negativních a degenerativních vedlejších efektů dvojitého vidění.

Od počátku vidíte, že vaše mysl je permanentně náchylná k participaci na tzv. „divokém dvojitém vidění“ – Uzené koleno není TO uzené koleno, ale Uzené koleno. A to jste ještě většinou ani nepožili.

2) Jídlo tedy není předmětem našeho zájmu. Efekt dvojitého vidění zpravidla nevyvolává (pomineme-li stav akutního nedostatku jídla, který způsobuje efekt tzv. šilhání hlady, což lze považovat při patřičné intenzitě protáčení očních bulv za jistou slabou variantu dvojitého vidění). Jídlo působí zpravidla spíše otupujícím dojmem. Zůstává tedy „pití“, přesněji „alkohol“. Chemické složení nechme stranou, použijme charakteristiku jiného typu: „Alkohol je jeden z nejhumánnějších vynálezů, neboť dává pocit radosti i štěstí všem lidem. Těm, co ho požívají radost a těm co ne-štěstí.“[1] Kvůli autenticitě zachovávám původní znění této poněkud esotericky znějící charakteristiky – i s pravopisnými nedostatky, které nevidíte. Ponechme stranou, že tato charakteristika vám rovněž může navodit stav „dvojitého vidění“, zvláště závěrečná kadence „…a těm co ne-štěstí.“ Tedy: alkohol. Jak známo, může v adekvátním dávkování působit na naši myslící mysl stimulačním způsobem. Může tedy spolupůsobit při genealogii „dvojitého vidění“.

3) „Dvojitým viděním“zde míním stav, v němž jednu věc můžete spatřit ve dvou (později i více) podobách, přičemž se dostavuje pocit intelektuálního uspokojení ze zdvojení (později i zmnožení) původní předlohy, originálu, objektu, fenoménu, osoby, vlastnosti. Impulsem k jeho navození může být mnohé. Já příkladně demonstruji jeho zrození z náhodného spojení podpůrného intelektuálního soudružství (v tomto případě Uzeného kolena) a lihovin. A svoji poznámku si dovolím přiložit do teoretické mozaiky, ušlechtile zaštiťující tento lihový dýchánek.

Požijete-li za čas t určité množství lihovin, dávkovaném v tzv. panácích P, může se stát, že vaše mysl jistým způsobem intelektuálně akceleruje – alespoň zpočátku. Intenzita efektu dvojitého vidění (a jeho následná paměťová fixace) záleží na prostředí, v němž se pokusná osoba v inkriminované době nachází a rovněž na individuálních dispozicích figuranta.

Příklad: Uzené koleno[2] využívalo na hudebních zkouškách konzumace lihovin k vyvolání stavu intelektuálního pobavení, které se projevovalo právě ve dvojitém (později i zmnoženém) vidění zdánlivě jedinečných věcí. Později, a bez konzumace lihovin, vykazovalo Uzené koleno téměř neustávají tendenci ke dvojitému (později i mnohonásobnému) vidění jednotlivin a skutečností. Což v některých situacích vedlo až ke špatné/chybné orientaci v tzv. reálném světě: jisté objekty či fenomény byly pokládány za to, čím nebyly. Později a po zvládnutí schopnosti dvojitého vidění, přispívala tato schopnost k polyperspektivnímu nahlížení na zdánlivě jasné a jednoznačné skutečnosti a fenomény, což se projevilo jako vhodná vlastnost pro pozdější povolání nejen referujícího. A to až do doby, kdy se začaly projevovat degenerativní příznaky, zasahující celou mysl - ty jsou však způsobeny amortizací mozku mluvčího a nelze jim účinně čelit.

Mysl identifikuje v zorném poli vhodný jazykový objekt. Je jím věta „Oba státníci provedli pietní akt“

Vybuzený efekt dvojitého vidění umožňuje vnímat demonstrativní větu„Oba státníci provedli pietní akt“ ve tvaru fonetickém přepisu „Oba státníci provedli pyjetní akt“.

Dvojité vidění umožňuje oscilovat v tomto sémantickém poli a poskytuje intelektuální uspokojení (byť v tomto ilustrativním případě poněkud pochybné), snad i slast. Pokusná osoba se podělí o své dvojité vidění s ostatními účastníky. Nastává odeznívání účinků počtu odlivek Px, avšak akt dvojitého vidění je uložen do dlouhodobé paměti. Podobné stavy se v intelektuálně podnětném prostředí dají navodit po počátečním tréninku i bez počtu odlivek Px a mohou znamenitě obohatit pohled na svět. Ovšem pozor na schizoidní stavy, v nichž již nejste schopni vnímat věci jinak, než jako ve stavu intelektuální excitace zvané dvojité vidění. Stav může vést k rozpojení skutečnosti a její dvoj(až mnoho)jedinnosti, která problematizuje pobyt zde.

Stejný proces však může vést při opakovaně neopatrném užívání lihovin (v intelektuálně nestimulující společnosti, u někoho v osamělosti) nebo díky špatné kondici fyzické i duševní, ke stavu „dvojité vidění II“, které již však signalizuje bohapustou „ožralost“, během níž dochází k degenerativnímu jevu lidově nazývanému „vygumovanost“, tedy ke ztrátě schopnosti přesně rozlišovat a přesně identifikovat jednotliviny, k nekreativnímu dvojjedinému vnímání jednotlivin, jež je tentokrát výsledkem částečných dysfunkcí mozkových laloků a může vyvrcholit ve stavu tzv. lihového komatu, po němž dojde opět k rehabilitaci vnímání jednotlivin jako jednotlivin a nikoli jednotlivin ve dvoj-či x-jediných modech. Při opakovaných intenzivních stavech „dvojitého vidění II“ nedochází k obohacení pohledu na pobyt zde, nýbrž ke zploštění pohledu a zúžení zorného pole, tzv. „zblbnutí“.

Domnívám se, že akademické společenství a vzájemné filozofické soubytí na naší katedře může iniciovat místy až výstředně intelektuálně nosné prostředí, v němž se tradičně daří dvojitému (později i mnohostnímu) vidění – podobně, jako to bylo ukázáno na příkladu inspirativního podpůrného souručenství Uzeného kolena v době, kdy se referující nacházel v podobném úseku životní dráhy jako dnes vy, milí (mladší) kolegové. Pozvedneme-li za chvíli pohárky k ústům, mohlo by se to stát součástí onoho kýženého impulsu k dvojitému (později i mnohostnímu) vidění, jež pak lze udržovat i bez tohoto, pro někoho nutného postrčení. Před filozofem se otevřou možnosti mnohostního, polyfonního vidění a posezení u počátečních impulzu (oněch lahví, půllitrů, sklenic, skleniček, panáků i panáčků) pak bude posezením s blízkým přítelem, který nám otevřel oči, nastartoval či postrčil náš intelekt. Přítelem, který nám v důležitém období pomohl, jehož pomocnou ruku však již nezbytně nepotřebujeme, ale přesto s ním trávíme chvíle prchavého štěstí a chuťově plných radostí. Neodhazujme žebřík, po němž jsme vystoupali. Mluvme s jeho pomocí o tom, o čem se má prý mlčet. Děkuji za pozornost. Na zdraví.

[1] Hudeček, V.: Slovník naučný - rukopis. In: Almanach Českomoravského podpůrného spolku. Rok vydání neuveden (ale zcela jistě to bylo mezi roky 1989-1991), s. 69.

[2] Jistě rozumíte, že se stále jedná o slovní hříčku.