Dnes jsem odevzdal závěrečnou zprávu o svém pobytu pařížskému hostiteli, a to již vážně znamená, že budu balit kufr. Abych do něj mohl přidat nějaký souvenirs, šel jsem koupit parfum, co taky tady jiného, že, kromě eiffelovky v nejrůznějších provedeních (nezbytnosti jako třeba další Mony Lisy do sbírky jsem koupil už dříve). Obešel jsem asi stodvacet butiků a obchodních domů, všude toho byly mraky, ale to byl právě můj problém. Ne a ne si vybrat, všechno smrdělo tak nějak stejně, nic, co by stálo za obtěžkání kufru, Yves Rocher jako Dior a ten jako L'Oréal. U těch méně věhlasných značek neměly takové ty papírky, na které se to našplíchá a pak se k tomu čuchá, tak jsem jako testér používal deštník. Někdy jsem to netrefil přesně a šlo to na rukáv saka. Nakonec jsem už měl čichové buňky docela zblblé, nic jsem nekoupil, ale smrděl jsem jako une vieille putain. Lidi v metru dělali jako že nic, nakonec si asi nebyli zcela jisti, že to jde o de mne, ale na volnější ulici, kde už bylo jasné, odkud pachy jdou, si jeden chlapeček na nic nehrál a prostě si zacpal nos. I když jsem se umyl a převléknul, mám pocit, že se to stále za mnou táhne, některé asi byly opravdu kvalitní a vydrží, jak inzerují, celý den. Děs. Dnes asi budu mít čichové sny.