- Víkend byl vcelku bohatý. V sobotu jsem vyrazil do klidnějších částí Montmartru, kde uprostřed Paříže si drží vinici. Ano, ne pivnici, ale vinici a na ní 2000 hlav. Je to stranou turistických tras (Sacre Coeur, place du Tertre), ale přece jen se tu najdou zajímavosti. Třeba pravděpodobně nejmenší muzeum široko daleko. Má asi 3 m2 a je to pokojík, kde žil jakýsi hudební skladatel. No ale já neměl namířeno ani do muzea, vinici jsem bral jenom jako předehru, hlavním cílem byl bar, kam chodil G. Simenon s Maigretem či přímo tam procházel zdí M. Aymé i s kobylou. Bar je úměrně k tomu vyzdoben fotografiemi, majitelka disponuje encyklopedií filmu, aby mohla uspokojit zákazníky nejen nápoji, ale i pokud jde o jejich otázky týkajících se filmových hvězd. Nápoje má také dobré: šest druhů červeného, tři bíleho. Pustil jsem se do červeného a z čistě gnoseologických důvodů jsem to vzal systematicky: Bordeaux (Trocard), Bourgeuil (Demont) - na to kdybyste někdy narazili, tak to si rozhodně nenechte ujít, Gamey (Tourain), Bourgogne (už jsem nezachytil další údaj), no všechny jsem nestihnul a byl čas jít chytat poslední metro. Taky jsem se musel držet zpátky, protože v neděli mě čekalo brzké vstávání a cesta do Lille.
- Výhoda cestování vlakem po Francii je v tom, že když obzvláště nespěcháte, nemusíte se ani u vlaků příliš starat o jízdní řád. Vlaky do všech větších měst jezdí každou hodinu, takže déle čekat nebudete. Přišel jsem akorát a v deset dopoledne už jsem byl v Lille, kde velmi hnusně pršelo. Metro mají v Lille velmi nové - nástupiště není ani poznat, je to celé zasklené jako jedna nová linka v Paříži (ovšem pařížské metro má sto let, to jinak nelze srovnávat) a při příjezdu vlaku se otevírají i skleněné dveře ve stěně dělící kolejiště a nástupiště. Je nutné, aby vlak zastavil přesně (nezažil jsem, že by se to nepovedlo). Samotný vlak je takového kapesního vydání, ale Lille je také menší město. Pobyl jsem na návštěvě, kde jsem mimo jiné domluvil možnosti spolupráce, které by mohly zajímat zejména etiky, ale to nechám na jiné fórum. Cestu zpět jsem volil pěšmo a stal jsem se svědkem defilé historických automobilů ve městě. Bylo na co koukat. Buicky, cadilacy, jeepy, hejno porsche carrera, corveta, osádky v kostýmech dobových nebo se jinak vážících k typu auta, takže mikrobus pomalovaný květinami vezl posádku hippies, z pohřebáku čučely hnáty, šerifové ve fordech, manažeři v citroenech, v tom nejznámějším typu samotný Fantomas s livrejovaným šoferém, největší aplus sklidily Citroeny 2CV s osádkami, jak je znáte z filmové série o četnících, samotní četníci v terénních renaultkách, jeptišky, no bylo na co koukat, ale musel jsem pokračovat. Udělal jsem krátkou obhlídku města a zamíříl na nádraží. Tam mi došlo, že je neděle a, to je asi všude stejné, sjíždějí se studenti do škol. Takže fronta a já si stoupnul do té, která samozřejmě šla nejpomaleji. Když už jsem byl na řadě, vlak za tři minuty odjezd, tak pokladní řekla, že se jí zaseknul počítač. Reset - non system disk, replace diskette and press any key - čučela na to jako jalová, ještě třikrát to beznadějně zkusila, než ji došlo, že by mohla vyndat disketu z mechaniky. Pak už nastartovala, ale vlak taky, což jí na monitoru zrušilo volbu prodeje jízdenek na tuto hodinu. Ale jak jsem řekl, žádné neštěstí, koupil jsem si lístek na další o hodinu později a šel jsem do bistra na kebab. Tak tak jsem to zbouchal, kafe, a byl čas jít na vlak. Dál už vše v pohodě, neděle večer, konec.