V týdnu od 21. 11. do 26. 11. 2000 jsme se učastnili kolokvia Pensée et science uspořádaného k 100 výročí narození Wolfganga Pauliho a 25 výročí úmrtí Ferdinanda Gonsetha. Společně s asi 40 účastníky a  dalšími hosty jsme celé dny od rána do večera poslouchali přednášky z nejrůznějších oblastí, jak jen to široký titul kolokvia dovoloval.

 

Není v mých silách pojednat o každém příspěvku zvláště, byly tam zajímavé, velmi zajímavé, ale samozřejmě také některé velmi k ničemu. Mezi ty velmi zajímavé se například řadil příspěvek žáka a pozdějšího spolupracovníka W. Pauliho, který mimo jiné vzpomínal na konferenci, kterou Pauli řídil a na které W. Heisenberg přišel se svým principem neurčitosti. Pauli, který tomu moc nefandil ho uvedl asi takto: Kolega H. nás chce seznámit se svými novými objevy, i když my dobře víme, že nám nic nového říci nemůže.

Prof. Horák měl například živou výměnu názorů s prof. Johnem Stachelem o možnostech kritiky vládnoucí ideologie za totalitního režimu. Debata skončila rychle tím, že P. H.  řekl, že kdo v takovém systému déle nežil, těžko může některé věci pochopit, natož je kritizovat.

Já jsem zase učinil jinou zkušenost, kterou popisuji na jiném místě.

Nemalá část se odehrávala při kávě a jídle a tak vůbec kolem neformálně, ale odborné hodnocení si nechám pro jiné příležitosti.

 

---

Cestování to bylo dost náročné: autobusem do Zürichu, tam půl dne využít na prohlídku města, pokračovat vlakem do Lausanne, zde hodinku počkat v nádražním baru u deci červeného na kolkviální autobus, který nás zavezl do kopců na místo konání. Je tu pár obrázků, abyste si mohli udělat představu o místě samém.

Lausanne je město na břehu Lemanského (Ženevského) jezera, nad kterým se sklánějí Bernské Alpy se svými zasněženými skalisky.

Je to oblast mikroklimatu, a tak na svazích mezi jezerem (300 - 700 m n. m. ) se rozkládají výhradně vinice. Víno z těchto vinic je velmi dobré, věnoval jsem se pouze červenému, ale bílé je tu samozřejmě také.

 

 

 

 

 

 

V Lausanne jsme ale nezůstali. Odvezli nás do kopců, jak ukzauje na obrázku šipka, kde mají skvěle vybavený dům (vlevo na obrázku),

jehož jediná nevýhoda je v tom, že je moc protestanstský, není v něm bar a široko daleko (viz letecký pohled) není nic jiného než farmy a krávy Milka, které nás ráno svým bučením probouzeli

Jak vidíte opravdu nebylo kam utéci, byli jsme odkázáni na místní zdroje. Naštěstí se dalo v jídelně koupit víno (místní a ostatní účastníci kolokvia toho téměř vůbec nevyužívali), takže po prvním večeru jsme s P. H. již nezaváhali a koupili jsme si dvě lahvinky, odnesli je na pokoj a pustili se do ochutnávání a debat. Probrali jsem kde co a představte si, že jsme druhý den byli sprdnuti, že si soused stěžoval na noční hluk. No dovedete si představit prof. P. Horáka an hlučí v noci v ubytovacím zařízení? Tak takové to tam bylo suché, co se společensko-neformálního vyžití týče.

Další obrázky