Ve dnech 6. - 7. 2. 2003 jsme se zúčastnili konference Filozofia: minulé podoby súčasné perspektívy konané v Bratislavě, pořádané tamní katedrou filosofie. Na místo jsme jeli autem a protože jsem si myslel, že prezentace je v poledne, vyrazili jsme tak, abychom na místě bylo kolem jedenácté, stihli si dát bažanta (Zlatého) a rozkoukat se. Cesta bezproblémová, dojeli jsme podle plánu a konečně jsme koukli do programu a zjistili, že prezentace je ve 14:30. Spousta času a okolo ne moc vlídné sídliště s dominantou hotelu, kde jsme měli být ubytováni, ale až od jedné hodiny. V sídlišti musí být hospoda (nikoli ta hotelová, kde měli  pivo za padesát), a tak jsme se ji vydali hledat. Zvolili jsme hvězdicovou metodu s centrem u auta, v jehož kufru byli jedlé zásoby a hlavně jablkový koncentrát, který se letos opravdu vydařil. Každý průchod kolem auta a přechod do jiného směru tak byl spojen se zahřívací konzumací, které bylo ve větrnu a mrazivu třeba.  První pokus nebyl úspěšný, takže jsme změnili směr. J. Z. a J. K. chtěli jít intuitivně, J. Š. se ponížil a zeptal se domorodců. Jenom nám potvrdil směr, kterým jsme se již začali ubírat. Za chvíli jsme byli před typickým objektem občanské vybavenosti, a na tabuli četli nabídku. Restaurace Black  Rose se svými zapékanými slimákmi nás nakonec nezlákala J. K. a J. Z. chtěli pokračovat v hledání, J. Š. ale začal hlasitě fňukat, že ho bolí nohy, je mu zima a že chce pivo a vyprážaný rezeň. A jak tak pořád natahoval ručičky k objektu, uviděli jsme v dolní části lidový bufet. Vešli jsme a bylo to jasné. Bratislavský guláš, fazolová polévka s klobásou. Guláš jsem chtěl s rohlíkem, ale jedva bylo objednáno, přiběhla paní z kuchyně, že to je blbost dávat si to s rohlíkem, protože guláš je svíčkového typu se zeleninou a to že se musí jen s knedlou a hotovo. Tak jo. Jídla bylo v talířích moc moc, jak moc můžete usoudit podle toho, že pivo jsme zvládli už jen jedno. Prostě nebylo kam. Podívejte jak se snažili. Jeden i druhý. Pak jsme se vykutáleli ven, času stále dost a hned vedle kavárnička, dokonalý protiklad lidového bufetu, jak přenesená ze zcela jiné lokality. Perfektní preso, fernet, jenom jsme funěli, lístek si pánové četli už jen z rozvernosti. A konečně jsme byli ubytovaní, zkontrolovali jsme proviant, kterým jsme byli vybaveni na cestu, J. Š. si zobnul a šel přemýšlet vodorovno, hrdinové pokračovali v degustaci koncentrátu a pomalé přípravě na svá vystoupení.

A už jsou tu první setkání. A ještě jedno první setkání. Taky jsme  hostitelům přivezli sborník, který se vyráběl v Brně a tím jsme je zcela zabavili a ohrozili pokračování v prezentaci účastníků. Ale prošlo to v pořádku a začalo se jednat. Úvodní slovo - prof. E. Farkašová, vedoucí katedry a pan proděkan prof. Pavol Žigo. Prof. Miroslav Marcelli si musel připravit technické prostředky, aby mohl promítnout obrázek, o kterém vyprávěl. Po práci byl čas na jídlo. Nabrali jsme si, najedli jsme se a pak se konverzovalo. Tak a tak a tak a tak a tak.

A když zavřeli a všichni šli spát, přesunuli jsme se sem. Jenomže dovnitř jsme jenom nakoukli, nějaké gymnastky bez spodního prádla tam cvičily u tyče a nedařilo se jim na ni vylézt, jenže pak na dveře pořadatelé nalepili cedulku. Dopíjeli jsme tedy své víno v předsálí a společnost nám dělali místní řízci (kožená bunda, vystříhané hlavy s rychlým čelem dozadu). Zejména jeden z nich nás stále chtěl přinutit ke konverzaci, která by mu vyhovovala, J. Z. na něj zarytě mlčel, J. K. sporadicky odpovídal, J. Š. vyslovoval prognózy jak to dopadne. Největší starost jsme ovšem měli, aby mi nechtěli vytáhnout film z digitálního foťáku, který je evidentně znervózňoval. Nejagresivnější opilec zcela nespokojený s naší komunikací nakonec sebral svému komplicovi francouzskou berlu a hodil ji po nás. Po zralé úvaze jsme usoudili, že je čas dopít a změnit lokál. Přesunuli jsme se o patro níž do baru na poslední pivo a zdárně a bez úhony jsme tak zakončili den (vlastně zahájili den další).

Dopoledne práce v sekcích, krátký výpad do městské tržnice, oběd a domů.