5.3. 1997

Minibajka

Nad zastávkou trolejbusu se honili dva havrani (nebojaksetiptácijmenují). Jeden černý a jeden bílý, pokud to nebyl zbloudilý racek, nebo lední medvěd. Černý proháněl bílého a vůbec to nevypadalo jako kamarádská honička, aby se po ránu zahřáli. Černý však nakonec neměl dost sil a usedl na pouliční lampu nad zastávkou, bílý toho měl taky dost a hned se usadil o kus dál. Černýmu však zbylo ještě dost sil, aby svůj neúspěch kompenzoval jinde. Začal nadávat lidem, kteří to ze zastávky s očima na čele sledovali. Takových nadávek pohromadě jsem už dlouho neslyšel. Bílý byl pěkně potichu a byl rád, že si ho nikdo nevšímá.
Poučení: Já nevím, je tam nějaké?

Knihy z daru p. O. Neffa (zatím jen pár kousků na ukázku z knihovny jeho otce, kterou se p. O. Neff rozhodl naší katedře věnovat) mají úspěch. Některé dokonce úspěch absolutní, tj. zmizely z mého stolu. Já ovšem vím, kam se přemístily, takže nejsou ztracené.

Semestr se rozbíhá současně s jarní únavou, a to asi není šťastná kombinace. Ale vhodnější dobu asi nenajdeme. Takže to je jen takové postěžování si do prázdna.