10. 4. 1997
Telegram: Chystám jisté změny v uspořádání, takže asi až zítra, ne-li v pondělí.

9. 4. 1997
Rozhodlo se, fakulta podpoří Výzvu vládě, premiérovi, ..

Taky jsem se díval na televizi. Na americkou. Po internetu. Tedy obraz není ani veliký, ani kvalitní, ale je to zajímavůstka. Na důkaz obrázek. Za malým se skrývá tentýž větší. Pokud by se chtěl někdo dívat také, poradím, bude-li chtít.

Student M. P. projevil přání, abych i zde avizoval diskusi s Evou Hauserovou (vedle Caroly Biedermannové nejvyznamejší česká
feministka, tvrdí M. P.). Plakáty jsou po fakultě. A cituji: „Protoze kdo tam neprijde je sexisticke prase a mameluk!“ No, ja tam asi neprijdu. Sice tam může být sranda, ale velmi mne láká být tím prvním, co je v onom citátu. Pokud na mne zbyde jen to druhé, tak se taky nic moc nestane. Jenom si s úsměvem vzpomenu na Skoumala a Vodňanského:
„Šel za námi mameluk,
ptal se, zda-li máme luk
a my jsme luk neměli
jen dvá šípy v ...

Lo lo lo Lolita
ta umí jelita
nejdřív je nadělá
a pak je polyká“

Napsal nám už i náš vzdálený šéf doc. J. Šmajs. Podařilo se mu v Petrohradě získat e-mail jáščik a pokud se mu podaří kontakt zopakovat i s nějakou zajímavou informací, dám samozřejmě vědět.

7. 4. 1997

Zima si z nás děla srandu, ale já moc pobavený nejsem. Prostě to nesnáším a jsem z toho velmi otrávený.

Do zítřka by se mělo rozhodnout, zda se vědecká rada naší fakulty připojí k Výzvě premiérovi, nebo zda jsme u nás se vším spokojeni.

Právě mi přišel e-dopis od O. Neffa, ve kterém doplňuje slovníkové heslo svého otce. Poslal jsem mu to dnes ráno, těsně před tím než jsem spustil FrontPage, s jehož pomocí upravuji tyto stránky. Z toho plynou dva možné, vzájemně se nevylučující závěry. FrontPage je šíleně pomalý a O.N. je šíleně rychlý. Kdyby tak rychle reagovali všichni, kdo byli požádáni o spolupráci, byl by Slovník už asi hotový. Bohužel ani někteří členové naší katedry nejsou mezi těmi pořádnými.

4. 4. 1997

Tituly z naší edice TORZO se dobře prodávájí. První svazek (Konflikt přirozené a kulturní evoluce od J. Šmajse) už je jen v několika posledních kouscích u p. Smilkové (z nákladu 100 ks), druhý titul (Tři studie z francouzské filosofie — Horák, Holzbachová, Krob) je v poločase (z nákladu 200 ks). Takž budeme mít vyděláno na to, abychom vydali něco dalšího.

Tak jsme byli včera v Praze u p. O. Neffa, který nám dla plný škodovčí kufr knížek po svém otci. Co tam všechno přesně je, ještě nevím, ale to, co jsem tak letmo zahlédl při přenášení, vypadá slibně. Moc jsem toho při nošení ovšem přečist nestihl, protože nám snaživě pomáhl i rotweiler Bart, který běhal po zahradě od domu k autu a když jsme nesli prádelní koš knih, tak nám ukazoval cestu. Trošku se přitom motal pod nohy, protože musel být všude první. Ale asi jsme mu nebyli nesympatičtí, protože nakonec se i sápal do auta a chtěl s námi jet do Brna. To mu ovšem O.N. nedovolil a řekl mu, že se chová jak debil. Cestou zpět jsme se stavili v Želivu (Želivě?), aby doc. J. G. mohl paní dr. et dr. H. P. ukázat, odkud je Jan Želivský, já, abychom šli do hospody, nakonec jsme zvládli všichni všechno. V Humpolci jsme si dali kafe, takže když jsme přijeli na fakultu, nebyl zde již nikdo, kdo by nám dal povolení ke vjezdu autem do dvora a bez povolení nás tam vrátný nevpustil. Ať žije úřad! A tak jsme znovu běhali s knihami, tentokráte však už bez Bartovi pomoci.