Zdravím Vás všechny z nyní již dostatečně povánočního Hannoveru. Dřív zde taková meditativní činnost, jako je psaní dopisu, snad ani nebyla možná, protože Vánoce jak kdyby Štědrým dnem neskončily, ba naopak, město svítilo dál a akce „Kupte ženě…“ vystřídaly akce „Kupte levně…“. Takže atmosféra hektická: dokonce cirkus, který tu zimuje u řeky Ihme přestěhoval produkci na hlavní třídu a jinak tišší hannoverští různě skotačili… Místní chrámy konzumu se předháněly v různých slevových akcích a úspěšně nabízely kde co. Pocit, že vím, proč někdo může psát o takových věcech, jako je zboží, jsem poprvé zažil při procházce mezi starými skladišti v Hamburgu. Podruhé v obchodních domech Hannoveru, kde byla sbírka zboží skutečně nehorázná – jeden by téměř uvažoval, zda není čas na nové Passagen-Werke. A k tomu ještě v televizi běžel dokument o Harrod´s….

Naštěstí se po Dolním Sasku najde dost míst, kam se dá z posedlého města vyjet. Vedle provařených klasik jako jsou Bremen, Hamburg nebo Göttingen se dá vyrazit až nahoru k moři, třeba do Emdenu, a tam se, vedle toho, že tam strašně fouká, i jinak mluví (frísky): lidé se zdraví „Moin, moin“, což bude asi něco jako „Ahoj, ahoj“, ale jisté to není. V každém případě je v Emdenu galerie, do které je dobré zajít se ohřát poté, co člověk promrzne u moře. Trvale je tam k vidění sbírka Henriho Nannena, místního rodáka a bývalého šéfredaktora Sternu, a je třeba říct, že u Italské krajiny Maxe Beckmanna se roztává příjemně.

O tom, jak tu probíhá výuka už bylo psáno mnoho. Studenti vlastně vůbec nejsou „naskupinkováni“ podle toho, kdy byli přijati ke studiu, protože zde každý chodí na co chce a ani nevím, je-li tu něco povinné. Zdá se mi, že vedle oficiálních seminářů (a vlastně i v jejich rámci) se spíš tvoří různé neformální skupiny, které mohou mít podobu např. seminářů četby xy. Mimo oficiální výuku probíhajících čtení nějaké knihy nebo diskusních skupin je tu dost, četba z Kapitálu, kterou zmiňoval doc. RB, tu dokonce není jen jednou, ale asi třikrát. Pokaždé v jiném stádiu rozečtenosti – myslím, že Bd.1 je tak na 8-10 semestrů. Kredity za to nejsou, zájem o to je. Nynější atmosféra na univerzitě by se dala označit jako v pravém slova smyslu post-vánoční. Semináře sice probíhají i v lednu, ale spíš už jsou to takové přípravy na dny volna. Ale pozor: na „mém“ semináři Kapitálu, vedeném regulérním místním přednášejícím, se posledně domlouvaly termíny čtení na únor a březen….

Zdraví

th

 

RECEPIS: Už je to déle, co jsem v nějakých novinách (českých) četl rozhovor s britským vědcem, který se zabýval vztahem vědců a širší společnosti. Říkal tehdy, že ve Velké Británii, Francii nebo Německu není zvykem, aby byli akademici oslovováni konkrétním (dr./doc./prof….) i obecným (paní/pane) titulem zároveň. Prý si jinak společnost myslí, že jsou kouzelníci. Kombinace obého (např. pane profesore) je údajně reliktem rakousko-uherským a zračí se v ní úklonný vztah k vrchnosti (pane rado/ministře…). Znalost jsem zde ověřil, a myslím, že zkrácená podoba podporuje vztahy rovnosti. Přidávám proto příspěvek do katedrové kuchařky:

Vezměte jednoho akademika (pokud nemáte akademika, můžete vzít politika) XYZ, kde X je obecný titul, Y je speciální titul a Z je příjmení.

X, Y a Z od sebe oddělte.

Podávejte v kombinacích XZ či YZ, nikdy jako XY(Z), nebo vám to překypí a zadělá podlahu.