Co je ontologie?
Historie
Pojem ontologie (slovo odvozeno z řečtiny; on, ontos - jsoucí, logos - výklad) je poprvé použit (podle 1)) až v 17. století - 1613 Rudof Gockel (1547-1628), Goclenius, oncologia - a jeho použití ve filosofickém významu je spojeno se jménem Christiana Wolffa, který jím chce nahradit metafyziku ve smyslu učení o bytí vůbec.
Christian Wolff (1679-1754)
Podle Wolffa součást
metafyziky,
která se takto skládá z
-
ontologie
-
psychologie
-
racionální kosmologie
-
teologie
Slovníky
Podle Slovníku filosofických věd (2) je ontologie "pouze věda o obecném bytí, tj. bytí abstraktním, nikoliv absolutním... začíná abstrakcemi a nevychází z kruhu... nespočívá na žádné solidní bázi a nemá jiný výsledek, než diskreditaci metafyziky, s kterou byla často směšována". Nezůstává jen u hodnocení, ale nabízí i řešení, když nám navrhuje, abychom "nechali ontologii s jejími nejasnými atributy, mlhavými spekulacemi a vykřičeným jménem Wolfově škole a pokračovali v bádání ve stopách Aristotela, Leibnize, Descarta, Malebranche s respektem k zakladatelům metafyziky."
Bordas (3) uvádí, že ontologie - ve smyslu historickém, ovšem stále legitimním - je jméno vytvořené Wolfem jako ekvivalent metafyziky v obecnějším významu ("první filosofie"), v současném smyslu pak je ontologie tou součástí filosofie, která studuje buď možné vlastnosti bytí nebo nejobecnější kategorie jsoucna, strukturu existence v nejširším slova smyslu, tvořící tak protiklad fenomenologii.
Filosofická encyklopedie (4), píše o vědě, "která studuje bytí jako bytí a jeho atributy", uvádí, že pojem ontologie byl často používám jako synonymum pro metafyziku "během 17. století, aby nahradil neschopnost metafyziky vyčerpat všechna určení, která implikuje otázka bytí".
Ontologie a gnoseologie
-
Substanční ontologie
-
Relační ontologie
-
Ontologie a věda
je třeba brát velice opatrně všechny výroky tvrdící, že něco opravdu tak je" a dříve, než na jejich základě cokoliv s tímto světem podnikneme, prozkoumat je z co možná nejvíce hledisek, rozebrat je, ale také naopak, zařadit je do nejširšího možného kontextu,
mít stále na paměti onu nejistou míru kontaminace obrazu naším omezeným rozumem a být si tak stále nejistí,
tato nejistota by neměla znamenat nečinnost, ani útěk od racionality, ale "pouze" větší míru odpovědnosti za naše konání či nekonání. Odpovědnost, kterou nelze svalit na někoho jiného. (5)
Ontologie
-
bytí
-
jsoucno
-
kategorie - pohyb, čas, prostor, látka (matérie, hmota)
> sumarizace a speciální vědění - přírodní věda
filosofická tázání
jak můžeme cokoli vědět > gnoseologie
-
Co je svět?
Co je člověk
Jak žít
Jak poznávat svět
Hlavní linie moderní ontologie
-
Bytí - stávání
-
substanční - nesubstanční koncepce
-
bytí "o sobě" - bytí "pro nás" (interpretované)
1. Filozofický slovník, Praha 1985, s. 21, Filozofický slovník, Praha 1986, s. 343.
2. Dictionnaire des sciences philosophique, Paříž 1875, s. 1219.
3. G. Legrand: Vocabulaire Bordas de la philosophie, Paříž 1986. s. 242.
4. Encyclopédie philosophique universelle. Les notions philosophique. PUF 1990, díl 2, s. 1804-1806.
5. Filosofický časopis, 1994, č. 6. s. 1031-1033.