Vážený pane docente,
posílám slíbený dopis. Snad se české znaky zobrazí správně, píši na unixu. Všechny gramatické chyby jsou úmyslné.

--jm

 

Milí kolegové,

zdravím všechny ze studujního pobytu v Hannoveru. Nových zážitků je mnoho, ale omezím se jen na ty, které souvisí se studiem filozofie. Na místní univerzitě neprobíhá žádná registrace či zápis. Důsledek je ten, že první dva týdny jsou všechny přednášky plné až k prasknutí, hledají se nové prostory a pak se zjistí, že až tak moc lidí nepřijde. Přednášky navštěvují kupodivu spíše starší lidé, někdy je přednášející jeden z nejmladších v místnosti.
Filozofický seminář se orientuje především na filozofii tzv. německého idealismu a i mezi studenty je tento směr velice oblíben. Například na
přednášce z logiky jsou stále dotazy typu: Kant/Hegel to má tak a tak a proč to teď děláme jinak. Právě tito dva pánové zde platí za největší logiky. Jinak se tu logika těší podobné oblibě jako u nás. Na úvodní přednášce (a i na dalších) z fil. (tzv!) německého idealismu bylo tak narváno, že někteří museli stát na chodbě, protože uvnitř si nebylo ani kde stoupnout. Systém známkování je tady také jiný. V každém semináři se musí přednést referát
a zpracovat písemně jako práce a na základě tohoto je možné kurs ukončit. Obecně platí, že semináře jsou velice úzce zaměřené, třeba jen na jednu knihu či jeden článek, který se čte a analyzuje. Přehledových přednášek je pomálu, zato jsou velmi oblíbené a navštěvované.
Zajímavé je, že se zde dodržuje pravidlo akademické čtvrthodiny, ale trochu v jiném smyslu než u nás. Každé vyučování začíná nejdříve 15 minut po plánovaném začátku a končí nejpozději 15 minut před plánovaným koncem. Celkově poskytuje univerzita daleko více možností. Jsou zde perfektně vybavené knihovny, člověk může navštěvovat třeba deset tělocviků a deset jakykových kurzů, univerzita rozdává studentům staré počítače (asi takové, jaké jsou v POPRu).

JM