Buďte zdrávi,

když se lehce zhorší počasí, což se stalo, začnete uvažovat, kam by se dalo po práci zajít. Oko bloudí po lákavých plakátech a zastaví se třeba na plakátu zvoucím na koncert Jana Garbarka, původem norsko-polského saxofonisty, který tu hrál s kapelou 1.11., z místních zdrojů to pak je třeba jistě lákavá nabídka na hudební párty s názvem Killer Sound. Ale proč se nechat hned ubavit k smrti, že? Nejvíc však zaujala nepochybně poutavá nabídka jednoho vpravdě avantgardního divadla, které nabízí nevídaný to kus s názvem Vaginální monology, takže „račte vstoupit do naší boudy, podívat se na velbloudy“. Pak mě napadlo, že filozof, poučen Platónem, by měl vyhledávat spíše dialogy, neb život filozofický jest údajně napájen dialogickymi prameny a večer jsem raději zvolil rozmluvu s Petrem Sloterdijkem, přesněji řečeno s posledním dílem jeho projektu Sféry. K rozmluvě jsem přibral paní Hruškovou, před několika týdny vypálenou v Rosicích a večer se začal slibně odvíjet, nikoli monologickým způsobem. Setkal jsem se s J. M., který zde rovněž tráví stipendijní pobyt, zašli jsme na pivo. Je to divné, ale J.M. Vaginální monology znal, jsem tedy nedovzdělán. I J. M. vypadal spokojeně, zapsal si spoustu kursů a návrat neplánuje. Dobře dělá.

Při jedné noční procházce jsem byl svědkem lítého pronásledování nějakého „sportovce“ v bílém odění, který mocně prchal před policisty po nedaleké ulici za pobaveného zájmu všech občanů, kteří se v v noční hodině vyskytovali na ulici. Podotýkám, že v této čtvrti se jednalo převážně o „ne-árijské“ občany tmavší pleti (ano, je to lehká nadsázka, nikoli rasistická provokoce, jak by si neuroticky senzitivní ochránci všelikých práv mohli ve skrytu své mysli myslet), kteří zcela neskrývaně fandili sprintujícímu a jistě i totálně deprivovanému „sportovci“. Ten proběhl jako blesk. Za ním se ženoucí policisté mi připomněli scénu z filmu Pevnost Apačů v Bronxu, v níž Paul Newman pronásleduje černošského běžce v letecké kukle – hned napoprvé jej ovšem ještě nedostihl, to byla až součást happy-endu. Jak dopadla tato honička nevím, ale s pistolí a v polobotkách se zřejmě neběží lehce. Je to pozoruhodné adrenalinové vyžitích zdejších mladistvých delikventů. Noční život je zde barvitý.

A nejen noční život. Ráno u snídaně vyhrává hitové rádio Niedersachsen. Je skvělé, texty si užívám při kávě: „Jsme mladí, v srdcích stále mladí a ty tančíš v červených střevících celou noc….Jsi mou láskou na celý život. A byla jsi jí už tehdy, když ti každý muž kolem třiceti připadal jako stařec. Dívám se na tebe má lásko, máš ten krásný třpyt v očích….“ (změna tóniny, jak jinak) – a zase: „Jsme mladí, v srdcích stále mladí a ty tančíš v červených střevících celou noc.“ Kristepane.

V pondělí večer vysílala Pro7 Fahrenheit 9/11. Byl to zajímavý tah německé televize v předvečer amerických voleb. Znamená to snad, že by Německo vidělo raději …. Nebo snad….Elvise? No, třeba příště.

Pet lahve jsou vratné, je teplo, všechny knihy nestihnu prostudovat, psích hoven je tu na chodnících zanedbatelně, papírové ručníky kdekoli na záchodech na univerzitě jsou v dostatečném množství i když odcházím v 18.00 z knihovny, menza nabízí lákavá jídla i hostům z ulice a….Po neděli v Brně.

RB