O víkendu 20.-21. 1. 2001 jsme se zúčastnili jako přednášející pracovního semináře středoškolských učitelů občanské výchovy, kterým jsme přednášeli "Masaryk a Marx" (Jan Zouhar) a "Dějiny a současnost ontologie" (Josef Krob).  Vyrazili jsme vlastním autem a cestou jsme udělali zastávku v Hranicích, kde jsem u rodičů našeho PGS P. L. (t.č. v Mnichově) vyzvedli kořalku, která bude soutěžit v V. ročníku koštu slivovice v Novém Lískovci. Pro sichr jsme dostali půllitry dva, abychom náhodu nevypili soutěžní vzorek.

Rychle jsme pokračovali do N. J., kde učitelé v hotelu, kde se to vše konalo, už poslouchali chytré řeči. Nechtěli jsme je rušit, takže jsme rovnou zasedli do baru, ne snad proto, že bychom se hned vrhli na místní radegast (16,-), ale protože to byla i recepce.

No, na radegast nakonec taky došlo. Nejdříve jsme ale byli náležitě vybaveni pro pobyt v dané lokalitě, která je vlastně hranicí a vstupem do Valašského království. Zakoupili jsme si mapu a jakmile obsluha zjistila náš zájem, nabízela nám další a další zajímavosti. Především jsme se vybavili pasem, do kterého jsme hned dostali razítko vstupního víza. Platnost tohoto pasu je opravdu maximální a zaručuje mnohá práva. Potom, abychom se neděsili, jsme zakoupili Minilexikon valašských strašidel, pro orientaci kurzovní lístek s jedním kusem originální měny - jurovalšarem a nakonec doplněk k automobilové SPZ.

Pak už došlo na práci. Začal J. Z. a přednášel až do odpolende (dvě přednášky po 90 minutách), pak jsem nastoupil já a po mé přednášce už byl tak akorát čas na večeři. Posluchači byli pozorní,  vnímaví  vděčení za každou novinku, kterou slyšeli. Po večeři byl ještě nachystaný raut, pilo se pivo, víno (muškát), kořalka (hruška). Já se držel opatrně zpátky, neb ráno jsem pokračoval druhou přednáškou a samozřejmě nás čekala cesta domů. J. Z. bavil společnost, jak bývá jeho zvykem, rozdával recepty na utopence, protože v průběhu večere ještě došlo kromě jiného i na toto jídlo, a tak to lehce uběhlo až do půlnoci. kdy jsme to skončili.

Po snídani a mé dopolední přednášce už jsme na nic nečekali, skočili do auta a lehce po poledni jsem byli doma. Sami jsme se pochválili, že ostudu jsme katedře neudělali. Soudě alespoň podle toho, že posluchači konstatovali spokojenost nebo nevyjádřili nespokojenost.

Zapsal J. K.