Dobrý den, pane docente,

s jistým zpožděním Vás zdravím z Dijonu. Předpokládám, že tato zpráva neunikne katedrovým stránkám a tak se pokusím stručně shrnout klady a zápory, zejména pro ty, co se do Dijonu teprve chystají. Příjezd do Dijonu - bohužel přesně podle jízdního řadu, tzn v 5h 45. Přesto jsem ještě ten den získala své první razítko a během následujícího týdne i těch deset zbylých.

Musela jsem pojistit sebe, kufry, pokoj na kolejích a kdoví co ještě. Nejdůležitější zdravotní pojištění, které každý student musí uzavřít po příjezdu do Francie, však začíná platit až druhý měsíc pobytu. První měsíc, jak mi bylo v pojišťovně řečeno, na sebe musím dávat pozor. Škola - překvapilo mě, jak málo přednášek je vypsaných na filozofii. Nepřekvapilo mě, že je mezi nimi Bachelard (a to povinny).

Úroveň přednášek je různá, já jsem si nakonec vybrala: Philosophie de l'art, Bachelard, Methodologie de la disciplíně, Subjectivite (M. Guenanzia) - tato přednáška by obstála i v katedrovém TOP 5. Semináře se podobají naším - pár aktivních a zvídavých a mlčící většina.

Koleje - bydlet na kolejích v Dijonu znamená dodržovat tisíce příkazu a zákazu (nebo se tak alespoň tvářit). Poslední rappel se týkal sáčku s jídlem za okny (na kolejích totiž není jediná lednička), které musely být neprodleně odstraněny z důvodů hygienických, bezpečnostních a estetických. Koleje jsou ale blízko knihovny a menzy, což jsou dvě místa, se kterými se budu loučit nerada.

 Jak se ukázalo, je těžké být v Dijonu a nepotkat každý den několik krajanů. Naše česká komunita je natolik silná, že to stačí i na skupinové slevy. Mimo Dijon jsem zatím nebyla, čekám na vlídnější počasí (a milou návštěvu). V Paříži to mají Petr s Vendulkou určitě těžší, podle posledních zpráv si ale vedou dobře.

Ještě jednou Vás zdravím a přejí hezky den Dagmar Dvořáková