- V rádiu předpovídali oblačno, ale léto vtrhlo do Paříže plnou silou. Jen aby se nevyčerpalo za dva dny:
- Navečer jsem ještě zašel za J. Merleau-Pontym, neb jsem mu při poslední schůzce zapomněl cosi předat. Samozřejmě se to nevyřídilo mezi dveřmi a to se ukázalo, že i když jsem si hrál minulý týden na intelektuálního novináře, tak to byla opravdu jen hra. Nad skleničkou portského se J. M.-P. rozpovídal, profík by byl nachystaný a už by to měl zaznamenané, já jsem přístroj nechal na kolejích. Takže povídání o tom, jak na letišti r. 1938 očekávali letadlo z Mnichova a jak se Sartre vyjádřil o Francouzích, kteří vystupujícímu Daladierovi aplaudovali, místo aby ho kamenovali, jak Sartre očekával, jak psal práci u Bachelarda, jak mu Maurice M.-P. domlouval u Sartra učitelskou praxi, jak ji pak absolvoval, jak se Sartre vymlouval na Simone d. B., když mu Maurice M.-P. vytýkal jeho politické eskapády, jak zažíval květnové události roku 1968 na univerzitě v Nanterre, to se rozplynulo ve vzduchu zachyceno jen nespolehlivou biologickou pamětí namísto magnetické. A navíc ještě nejsem ten typ, který by to dokázal náležitě ocenit, či dokonce zužitkovat.
- A abych vytrhnul 2xdr. R. B. ze snění nad pivními možnostmi v pařížských barech. Je třeba počítat s cenou nejlevnějšího piva 11 Ffrs za 2,5dcl (na stojáka u baru, když si to necháte donést ke stolku v sále nebo na terasu, tj. na chodník mezi lidi a často i auta, je to až dvojnásobek), běžná cena je tak 14-18 za domácí piva, zahraniční jdou přes 20 Ffrs a u těch zmiňovaných specialistů s bohatou nabídkou stovky piv je jedno za 30 Ffrs. Takže jít na pivo znamená zapomenout násobilku pěti a půl, jinak se vám hlava zatočí ještě se ani pěny nedotknete.