Dialektika konzumního pití a životního stylu

(Historicko-empirický exkurs)

Jako badatel mám jednu obrovskou nevýhodu. Nemám naprosto žádnou fantazii. Všechno se mi musí říct, všechno si musím přečíst, je-li jasné zadání – splním, není-li – nic neudělám. Nejinak je tomu i v případě tohoto příspěvku. Mohu jenom obdivovat kreativnost ostatních referujících, já nedokáži nic jiného, než se křečovitě držet zadání a zeptat se na vztah dvou hlavních složek dnešního tématu. Je to konzumované pití, které determinuje náš životní styl, nebo je to naopak náš životní způsob, který nám předepisuje, co a jak budeme konzumovat?

Mé první kroky při hledání odpovědi vedly samozřejmě na Internet. Podklady, které jsem získal, však byly spíše zklamáním. Ne snad proto, že bych jich bylo málo nebo byly špatné, ale zejména z toho důvody, že byly nejednoznačné a jejich interpretace nemířila k jasnému závěru. A to dokonce i v tom případě, když jsem životní styl redukoval na jeho názornou zobrazitelnou podobu. Posuďte sami (obr. 1). Na základě jednoho obrázku samozřejmě nemůžeme spěchat k závěru, že konzumace piva vyžaduje akrobatické schopnosti. Podezření ovšem zesílí, když se podíváme dále (2, 3, 4). Zdá se, že konzumace alkoholu je v přímé souvislosti se zvláštním stylem umisťování těla do roztodivných pozic. Další nález nám však tuto mladou domněnku zhatí v samotném začátku (5). Alespoň tedy předpokládám, že jogín před cvičením nepožil. Obzvláště, když další nalezené polohy jsou již standardní povahy a spojitost s konzumací je zde nesporná (6). Nebudu tedy unavovat dalšímu pokusy dalšími nalezenými rozporuplně interpretovatelnými obrázky a zprávami, jako třeba tím, jak Američanka zemřela po soutěži v pití vody (7) nebo jak naopak jiní Američané zbohatli, protože našli v jídle v restauraci perlu (8). Jistě v obou případech změnilo jídlo a pití životní styl hlavních aktérů, ale v obou případech Američané, takže nepoužitelné.

Rozhodl jsem se tedy zkoumat tu část universa, kde si mohu být poměrně jistý s kontextem, a interpretace nebude zavádějící. Rozhodl jsem se pro historicko-empirický exkurs do vlastní minulosti, ve které jsem se zaměřil na zkoumaný vztah pití a životního stylu.

Na začátku studií jsem bydlel v tomto (9) domku na Tomáškově ulici č. 28. Interiér (10) se zcela jistě podepsal na našem způsobu života, který se odehrával především na dvorku (11). Je apodikticky evidentní, že v tomto prostředí nebylo možné překročit jistou kvalitativní úroveň konzumace, a tak se víno pilo z litrovek, rum z půlčáků a pivo se nosilo v baňce od lustru. (12). Jedna nula pro styl determinující konzumaci.

Druhá momentka je již z pedagogického působení a návštěvy Gruzie spolu se studenty. Že půjde o zcela jiný styl, napovídá třeba velikost používaných nádob (13) a podíváme-li se na stůl (14), zdá se to být jasné. Ano, pití bylo tolik (15), že jsem přemlouval i náhodné chodce na ulici (16). Myslím, že je to dva nula pro prioritu životního stylu.

Ale nenechejme se zmást doposud jednoznačným průběhem. Zkusme třeba vyměnit osobu. Zde (17) je vážený a vážný badatel, jen málokdo by tipoval, že tento profesor Jekyll spřádá plány, které uskuteční dr. Hyde. Stačí jen po konferenci zajít do nočního klubu… (18) no vlastně jsem se dostali jen před tento klub, protože bylo zavřeno, tak jsme se aspoň vyfotili, což vzbudilo pozornost partičky místních opilců, kteří žili asi velmi adrenalinovým životem, protože jeden z nich byl o berlích, a tito byli velmi zvědaví, cože jsme to za reportéry a fotíme si to. Když jejich dotazy zůstaly bez odpovědi, rozlítil se ten největší drsňák a hodil po nás své berle. Využili jsme toho, že zbaven takto své opory spadnul do židlí a zvolili jsme taktický ústup do přilehlé obyčejné restaurace. Tam si i prof. Jekyll musel dát pivo, které probudilo dr. Hydea. Dr. Hyde převlékl váženého vědce do pyžama a takto ho poslal do další restaurace (19), tam do něj nalil další pivo (20) a vše pak vyvrcholilo snahou o destrukci dopravního značení (21). Kauzální souvislost je zde evidentní – konzumace se jednoznačně podílela na stylu, tedy 2:1.

Přesuňme se raději nyní trochu západněji, abychom vyloučili vliv zeměpisné délky na životní styl. Zaměřme se na tomto obrázku (22) na disproporci nabídky a skutečné konzumace. Zkušený konzument potvrdí, že to nevěstí nic dobrého. A skutečně. Po několika dalších disproporčních konzumacích se pokoušíme přepravit květnovým nočním Dijonem poněkud netradičním způsobem (23) a když vidíme, že to nepůjde, volíme alespoň prostředek vybavenými kolečky (24). Skóre je vyrovnáno na 2:2, neboť je zřejmé, že zde zkonzumované pití sehrálo roli řidiče.

Zkusíme tedy změnit zeměpisnou šířku a podívat se na sever. Není podstatné, jaká to byla v Polsku konference, důležitá byla recepce na konec. Hlavní organizující profesor vedl slavnostní a děkovné řeči (25) a účastnící konference, zejména ti z východních zemí ukrajinského typu věnovali veškerou svou pozornost obsahu stolů a zatímco profesor vykládal oni nakládali (26). Styl to zde projel na celé čáře, jídlo a pití nemělo konkurenta, výsledek 2:3.

Věřím, že kdybychom takto pokračovali dále, celkový výsledek to příliš nezmění, jednou styl, jindy zase konzumace je dominantní, v souhrnu to bude vyrovnané a vypadá to, že jsme bez jasné odpovědi. Ale při pozornějším průzkumu předloženého materiálu, je tu  přece jen jakási naděje.

Stopa ke konečné odpovědi se mihla na jedné z fotografií (18). Ano, to kličové slovo je PARADISE a je-li doprovázeno obrázkem ženy, nemůžeme již být nepochybách. Konzumace a proměny životního stylu jsou projevem věčného hledání. Od té doby, co Eva ukázala Adamovi zakázané ovoce a oba byli vyhnání z Edenu, Adam pálí z tohoto ovoce destiláty a vrací se s jejich pomocí alespoň na chvíli do ztraceného ráje.

Já vám přeji, abyste s pomocí našich vzorků nahlédli aspoň koutkem oka do ráje a aby se z něj druhý den nestalo peklo.