Zbyněk Sviták

Předběžné výsledky terénního výzkumu

Všichni předřečníci se vyslovili jednoznačně kladně, že jídlo a pití přispělo k evropské vzdělanosti. Je to ale skutečně tak? Nejsou jejich brilantní vývody jenom zastíráním tvrdé skutečnosti? Vždyť odpovězte si pravdivě sami – cítíte se kulturněji, když sníte talíř čočkové polévky?

Zjišťování, jaký skutečný dopad má konzumace jídla a pití na vnímání kulturních statků u jedinců stálo za terénním výzkumem příležitostné QutR-agentury (quaero, ut respondeatis).

Metodika byla jednoduchá – vytypovaným subjektům bylo podáváno jídlo a pití podle propracované metodiky a poté byla zkoumána jejich vnímavost k uměleckým dílům. Dávky byly postupně stupňovány a zesilovány, protože kdyby byla pravdivá teze, že jídlo a pití pozitivně ovlivňuje kulturnost, musela by tu platit přímá úměra: čím více zkonzumováno, tím kvalitnější soudy neboli lapidárně: čím více fernetů, tím hlubší ponor do uměleckého díla.

Tento způsob výzkumu se ovšem radikálně liší od běžně provozované metody, kdy tazatel mezi dveřmi (nebo telefonem) položí respondentovi několik dotazů. V našem případě musí tazatel respondenta sledovat delší čas při konzumaci a postupně mu klást kulturologické otázky. Ale nejen to, mnohdy, aby získal respondentovu důvěru, musí tazatel konzumovat s ním.

Tento netradiční styl práce záhy přinesl dva nechtěné efekty:

mnohé dotazníky zůstaly nedokončeny, protože někteří tazatelé prostě nebyli při postupující konzumaci schopni odpovědi zapsat – respondenti vydrželi daleko více než oni.

mnozí z tazatelů jsou v důsledku toho ještě teď v lékařské péči.

Výsledky průzkumu jasně potvrzují negativní odpověď – ne, jídlo a pití nemá vliv na kulturnost člověka. Protože se zatím jedná o předběžná zjištění, nedovolujeme si zatím tvrdit, že je tomu právě naopak – čím více se toho sní a vypije, tím nám může být celá vzdělanost ukradená. Několik příkladů za mnohé:

Ve vesnickém hostinci po třech porcích buřtů s cibulí, prokládaných prvními otázkami dotazníku, 5 dvanáctkách a šesti fernetech začal náš tazatel s recitací veršů Otokara Březiny. Přestože to bylo v kraji, kde Březina působil a jeho poezie by tedy měla patřit k duchovní výbavě místních, parta kolem stolu po vyslechnutí básně řekla, že si na to leknutí musí dát ještě rundu. Když potom náš pracovník navrhl rozbor přednesených veršů, byl bezostyšně vyhozen. Když se chtěl vrátit (oknem), byl přivítán slovy „Pojď dál, my už ti ukážeme Větry od pólu!“

Tentýž tazatel v jiném případě nasadil poněkud přístupnějšího Nezvala, ale i tak bylo dobře, že je dobrý běžec, protože, nehledě na básníka, nakonec nezbylo nic jiného, než se spasit útěkem.

Jinde zase po předchozí vydatné konzumaci postavil tazatel před respondenta zdařilou kopii obrazu Mony Lisy. Respondent se podivil, proč se má dívat na dva stejné obrazy, zřejmě prý sester, po nichž navíc lezou bílé myšky (s ohledem na dílo se konzumovaly ústřice a francouzský koňak). Vzpomněl si nicméně, že i na jakémsi zámku viděl dvě úplně stejné vyřezávané almary. Sám tazatel si ale také nebyl jist, kolik obrazů vlastně ukázal.

Z uvedených příkladů je patrné, s jakými obtížemi se náš průzkum musel potýkat, a že skutečná věda vyžaduje celého člověka. Interpretovat skutečnost, že si někteří budou pamatovat jednu Březinovu sbírku a jiný si vzpomněl na vyřezávanou skříň, jako kulturní přínos, by bylo nezodpovědné. Jsou to příliš slabé indicie.

Docházíme spiše k závěru, že vzdělanost lidstvo vlastně obtěžuje. Navrhli jsme například provozovnám hromadného stravování Mc’Donalds, aby k jídlu hrálo, jak tomu bylo v dřívějších dobách, smyčcové kvarteto, ve snaze zkulturnit typizované a anonymní prostředí. Myslím, že stačilo, kdyby se vedení omezilo se na prosté odmítnutí. Symptomatickým znamením bezskrupulózního jednání obchodních řetězců bylo, že na nás zavolali psychiatra.

Všimli jste si také, jak nacpané jsou restaurace v muzejích a galeriích? A jak si lidé v kinech nosí k plátnu plné krabice popkornu? Každý se totiž musí po sebemenším „kulturním“ působení dát tělesně i duševně do pořádku, jinak riskuje, že ho venku ihned okradou nebo ho na prvním přechodu srazí auto.

Sami se při následujícím koštu pokuste experimentálně na počest Francise Bacona vymezit k otázce: je možné se propít ke vzdělanosti? A jestliže ano, k čemu jsou potom školy.