- Zdá se, že do Paříže konečně dorazilo velmi pokročilé jaro, dnes úplně léto. Ale vezmu to postupně.
- V neděli večer se konal první z aperitivů ubytovaných v těchto kolejích (Fondation de Monaco). No, že by tam bylo nějak nacpáno studenty, kteří si mohli zadarmo dát pivo, víno, džus nebo jen vodu a nějaké ty oříšky a sušenky, to tedy ne. Paní ředitelka všechny pěkně obešla, s každým prohodila pár slov a pak předala hostitelské žezlo jednomu z kolejní rady. Ale už nebylo třeba, každý se obsluhoval sám. Kdyby se někdo snažil, jistě by se mu povedlo za ty necelé dvě hodinky (mezi 18 a 20 hod.) i si něco pořídit. Ale nikdo se nesnažil. Všichni to opravdu brali jako předehru k tomu, že pak někam vyrazí na večeři a dál až do noci. Kromě studentů se tam také sešla pestrá směsice badatelů z různých zemí (ovšem i studenti byli ze všech koutů světa), namátkou Čína, Itálie, Brazílie, Alžír, no a ČR. Protože se nikdo navzájem neznal, byla to opravdu konverzace, alespoň ze začátku, než se všichni vzájemně představili, jak u blbejch. "Já jsem tam odtud, dělám tamto to, jsem tu na tak dlouho." Když se to říká po paté, tak ... no co vždyť si to zkuste. Ale jistou výhodu to mělo: když to říkal ten Číňan asi po čtvrté, tak už jsem bezvadně rozuměl i té jeho čínské francouzštině. No a pak se na oťukání vedla konverzačka, takové moudré řeči jako že Francesco nám sdělil, že Itálie je dlouhá a na severu je tam chladno a na jihu na Sicílii je hodně teplo, protože je to blízko Afriky a k tomu hned doplněk od Céline z Brazílie, že v Brazíli je tomu naopak, tam že je teplo na severu a na jihu je někdy i sníh. Pak jsem musel vysvětlit, že u nás se neválčí, že Praha není v Jugoslávii, že slovenskému jazyku se dá docela dobře rozumět a že Slovensko je blíž k Číně než Česká republika. Po zeměpisné chvilce došlo na cestování, jak dlouho to komu trvá do Paříže, jakým prostředkem a kolik to stojí, takže jsem vyhrál, pokud jde o počet hodin cestování za nejnižší cenu, protože na mých 16 hodin autobusem neměl ani ten Číňan. V nejvyšší ceně za jízdné zase vyhrála Céline, kterou to přijde z Ria do Paříže na 1000 $. Já se ujistil, že to není autobusem, pak se ještě chvíli pomlouval stav samotného baráku, který je před rekonstrukcí a minimální úsilí uklízeček a bylo hotovo. Přestože bylo ještě co pít, před osmou se skončilo, protože tak končívají aperitivy. Jiný svět.
- Pondělí je prvomájové. Je to zde svátek práce a přírody. Všechny instituce jsou zavřené, včetně menzy, takže jsem na oběd šel do hospody. Pracují pouze soukromníci-obchodníci a samozřejmě restaurace. Symbolem jsou konvalinky a sázení stromu jako symbolu obnovy přírody. Pokud to však jde, nicnedělání je důsledné. To aby si Frantíci připomněli, že práce, nebyla vždy ctností. Ostatně francouzské "le travail" prý pochází z latinského "trepalium" a jít do práce, to je tedy jako být ukřižován. Snad proto ty konvalinky, které podle jedné z mnoha legend jsou přetvořené slzy Panny Marie prolité u paty kříže... Fakt je že centrum Paříže Pařízci opustí a přenechají ho zcela turistům a občas nějaké té rodince z Lyonu apod., která přijede dětem ukázat hlavní město. Domorodci vypadnou na venkov nebo aspoň do příměstských lesů a pokud ani to ne, tak aspoň do městských parků, kde mesdames poposedávájí, messieurs hrají pétanque (no to jste jistě viděli, jak házejí koulí a jsou hrozně nervozní) a mesdmoiselles a mladí messiuers nepoposedávají a koulema neházejí ...