• Dnešek začal jako den blbec. Ne že by to bylo nějak zajímavé dění z Paříže, ale jsou to potíže, které ostatní mohou potěšit. No posuďte.
  • Šílený houslista začal preludovat ráno o půl osmé. Sice decentně, ale přeslechnut se to přesto nedalo. Vstal jsem, že půjdu vraždit.
  • Chtěl jsem si na to vyčistit mordu, aby chudák nedostal infekci, až ho zakousnu, ale při čištění jsem si vyčistil plombu až do výlevky. Agrese mne přešla, posnídal jsem, umývám nádobí...
  • ...celý jeden hrnek, který s sebou vozím na podobné cesty od dob, kdy jsem si ho v chudých dobách pořídil v Bruselu, když tu mi tento vzpomínkový kousek vyskočil z ruky a rozbil se o umývadlo, ve kterém před chvíli skončila i ta plomba. No co se dá dělat. Jel jsem do knihovny.
  • Vlak metra zastavil zastávku před mým cílem, že v soupravě před námi se nějakému cestujícímu neudělalo volno a čeká se na ambulanci. Tím pádem my také. Nečekané chvilky okamžitě využil jakýsi žebravý hudebník, kterých je v pařížském metru plno. No to byste jistě neuhodli, na co hrál. Jakmile smyčec zavadil o struny, bylo jasné, že se již podruhé to ráno schyluje k vraždě, a že ani doktor o stanici vepředu nebude moc platný. Jenom zpoždění naroste.  Nakonec však ve mne agresivního člověka přemohlo zvíře, které zabíjí jen pro potravu, a utekl jsem nejbližší dírou ven. Nakonec už to nebylo tak daleko.
  • Dopoledne, při pokusu o získání jednoho souboru, kterého se zachtělo doc. J. Z., a který je uložený  na mém počítači na katedře, jsem zjistil, že mezi stroji, v historických dobách mluvících jedním jazykem, narostly jazykové bariéry a prostě si již nerozumějí. Nejsou to bariéry sémantické, ale diakritické. Můj adresář, který se jmenuje "Pracovní stůl", je pro francouzský stroj nečitelný, protože nerozumí kroužkovanému ů. A soubor je tak nedosažitelný. Více než hodinu jsem si s tím za pomoci J. Z. a p. sekretářky hrál, ale marně.
  • A konečně se to otočilo a přišla první pozitivní věc. Sotva jsme to vzdali, uplatnil se u mne schodišťový efekt a napadlo mne, jak ty blbé stroje obelstít (jednoduše - naučit francouzský stroj česky). Povedlo se a všichni jsme byli uspokojeni. Já zůstal pánem stroje a doc. J. Z. má svůj soubor.

 

• Zbytek dne už byl standardní. Ještě jsem se šel poohlédnout po nějaké náhradě za hrnek, ale nic se mi nelíbilo, a tak nemám z čeho pít víno (hrnek skleněný byl víceučelový) a nezbývá mi než sosat pivo z plechovky. Děs.

• Doufám, že tu hodinu, která zbývá do konce dne, již ve zdraví přežiji. A teď mi k tomu zpívají z rádia:

  • Nous avons toute la vie
    pour nous amuser,
    nous avons toute la mort
    pour nous réposer.
    
    (Celý život máme na to,
    abychom se bavili,
    a smrt zase na to,
    abychom si odpočinuli.)

  Beru to jako radu a optimistické heslo, s kterým se odcházím těšit na zítřejší den.

  Jako by mne v tom rádiu slyšeli, tak mi k té plechovce piva, kterou dokončuji, zahráli

• A tous ces qui partent tchin, tchin, tchin
  a tous ces qui restent, tchin, tchin, tchin
  a tous ces qui tombent, tchin, tchin, tchin
  a tous ces qui sombrent, tchin, tchin, tchin

(Všem, kteří odcházejí
všem, kteří zůstavají
všem, kteří umdlévají
všem, kteří jdou ke dnu, na zdraví, na zdraví, na zdraví)