27. 10.
V Paříži jsme tak byli o hodinu později, tedy v devět, ale to je ten správný čas, kdy už je město vzhůru, dobře se cestuje, pije kafe a nachází otevřené kavárny s přístupem k Internetu. Ale žádné velké zdržování, protože se mi podařilo dostat do TGV v 10:30, takže bez dalšího rovnou do Dijonu. Nechal jsem doma všechny kontakty, program konference, adresu, kde jsem ubytovaný, takže cestu vlakem si krátím vzpomínáním jména hotelu a adresy, názvem konference a jména její hlavní organizátorky.
Nakonec nebyl problém všechno najít a zapojit se do konfernce, která už byla v plném proudu.

28. 10.
Konala se na různých, převážně historických místech, což samozřejmě mělo přispívat a také skutečně přispívalo k atmosféře konference. Až na to, že Hotel Vogue, jedno z těch míst z průvodců historickým Dijonem, bylo zrovna podrobeno menším stavebním úpravám. Takže bylo potřeba čas od času zvýšit hlas a překonat příklepovu vrtačku, flexku, sbíječku naštěstí jen několikrát málokrát, ale ani tak jsme se na hlučící dělníky nezlobili, protože nás ochotně pouštěli na jedinou funkční toaletu, dokonce k ní udělali i cestičku mezi svým nářadím. Občas si připoslechli něco z konference i němečtí turisté, kteří zabloudili až do jednacího sálu, ale nevydrželi moc dlouho.

 
Já jsem měl vystoupení až v pozdějších odpoledních hodinách, dělníci už jen lehce šukali po nádvoří a tahali potichu dráty, tedy bez rušivých elementů.
Dokonce se mi podařilo vyprovokovat delší diskusi, které jsem se nemusel aktivně účastnit. Na francouzsko-rumunském kolokviu jsem byl, kromě asi dvou Italů, jediný další cizinec a určitě jediný nerománský. Kromě nějakých legrácek kolem Ciorana a Eliadeho jsem poreferoval o Internetových diskusích stran jejich fašistických hříchů mládí a rozdělil přístupy k tomuto na francouzský a rumunský. Chytli se toho, ovšem ve vší slušnosti, semleli ideologie a historické prameny a já měl vystaráno, vystačili si tak sami.

29. 10.
Académie de Dijon byla dalším z míst konání konference, takže mohu k již dříve pořízeným fotografiím exteriéru

přidat i pár obrázků interiéru, zejména z místnosti zvané Salles des Actes - zde se odehrává vše důležité: vítání hostů s projevy, koktejly a kolokvia. Zde se určitě také rozhodlo o udělení ceny této akademie J. J. Rousseauovi.

Závěr konference proběhl ve střídavě deštivém a vlahém počasí za všeobecné únavy, kterou ani závěrečný kokteil už nemohl nějak výrazněji rozehnat.
Koktejl jsem tedy opustil dříve než ostatní a poté, co jsem si zajistil lístek na TGV na další cestu, jsem se vydal na povinné kolečko Dijonem, tj. zejména Chez vieux Léon (netřeba snad vysvětlovat, že je to hospoda). Léona musí navštívit každý erasmista, jinak by jeho vzdělání nemohlo být úplné. Strašná putyka - tma, bordel, nahuleno a nahuleno, kravál, když jdou páni čůrat, tak jim je vidět ze sálu hlava i nohy, mušle jsou schované jen za lítačkami salónního typu, dal jsem si jedno a přece jen utíkal do klidnějších míst.

Zde jen několik fotek z jedné restaurace.

30. 10.
TGV sviští do Paříže, divné je, jak je tento vlak pořád plně obsazen, ať jede kdykoli a kamkoli. Trať Dijon-Paříž se jede nonstop, vlak jede cca každou půldruhou hodinu a je pořád plno. Kde se ty lidi berou, když i na silnicích je plno, to je mi záhadou. Nezdá se mi, že by to byli všechno účastníci nějaké konference. Paní naproti mně opravuje nějaké středoškolské písemky - to bych asi nechtěl dělat, složité je to jako prase, bodování do 20 a po půl bodech, jakési mezisoučty a navíc ještě celkově lomeno nějakou jinou hodnotou. Děs běs, ale je vidět, že v tom má praxi, jde jí to docela od ruky a okolosedící, nepříliš školním lavicím odrostlí cestující ji se zájmem pozorují a jistě vzpomínají na své testy. Teď se pobaveně dívají, jak jiní nešťastníci dostávají po půl bodě a červená se jim to jak na prvního máje v Moskvě...

1. - 2. 11. Paříž

Pracovní setkání z Paříže nechávám stranou, koho by to také zajímalo, a jenom několik drobností.

- erasmisté: tentokráte je v Paříži M. K., kterou právě navštívil její přítel a přivezl ji plný kufr knih, které musí nastudovat k prof. B. H., jehož přednášku si zapsala, i když je tak daleko

minulý rok tam byla D. P., je tam i nyní, ovšem za jiným účelem a přivydělává si v baru. Pózuje sice trochu nepracovně a jsem svědkem, že opravdu pracuje

- ve zprávě z Lyonu mi kdosi nevěřil cestu metrem bez řidiče. Přikládám foto a video téhož z Paříže. Video je i se zvukem (hlášení stanic Cour St.-Emilion, Bercy, čímž si můžete ověřit, že to není pozpátku ze zadní plošiny. :-)

a video dijon_paris_2004/metroridic.avi (ovšem upozorňuji, že děj není nic moc, je potřeba mít kodeky divx ;-))

a i hala je nadstandardně veliká  dijon_paris_2004/hala.avi

- pamatujete na Héloisu a Abélarda? Zde je dům, kde se to vše odehrálo

a ulička, kterou P. A. jistotně chodil , ovšem tu věž v pozdí stejně tak jistě neviděl. Ta patří chrámu později postavenému. nebo video dijon_paris_2004/nd.avi

- na podívejte se na nástěnku na UFR de la Philosophie Paris I - Sorbonne