- Víkend začal celkem poklidně. Houslista v pátek vydržel jen dvě a půl hodiny (ovšem hrál už když jsem přišel na koleje), pak zabalil nástroj a šel asi někam vydávat zvuky skupinově. V sobotu si ani nevrz jeno v noci na něděli asi stěhoval nábytek.
- Snad jen Pařížský maratón. Podobně jako v třeba v New Yorku nebo v Londýně, koná se v Paříži masový běh městem na maratónskou délku. Právě tuto neděli to bylo kolem 30 000 nadšenců, kteří vyrazili od Vítězného oblouku po Rivoli směrem k náměstí Bastily a do lesíku Vincennes, kde to otočili a zpět po pravém nabřeží to metelili směr Boulogne a končili na avenue Foch, pár set metrů od místa odkud vyrazili. Uběhnout 42,195 km za 2 hod 8 min a 49 s (jak se to povedlo prvnímu) a vlastně vůbec to uběhnout je jistě výkon, před kterým stojí za to smeknout, kdyby ... Téměř celou trasu nedupali po asfaltu a dlažbě a neničili si tak kloubní vaziva, nejdříve řádně vyvětrali ulice, i když je pravda, že v Paříži toho znečištění moc není, nebo alespoň po čichu to není znát. No ale zase aby to aspoň ti první měli jisté, běželi celou cestu obklopeni hejnem motorek policajtů a novinářů a kolem ještě doprovodná auta pořadatelů a zdravotníků, takže to byl spíše takový ropácký běh. Někteří to vzali francouzsky - přidali se k běžícím na kolečkových bruslích nebo na kolech (mnozí z nich asi byli rodinnými trenéry amatérů), někteří prostě využili uzavírky trasy k tomu, aby se po ní rychleji dostali k svému cíli, i když to náhodou bylo v protisměru běženců a ještě další se přidávali k borcům pár kilometrů před závěrem a pak těsně před cílem je cedili pořadatelé, aby se před tribuny a kamery dostali opravdu jen ti, kteří si to zaslouží... (komické bylo, že takto vycedili i jednoho kameramana, který přesně jak v tom starém stripu, dlouho běžel se závodníky a kameroval je a v rovince před cílem i s kamerou finišoval před ně, aby měl čelní záběr na dobíhající). Já jsem borce sledoval po trase, když jsem se v pohodě přesouval metrem a RERem a snadno jsem jim stačil, ani jsem se nezadýchal. Jenom mi bylo divné, že a) cíl se téměř kryl se startem, takže zprávu bylo možné doručit mnohem snadněji a efektivněji, než po dvojitém proběhnutí centra Paříže, b) v cíli stejně nikdo žádnou zprávu nepředával, i když zpravodajců tam bylo dost a strkali borcům mikrofony před zadýchané obličeje c) v cíli jsem viděl padnout na držku jen jednoho a i ten to přežil. Tak jaká tradice? Ale možná už to má dnes jiný smysl. V tomtéž plátku, ve kterém jsem se dověděl o této akci, byl totiž i článek o vzduchu našich měst, tedy o problému exhalací atd. No, možná, že někoho ze světových specialistů na ovzduší napadlo, že plíce těch 30 000 borců městský vzduch přece jen trošku pomohou vyluxovat. Někteří v tom cíli vypadali tak, že pomohli opravdu hodně, ale taky jsem viděl jednoho švindlovat, ten dobíhal s kyslíkovou maskou.