Jan Zouhar

Evropské jídlo a pití jako cesta k sblížení evropských vzdělanců

Položíme se na tři otázky: 1. Existuje něco jako evropské jídlo a pití? 2. Existuje něco (nebo někdo) jako evropský vzdělanec? 3. Na základě čeho se mohou tito případní evropští vzdělanci sblížit?

1. Moje maminka zemřela v lednu roku 1975 a do konce svého života se nedozvěděla, co je to pizza. Dokonce si myslím, že kdybych to slovo před ní řekl, napomenula by mě, abych nemluvil sprostě. Podstatnější ovšem je, že ona toto jídlo nikdy během svého života ani nepostrádala. Byla vlastenka a také musela šetřit, a tak se její nesporně skvělé kuchařské umění projevovalo ve skvělých jídlech naší národní kuchyně. Klíčová příručka, kterou používala, byla kuchařka Vaříme zdravě, chutně, hospodárně od Jozy Břízové, Juliany Fialové a Maryny Klimentové, která pracovala jenom s tradicí českomoravského kulturního prostoru, připouštěla maďarský guláš a vídeňskému řízku říkala smažený telecí řízek. Tuto literaturu moje maminka doplňovala případnou výměnou receptů na různé pochybné cukrářské speciality se svými sousedkami a známými z naší ulice a čtvrti. Rozhodující část jídel ovšem připravovala zpaměti bez kuchařky a bez receptů. Náš jídelníček se řídil ročním obdobím, a tak jsme jedli zeleninu z naší zahrádky - zelené fazolky, patizony, rajčata, mrkev, a kapustu, květák a zelí, když to prodávali na Zelném trhu. K tomu jsme mívali vařené hovězí, vejce od našich slepic, pokud nám je cikáni z Francouzské ulice nepodřezali a neukradli, a kabanos nebo bratislavu do leča, bramborového guláše, bramboráku a flíčků. Supermarkety jsme neznali, chodili jsme do mlékárny u nás na rohu ulice, do zelinářství k paní Pospíšilové na Černopolní ulici pro brambory a do řeznictví k paní Procházkové na ulici Lesnickou a o Evropě jsme snili na základě Čapkových cestopisů. Musím přiznat, že naše domácí kuchyně se přízemně držela domácích měřítek a že to zřejmě také rozhodující měrou přispělo k tomu, že jsem se nestal evropským vzdělancem. Přitom jsem ale věděl (i na základě zpráv o cizokrajných jídlech), kde Evropa začíná a končí a od Masaryka, že Rusko není Evropa. Na druhou stranu je česká nebo moravská kuchyně jistě součástí kuchyně evropské, ale udržuje si svou originalitu tak, jako ostatní národní a regionální kuchyně, které si zakládají na odlišnosti surovin včetně koření a způsobu jejich zpracování. Myslím ovšem, že evropské jídlo a pití jako takové je mýtus, stejně jako není kung-pao originální čínské jídlo nebo segedinský guláš nepochází ze Szegedu. Snad mýtem nejsou i evropští vzdělanci.

2. Kdo je tedy evropský vzdělanec a jak to souvisí s jídlem a pitím?

Německý rakouský spisovatel Stefan Zweig ve svém eseji Triumf a tragika Erasma Rotterdamského označil za prvního skutečného Evropana jistě právem právě Erasma. Je dokonce symbolem evropské humanistické vzdělanosti. Podívejme se tedy na dobová svědectví a jeho bohatou korespondenci, jak vypadaly jeho stravovací návyky a zda ho můžeme v tomto rozměru evropanství bez negativních důsledků na zdraví vůbec následovat. Je známo, že i jako augustiniánský mnich se zdravotním osvědčením zbavil postních předpisů, jako sekretář nebo poradce biskupa nebo knížete nemusel sloužit mše a směl sedět u jejich bohatých tabulí v různých evropských zemích (Itálie, Francie, Anglie, Německo, Švýcarsko), které s nimi i sám navštěvoval. Celý život přitom trpěl nespolehlivostí svého zdraví, žaludek mu vypovídal službu, pouhý pach ryb mu stahoval hrdlo, vyhýbal se neznámým a výrazným jídlům a denní dávka silného burgundského mu sloužila jenom k tomu, aby vůbec uvedl svou mdlou krev do pohybu. Mozek mu však pracoval přes celkovou tělesnou nedostatečnost po celý jeho život jasně a pronikavě. Tento výjimečný a odstrašující příklad není následováníhodný, řečeno s Carlylem, kdo nežije s dobrým jídlem a pitím, nebo kdo s ním žije jen zčásti a nesnaží se, aby pro něho bylo pravým dobrem, není žádným vzdělancem, nýbrž, jak praví Fichte, je pouhým hudlařem.

3. Co může sblížit evropské vzdělance? Určitě jazyk (ne uzený, ale ve smyslu lang – parole), dříve latina, dnes na zcela jiné úrovni angličtina, dále společný systém vzdělání, který Evropa dala světu už v raném středověku a snad také společně sdílený pocit ohrožení humanitních ideálů. Otázkou je, zda je může sblížit i jídlo a pití. Tento problém je často zkoumán spolu se zahraničními kolegy na zahraničních pobytech a stážích nebo na nejrůznějších vědeckých konferencích na rautech a u ognisk se střídavými výsledky. Jeden můj blízký přítel, který vůbec nesnáší ani pohled na ryby, polykal při setkání se světovou intelektuální celebritou statečně plátky syrového platýze ne proto, že to celebrita zaplatila, ale jenom proto, aby mohl s celebritou mluvit a zalíbit se jí. Tudy, prostřednictvím hrdinské přetvářky, ovšem cesta ke sblížení evropských vzdělanců vést nemůže.

Přestože tedy neexistuje evropské jídlo a pití, existuje Evropa a existují evropští vzdělanci. Neplatí tedy, že člověk je to, co jí. Materialismus je definitivně vyvrácen.