Neoficiální zpráva ze služební cesty do Paříže 4.2.–8.2. 1998

V uvedených dnech jsme (doc. J. Krob a prof. P. Horák) vykonali na pozvání prof. F. Rivenca (U.F.R. de Philosophie Paris I – Sorbonne) služební cestu, jejímž cílem byla účast na kolokviu pořádaném výše uvedenou institucí. Naplánované bylo všechno velmi pěkně, ...

Už při příjezdu do Paříže se ukázalo, že nebude všechno zcela přímočaré a jednoduché. Autobus přijel o hodinu dříve oproti plánu, tj. v 6 hodin ráno, takže jsem měl možnost pozorovat, jak se Pařízci postupně probouzejí a plní ulice. Ti, kteří mají auto, sedají do něj a způsobují dopravní ruch a zácpy, ti bez aut obsadí kavárenské stolky, od kterých sledují účastníky první skupiny. Těm bez aut, bez prostředků a možnosti obsadit kavárenský stolek, zbývá úzký chodník mezi výlohou kavárny a auty, mezi kterými už pomalu nejsou žádné mezery. Proplétám se v poslední skupině a mířím na stanici metra Saint-Michel, kde i v tuto brzkou hodinu je možné koupit různé typy lístků (jinde jsou jen automaty s omezenou základní nabídkou). Chci "carte orange", tj. týdenní lístek za 75 FF s neomezeným počtem jízd. Mám smůlu. Prodej tohoto kupónu na stávající týden končí vždy ve středu. Mám zpoždění sedm hodin. Kupuji tedy pouze carnet o 10 lístcích (48 FF), chci platit pětistovkou, ale dozvídám se, že těmto bankovkám už vypršela doba platnosti, a že mi ji vymění pouze v Banque de France. Pokračuji do hotelu, kde se pouze zapisuji, nechávám uschovanou tašku, protože na pokoj mohu až po poledni. Vyrážím tedy do ulic bloumat a do banky vyměnit papírek.

* * *

Odpoledne se v hotelu ze vzkazu od P. Horáka (přijel o den dříve) dozvídám, že F. Rivenc je nemocný a nebere telefony. Odpadá tedy plánovaná večerní schůzka a máme volno do rána druhého dne. Večer se scházíme k taktické schůzce, několik telefonátů vyjasňuje situaci. F. R. je v nemocnici, musíme se tedy uvést sami, nikdo se o nás starat nebude...

* * *

Pátek 6.2. 09:00 hod. F. R. nám citelně chybí, ale i tak se více méně úspěšně vnucujeme zbývajícím členům ústavu, kteří o nás snad letmo něco zaslechli, berou nás na vědomí a v poledne i na oběd. Ten si ale musíme nejdříve zasloužit dopoledním kolokváním.

Posluchárna (Salle Liard v hlavní budově Sorbonny) je něco mezi kostelem (nepohodlné lavice, fresky na stropě, obrazy — nikoli svatých, ale učených —, výzdoba stěn, teplota) a jednacím sálem parlamentu (předsednický pult, jednatelský stůl, lavice na galérce, ozvučení), téma je Racionalita dneška, můžete se podívat na abstrakty.

Oběd (je pátek, takže ryba) v blízké restauraci (nedaleko křižovatky bd. Saint_Michel a Saint-Germain) s řečmi o účelu naší cesty (P.H. se z toho elegantně vyzul). Odpoledne opět učené řeči, konec v 18:00, večer je náš ...

* * *

Sobota 7.2. 09:00. Na univerzitě je téměř normální provoz, v kostele, tedy v posluchárně nám dokonce zatopili a už to zase jede. Po skončení kolokvia ještě krátké kuloární dokončení rozmluvených věcí ze včerejšího oběda a spěcháme na sobotní schůzku. Tou je jednání o konání Letní francouzské univerzity (bude v Brně) a zarámované je to dvouhodinovým obědem. Všechno je dojednáno, odpoledne už jen nějaký telefonát a po zbytek času až do odjezdu si užíváme Paříže.

* * *

Teoretická doucha pro ty, kteří byli infikování postmoderní filosofií a ještě je to nepustilo.

Při návštěvě F. R. v Brně jsme se domluvili na společné publikaci, která by měla pracovní název — a tím také dané téma — Filosofie po postmoderně a mlčky jsme se shodli na tom, že jde o formulaci filosofické reflexe světa v situaci, kdy se "cosi" stalo se subjektem, pluralitou, objektivitou atd. Zdaleka ne všichni Frantíci to ale takto vnímají a uvedený název je příliš netáhne. Postmoderní filosofie v podobě Derridy či Lyotarda je dávná epizodka a nikdo nemá chuť a důvod se k ní vracet a být s ní jakkoli spojován. Mimo jiné z důvodu, který se objevil nedávno — nikdo totiž nechce být dáván do souvislosti s Američany a jinými takyfilosofy (narážka na aféru Alana Sokala). Bláboly aférou dotčených pánů (nejen kvůli aféře) už nikoho nezajímají a ostatně nikdy nebyly francouzskými filosofy akceptovány tak vřele jako zpožděně u nás. Velmi věcně a střízlivě je zmiňován o třídu výše stojící M. Foucault, ale ani on nedosahuje výšin, ze kterých na vše shlíží G. Bachelard.

A tak, přestože mají Frantíci na každou normální lékarnu jednou homeopatickou, u filosofů si racionalita téměř ani nepovšimla dotírání příběhů a vyprávěnek. Psi si zaštěkali a karavana jde dál.