Dagmar Pichová

Variace literárního konzumu

Sepjetí kvality i kvantity literárního konzumu a zdravotního stavu spotřebitele si všiml jako první Denis Diderot, který jako recept proti plynatelnosti doporučuje: "[...] čtyři kapitoly Dona Quichota a správně zvolený odstavec z Rabelaise, rozpuštěný v osmi až devíti stranách Komického románu." V následujícím příspěvku věnovaném literárnímu konzumu se pokusím rozvinout tuto úvahu nad vhodností a správném dávkování literární stravy.

Jak by tedy vypadala ideální literární konzumace? Prvním pravidlem by mělo být správné rozvržení denní spotřeby. Ranní konzumace by měla být základem celkové denní konzumace. Samozřejmě, že je nutné respektovat národní a individuální zvyklosti a nenutit například kontinentálního čtenáře k ranní konzumaci amerických venkovských románů, např. Vejce a já Betty MacDonaldové, nebo vegetariánsky orientované publikum ke studiu Canettiho knihy Masa a moc.

Dále je vhodné respektovat zásadu pozvolné denní konzumace, nejlépe rozdělené do pěti literárních celků. Může se jednat o kratší povídkové útvary nebo o vhodné čtyř až pětiaktovky; přitom je třeba pamatovat, že těžší kusy by neměly být konzumovány v pozdějších večerních hodinách, kdy bychom se měli omezit například na Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí nebo Dokonalou prázdnotu Stanislawa Lema.

Tradiční členění konzumace na předkrm, hlavní chod a dezert je vhodné i v oblasti literárního stravy. Začínáme tedy lahodným haiku nebo koanem na rozehřátí, jako hlavní chod volíme hutné ságy a kroniky (Hledání ztraceného času, Vojnu a mír), příběhy červené knihovny pak servírujeme jako sladké kladívko. Konzumaci zakončíme malou dávkou hořkého sociálního románu pro celkové povzbuzení organizmu.

Jednotlivé pokrmy je třeba doplňovat pravidelnými přísuny literárních nápojů. Při konzumaci prací francouzského původu je nutná opatrnost. Rimbaudův Opilý koráb a Apollinairovy Alkoholy musíme vyvážit dostatečným množstvím vhodnějších kusů jako jsou Pravidla moštárny, Džusový román, popř. Verše psané na vodu.

V případě nezřízené literární konzumace je nutné přistoupit ke zvláštní dietní stravě. Berme s rezervou různé extrémní diety, jako je třídenní ovocná : konzumace omezená pouze na Steinbeckovy Hrozny hněvu a Pitínského Ananas by mohla ohrozit zdraví spotřebitele.

V jiných typech stravy se osvědčila metoda dělené konzumace, kde je třeba dbát na tzv. dny kytičkové a zvířátkové. Použití v oblasti literatury se však ukazuje být složitější. Ve většině případů je totiž těžké určit, do které skupiny literární dílo patří. Jak si například poradit s Piknikem u cesty bratrů Strugackých nebo s Tajemstvím proutěného košíku Markéty Zinnerové, kde není typ konzumace jasně určený?

Je zřejmé, že literární obžerství je vážným problémem, jehož následky se obtížně odstraňují. Na závěr svého příspěvku bych tak chtěla apelovat na opatrnost při literární konzumaci. Je nutné dodržovat zásady správné konzumace a číst s mírou a rozvahou.

Bibliografie: